Jako by se v ten okamžik zastavil čas. Harry tam stál jako solný sloup a nevěřícně třeštil oči na bystrozory, kteří jim přinesli určitě mylnou zprávu. Severuse přece nemohli zatknout a uvrhnout do Azkabanu. To prostě... nešlo.

,,Mýlíte se," řekl zastřeným hlasem. Bystrozor se jen ušklíbl, mávl hůlkou a Severus měl spoutané ruce. Harry zalapal po dechu. ,,Spletli jste se. Severus je nevinný, za nic nemůže. Pusťte ho."

,,O tomhle vy nerozhodujete," opáčil se zavrčením bystrozor a pokýval na své kolegy. Dva z nich namířili hůlky na Severuse, další dva na jeho manžela. Jako prevenci, kdyby se o cokoliv pokoušeli. ,,Máme důkazy a příkaz tohoto muže zatknout. Vy s tím nemůžete udělat nic. Tak raději mlčte a nechte nás dělat naši práci, jinak ponesete následky."

,,Určitě je to nějaký omyl, jistě se tohle nedorozumění nějak vysvětlí," přispěchal Harrymu na pomoc ohromený Draco a položil svému příteli v uklidňujícím gestu ruku na rameno.

Harry, nechte to být. Prosím. Nedělejte to ještě horší, ozval se Harrymu v hlavě náhle Severusův hlas. Málem hlasitě zalapal po dechu. Skoro zapomněl na jejich spojení. Teď se jim však náramně hodilo.

Severusi, co to sakra říkáš? Musíme tě zachránit!

,,Malfoyi, vás se to netýká. Čemu jste nerozuměl?" zeptal se bystrozor výhružně a o krok se k nim přiblížil. Dracova tvář však byla jako z kamene, nehnul ani brvou, ani v očích mu neprobleskla jediná emoce. ,,Váš otec je mrtvý a vaše jméno v tomhle světě už nic neznamená. Musíme dodržovat pořádek. Žádné výjimky. Odveďte ho!"

,,Ne, ne, prosím! To nemůžete! Prosím, spletli jste se! To nesmíte..." zašeptal Harry zlomeně poslední větu a se slzami v očích se díval, jak jeho milovaného Severuse odvádějí spoutaného do Azkabanu. Lenka svého přítele konejšivě objala a on k muži natáhl ruce jako malé děcko, co se chce přivinout k matce.

Miluju tě.

Harry cítil, jak mu po tvářích stékají horké slzy. Vzlykl a pevně Lenku objal. Měl pocit, že se na něj upírají všechny pohledy v místnosti, ale to mu bylo jedno.

Co se stalo? Proč ho odvedli? Co to mohlo být za důkazy, že je ihned prohlásili za důvěryhodné? Někdo je musel očarovat... drží je pod Imperiem... chtějí rozvrátit jeho rodinu... dostat Ministerstvo... a vládnout celému kouzelnickému světu...

Harry se otřásl. Co když existuje nový Temný pán, který má tohle všechno na svědomí? A už na svou stranu získal stoupence, jež ovládá jako loutky? Musí to tak být... on na to přijde... dostane Severuse zpátky. Tohle nenechá jen tak.

Možná, že kdyby nebylo tebe a tvého úžasného manžela, žádné problémy bychom neměli! Kdybys ho tehdy nechal na druhé straně, třeba by se tohle nedělo!

Vytřeštil oči, když mu ta slova probleskla hlavou. Odtáhl se od Lenky, pohledem bloudil po sálu, kde už to zase začínalo žít. Jako kdyby se nic nestalo. Ale Harrymu se právě bořil celý svět.

,,Jones," vydechl nepřítomně a stále dotyčného hledal. Věděl, že tu někde je.

Lenka a Draco si vyměnili zaražený pohled. ,,Harry, o čem to mluvíš?" zeptal se ho Malfoy opatrně.

,,O Jonesovi. O Anthonym. Musím ho najít. Pamatuješ, jak jednou Severuse obvinil z toho, že je všechno tohle jeho chyba?" odpověděl mu Harry a v očích mu naštvaně zajiskřilo, když konečně spatřil Anthonyho, jak se baví s tím mužem, s nímž přišel, a něčemu se směje. Rychlým krokem se vydal k němu.

,,Počkej, ty si myslíš, že za to může Tony?" zeptal se ho Draco, když ho rychle doběhl. Harry sevřel ruce v pěst.

,,Jo," zavrčel. ,,Vždycky měl se Severusem problém. A tady je velký zvíře. Klidně to mohl udělat, aby se za všechno pomstil. Vlastně je to úplně geniální." Draco naštvanému Harrymu sotva stačil. Tmavovlasý muž viděl rudě. Jediné, co si přál, bylo popadnout Tonyho pod krkem a donutit ho k tomu, aby se přiznal.

Jako první si jich všiml Anthonyho společník, jenž do svého přítele strčil, aby ho upozornil na přicházející muže. Tonymu v obličeji problesklo nadšení a překvapení, když zjistil, kdo to k nim jde. Když si ale všiml Harryho nenávistného pohledu, zarazil se.

,,Ty," ukázal na něj Harry a zapíchl mu ukazováček do hrudi. ,,Je to všechno tvoje chyba. To ty jsi na Severuse poslal bystrozory a donutil je k tomu, aby ho zatkli."

,,Harry, o čem to -"

,,Jak můžeš," zaskřípal zuby, úplně ho ignoroval. ,,Jak jsi to mohl udělat Eileen? Mně? To se prostě po tolika letech nedokážeš přenést přes to, že jsem si vybral jeho a ne tebe? Musíš nám pořád ničit život? Dělá ti to dobře? Jsi dětinský, jsi k smíchu. Chováš se jako idiot. Je mi tě skoro líto," zavrčel na něj.

,,Harry, já jsem nic neudělal -"

,,Jsi zbabělec. A já tě za tohle nenávidím. Nenávidím, Jonesi."

To už se mezi ně vložil i Anthonyho přítel, jenž byl o hlavu vyšší než Harry. Ten se na něj i přesto rozhodně podíval. Vzápětí ale šokem vytřeštil oči, když zjistil, že se dívá do tváře Rodolphuse Lestrange. ,,Tak hele, Snape," řekl mu tiše s varovným podtónem, ,,přestaň ho obviňovat z něčeho, co neudělal. Ani nemáš důkazy, že to byl on, takže tam hoď zase pěkně zpátečku. Myslím, že jsi Tonymu ublížil už dost. Teď se karty konečně obrátily. Není to hezký, co? Tak už mu dej pokoj a nech ho žít. Přestaň se mu plést do života." Věnoval mu poslední pohled, pak se obrátil k Anthonymu, objal ho kolem ramen a rozešel se s ním pryč.

Harry tam stál a zíral na jejich vzdalující se postavy. Nemohl tomu uvěřit. Všechno se mu zdálo jako sen. Nebo spíš noční můra. Chtěl se probudit a zjistit, že je všechno v pořádku. Že se tenhle den nikdy nestal.

Potřásl hlavou, do čela mu spadly prameny tmavých vlasů. Když ho Draco s povzdechem objal, zavřel oči a konečně nechal slzy mimovolně téct.

,,Neboj se, Harry," konejšil ho Draco a v uklidňujícím gestu ho hladil po zádech. ,,Tohle vyřešíme. Nenecháme to jen tak, dostaneme Severuse zpátky. Slibuju." Harry mlčky přikývl a mezi prsty sevřel Dracovu košili.

Dostanu tě zpátky, Severusi. To je slib.

•••

Eileen zrovna odcházela z pozdní večeře, když se otevřela hlavní brána a do hradu vkročil na kost promočený Harry. Dívka se polekala a honem se rozešla k němu. Co se stalo? Proč si nevyčaroval deštník? A kde je Severus?

,,Tati?" zeptala se ho opatrně, aby upoutala jeho pozornost. Harry se na ni otočil, na chvíli se zarazil. Ze splihlých vlasů mu crčela voda a po tvářích mu stékaly dešťové kapky. Nebo slzy?

,,Eileen," zašeptal Harry, na nic nečekal a okamžitě sevřel svou dceru v náruči, jako by se bál, že se mu rozplyne před očima. Musel ji ochránit. Nedovolí, aby se jí cokoliv stalo. ,,Prosím, slib mi, že na sebe budeš dávat pozor. Neopouštěj mě. Nesmíš mě opustit. Prosím."

,,Tati, já nikam neodcházím. Jsem tady," řekla jemně a trochu zmateně. Nechápala, co se děje. Pocítila výčitky, když si vzpomněla, že se s Beatrice chystají pro kouzelné přísady až do Ameriky. To se táta nesmí nikdy dozvědět... ,,Řekneš mi, co se stalo? Kde je táta?"

,,To je právě to," řekl sklíčeně Harry a poraženě sklopil hlavu. Eileen se od něj trochu odtáhla a pak ho jednou rukou objala kolem pasu, aby jej doprovodila do kabinetu, kde by se mohl usušit a převléct do suchého.

Harry vypadal, že sbírá odvahu. Nebo možná hledal správná slova. Eileen si ani nechtěla domýšlet, co všechno se mohlo stát, a nechtěla na tátu tlačit.

Zastavili se před kabinetem. Vzal její tvář do dlaní a bolestně se na ni podíval. ,,Je mi to tolik líto, holčičko moje," zašeptal zkroušeně a po tváři mu skanula slza. ,,Tátu... tátu odvedli do Azkabanu."

Eileen na něj chvíli třeštila oči a snažila se zpracovat to, co jí řekl. Cože? Slyšela dobře? Co je to za hloupost?

,,Obvinili ho za to, že napomáhal temným silám, které se snaží podmanit si náš svět," dovysvětlil jí prázdným hlasem. ,,Nemohli jsme s tím nic udělat. Prostě... ho odvedli. Ale neboj se. Vymyslíme plán. A dostaneme ho odsud," zamumlal spíš k sobě než k Eileen. ,,Dostaneme..." zopakoval vyčerpaně.

,,Měl by sis jít lehnout, tati," špitla Eileen. Snažila se být silná, nechtěla, aby ji táta viděl brečet a aby ji tu musel utěšovat. Viděla na něm, jak je unavený. Potřeboval odpočinek a klid. Ona se může vybrečet do polštáře, aniž by ji někdo viděl. ,,Bude... bude to dobré, že jo?" zeptala se přesto. Harry se na ni nepřítomně podíval.

,,Já nevím, Eileen," odpověděl zoufale a zavřel oči. ,,Já nevím..."

,,Zvládneme to. Táta to zvládne. Nějak... to dopadne," řekla nepřesvědčivě. ,,Nemám tu s tebou zůstat?" Vděčně se usmál, ale zavrtěl hlavou. Políbila ho na tvář, popřála mu klidné spaní a pak se co nejrychleji vydala do zmijozelské koleje, aby mohla vklouznout do pokoje a přestat bránit emocím, které se snažily vydrat na povrch.

Táta je v Azkabanu, ozývalo se jí pořád dokola v hlavě. Bylo jí z toho úzko. Hlasitě dýchala, aby se uklidnila a nezačala hysterčit. Táta je v Azkabanu. To ne. To ne, to ne, to ne.

Brněly jí prsty, jako kdyby jí jimi procházela elektřina. Eileen se snažila ovládnout. Dýchej, to nic. Bude to dobré. To nic.

Řekla heslo, vstoupila do společenské místnosti. Všechno jako kdyby bylo zahalené v mlze. Eileen hučelo v hlavě. Spatřila obrysy postav svých kamarádů.

,,Eileen! Neuvěříš, co se dnes stalo! Alex nachytal Scorpiuse s nějakou holkou!" vykřikla nadšeně Beatrice, když uviděla svou nejlepší kamarádku. Ta na její prohlášení nereagovala. Bea si ji pořádně prohlédla a pak zalapala po dechu. ,,Proboha! Vždyť je bílá jako smrt! Elo!" Okamžitě se vyřítila ze svého místa, oba chlapci ji následovali. Scorpius zachytil Eileen dřív, než se stihla skácet k zemi. ,,Eileen, co se děje? Co je ti?!"

,,Táta - Severus," špitla Eileen a položila si ruku na srdce, jež jí splašeně bilo. Začala plakat. ,,Odvedli ho do Azkabanu."

•••

Spojeni magií dnes slaví 3 roky, a zároveň taky uplynuly 2 roky od vydání Duchů minulosti❤