12.kapitola

Marcus, jak se nám po chvíli představil a vlastně ani nemusel, jelikož jsme ihned poznali s kým máme tu čest, nám pokynul abychom se posadili. Cítila jsem se nejistě.

Pod koženou bundou jsem měla schované dva dřevěné kůly a neustále jsem se nenápadně ujišťovala, že tam stále jsou. Tyler s Katherine měli další dva, plus granáty se sporýšem. Nevěděla jsem, co mám říct, tak jsme jen mlčeli a čekali. Marcus se procházel po pokoji a nic neříkal. Najednou si sedl naproti mně.

„Nemám rád, když někdo vysává krev bezbranným lidem. A nemám rád upíry," zavrčel a změřil si nás nenávistivím pohledem.

„To musí být těžké nenávidět sám sebe," vypadlo ze mě dřív než jsem stačila přemýšlet.

„Upírem jsem se stal nedobrovolně," skoro to až zakřičel. „A neživím se lidmi jako vy," ukázal na nás. Vstal a přešel ke mně. Stoupl si ke mně zezadu a sklonil se. Začal mi něco šeptat do ucha.

„Bude škoda tě zabít. Jsi překrásná dívka, jen škoda, že jsi upírka," řekl odhrnul mi vlasy a políbil mě na krk. Ucukla jsem. V Tylerových očích jsem viděla nenávist, zlost a chtěl ho zabít.

Marcus přešel ke stolu a zlomil židli na půl. Z jedné nohy si udělal originální kůl, kterým mi chtěl probodnout srdce. S namířeným kůlem přešel ke mně a dotkl se místa u srdce. Pomalu ale jistě tlačil s kůlem dál a dál do mého těla. Sykla jsem bolesí. Cítila jsem, jak mi krev prosakuje oblečení.

Marcus se v jedné chvíli zastavil a naklonil hlavu na stranu. Hned na to kůl vytáhl.

„Takhle to není žádná zábava, když nevřískáte a neprosíte o milost," odfrknl si a stoupl si kousek dál. Najednou se jeho tvář změnila, oči měl krvavě rudé a tesáky se draly ven. Upíří rychlostí se přemístil k Tylerovi a zakousl se mu do ramene.

„Ne!" křikla jsem. Marcus přestal. 

„Ale, ale, ale. Že by jsme tu měli zamilovaný páreček, který kvůli sobě obětuje život?" zeptal se úšklebkem na tváři.

Vařila se ve mně krev a já chtěla něco udělat. Ale při pomyšlení a faktu, že jsme tu jen my dva s Tylerem a Katherine, jak jinak se někam vypařila, neměli bychom žádnou šanci na přežití.

,,Co po nás chceš? Ty lidi jsme přeci nezabili. Jen jsme se nakrmili. To je vše, nejsme taková monstra abychom za sebou nechávali stopy, proč nás chceš zabít?" ošila jsem se.

Marcus nechal Tylera na pokoji a přešel přede mě.

„Protože co je mé je mé. To je pravidlo. Nejde o to, že jsem je nazbili, ale že jste se z nich krmili," odpověděl mi.
,,Víte co," rozhodil rukami. ,,Takhle se nebavím. Pustím vás, ale vzápětí vám půjdu po krku a to doslova," řekl a kývl na jednoho z upírů, co stál v koutě. Cítila jsem jeho blízkost, byla to malá šance, ale zkusit jsem to musela. Na Katherine se spoléhat nemůžu.

Muž se ke mě pomalu přibližoval a cítila jsem, že ke mě natahuje ruku. Na nic jsem nečekala, v rychlosti jsem se otočila, vytáhla kůl z bundy a zamířila k jeho srdci. Upír ležel během několika vteřin na zemi. Jeho kůže se začínala zbarvovat do šeda a žilky nepatrně vystupovaly napovrch. Marcus nic neudělal.

„Čekal jsem, kdy se v tobě probudí divoška," řekl s úsměvem. Upíří rychlostí jsem dalšímu upírovy vyrvala srdce z těla. To už Marcuse překvapilo. Tyler se taky přemístil k jednomu z upírů a napodobil mé činy.

„Jestli chceš, takhle to půjde dál, až se dostanu k tobě," řekla jsem pevným hlasem. Najednou se otevřeli dveře a v nich stála Katherine s kůlem v ruce. 

„Katherine, jsem rád, že tě opět vidím," řekl aniž by se na ní otočil. Katherine na mě kývla. Pochopila jsem, že ostatní upíři vedle v místnosti jsou mrtvý, takže Marcus svou armádu nemá.

„Taky tě ráda vidím Marcusi," řekla. V místnosti bylo ještě pět upírů, kteří pracovali pro Marcuse. Marcus se začal smát.

„Víte, že mám více upírů, kteří vás můžou zabít. A nejen ty, co si zabila Katherine," zasmál se.

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top