Lara

S bolestí jsem se probudila. Všude byla tma. Viděla jsme sotva před sebe. Ucítila jsem ostrou bolest, jako kdyby mimino začalo kopat co nejagresivněji mohlo.,, Ty si teda umíš vybrat chvilku." Poznamenám a s obtíží se zvednu.,, Co mi to ten za*ranej klaun udělal?" Zeptám se sama sebe.,, Zatraceně." Zašeptám když si všimnu chodby plné zrcadel, která byla přede mnou. Ihned jak projdu okolo prvního zrcadla mi dojde co mi vlastně ten klaun debilní provedl. V odrazu zrcadla jsem byla já, až na to že teď bylo dost očividné, že jsem byla těhotná. Ten klauní bastard musel nějakým způsobem urychlit mé těhotenství když mě tehdy škrábl.,, No tohle mi situaci trochu víc ztěžuje." Přiznám a dál kráčím chodbou. Přišlo mi jako kdyby byla nekonečná. Neustále jsem slyšela kroky, ale když jsem se otočila, nikde nikdo.,, Mami?" Okamžitě jsem se otočila za sebe. Stála tam Mackenzie a George.,, Proč jsi nás nechala zemřít?" Zeptá se mě George, držel Mackenzie za ruku a oba byli umazaní od krve. Cítila jsem, že se nemůžu ani pohnout.,, Nechala jsi nás zemřít, stejně jako nechal táta zemřít strýčka Georgieho." Prohlásí Mackenzie. Cítila jsem jak mě pohlcuje panika. Zatočila se mi hlava a já spadla na zem. Když jsem se pak zvedla byla jsme někde jinde. Uvědomila jsem si, že je to můj starý pokoj, ještě když jsme bydleli v Ravenswoodu. Utvrdilo mě v tom i to, že jsem viděla své mladší já sedět na posteli. Mé mladší já se drželo za obvázanou ruku a přede mnou se skláněl Jonathan. Na tuhle vzpomínku jsem si jasně pamatovala, ale proč Pennywise vybral zrovna tuhle?,, Zase ti ublížili?" Zeptal se mé mladší verze Jonathan. Nepatrně přikývla.,, Co ti udělali?" Zeptal se mě znovu.,, Nech to být Jaci. Je to už jedno." Odbyde ho mé mladší já. Jonathan se zvedne ze svého místa a chystá se odchodu.,, Kam jdeš Jaci?" Zeptá se ho zmateně.,, Ukážu těm chuligánům, že nebudou ubližovat mé malé sestřičce." A s tím odešel. Ten večer se Jonathan vrátil domů s velkým škrábancem na pravé tváři ale usmíval se. Díky tomu mě už přestali šikanovat. Znovu se mi zatočila hlava a když jsem se rozhlédla byla jsem v nějaké chodbě, nebyla tu tma jako v té první, bylo tu docela světlo. Chtěla jsem se zvednout ale ostrá bolest mi v tom zabránila. Tohle bolelo mnohem víc než ta bolest před tím. Aniž jsem si to uvědomila tak jsem vyjekla. Najednou jsem slyšela kroky.,, Laro?" Zvednu hlavu a všimnu si Stana. Posadil se vedle mě.,, Co se ti stalo?" Zeptá se mě a podepře mě abych nespadla.,, Stane, myslím, že asi budu rodit."

Ano opět jsem taková mrcha a ukončím to tady a to teprve počkejte co váš čeká v dalších dílech hihi

xoxo loverka23