Taehyung se zhluboka nadechl. Chtěl se hodit marod, ale věděl, že když bude utíkat, bude to zbytečné. Musel se tomu postavit, stejně Hoseoka dřív nebo později potká.

„Pan Jung se dnes schůzky nezúčastní, nemáme čekat. Nutně musel včera v noci odjet," oznámila tmavovlasá slečna, která byla Hoseokova asistentka.

„Oh, dobrá," přikývl Taehyung a upravil si brýle.

Bylo to tady. Hoseok opravdu odjel. Celou noc nespal a stále se mu před očima přehrávala včerejší scénka z parku. Byl unavený, nevyspalý, měl napuchlé oči a nevěděl, jak to mezi ním a Hoseokem bude. Na jednu stranu se toho strašně bál, ale na tu druhou... opravdu chtěl vidět, jak Hoseok bude reagovat. Chtěl mu trochu vytmavit to, jaký mu dělá zmatek v hlavě, ale zároveň si moc přál se schoulit u něj v náručí a zapomenout na svět. Celý tohle bylo strašně zmatený a on nevěděl, co si počít. Hoseoka vůbec neznal, a i když nerad, musel přiznat, že ho druhý svým způsobem přitahoval.

Jungkook měl pravdu, když říkal, že tam vzájemná přitažlivost byla, když se spolu vyspali. Kdyby to dělal ze soucitu, asi by ho pak nelíbal v parku.

„Nevíte, kdy se pan Jung vrátí?" zeptal se jeho asistentky a na pozadí nasdílel prezentaci.

„To nevím, ale dal mi za úkol na celý nadcházející půl rok zrušit všechny osobní schůzky, ty nejnutnější a nejvíce kritické mám buď převést na jeho zástupce nebo je zařídí on online, to dle domluvy a urgence zákazníků," usmála se na něj.

„A neřekl, kam jede?" zeptal se Taehyung a opřel se o židli. „Mám pár věcí, které bych s ním potřeboval probrat."

Tohle říct ho stálo více odvahy, než původně očekával.

„S tím bohužel neporadím. Každopádně, pokud se to dá vyřešit přes email, napište mu, na emaily reaguje," věnovala mu ještě jeden úsměv a následně svou pozornost přesunula k tabletu, do kterého si zapisovala poznámky z dnešní schůzky.

„Dobrá, děkuji. Můžeme tedy začít?"

***

„Musím si někoho najít," zabručel Taehyung a nechal svoji hlavu dopadnout mezi polštáře.

„Co to zas vymýšlíš?" podíval se po něm Jungkook, který vedle něj.

Následně si s Minseokem, který seděl v houpacím křesle u Taehyunga v ložnici, vyměnili nechápavý pohled.

„Nemůžu se pořád jen trápit. Hoseok tady není, odjel, jsou to čtyři měsíce a nejsem nějaká třináctiletá slečna, která bude čekat, dokud se nevrátí," povzdychl si Taehyung. „Kdyby odjet nechtěl, jak říkal, tak by neodjel."

„On se fakt neozval?"

„Na emailu komunikuje, vyká mi a na zprávy typu, že bych s ním rád mluvil osobně a kdy se vrátí, vůbec nereaguje. Jednoduše odpoví na ty zprávy, které se týkají projektů a minule přišla ta jeho asistentka, že to za něj asi možná přebere někdo jiný, protože on je zaneprázdněn."

„Achjo, vy dva fakt nemáte rozum, takhle před sebou neustále utíkat. Vždyť to nic nevyřeší," zakroutil hlavou Minseok.

„Právě, že ten jeho odchod vyřešil hodně věcí. Oba jsme to potřebovali a já se alespoň trochu odprostil od práce. Tím, že na ty schůzky nechodí, tak to není tak vyhrocené jako bylo. A jsem už fakt rozhodnutý, někoho si najdu a budu šťastný!"

„Asi máš pravdu," přikývl Jungkook a věnoval svému kamarádovi smutný pohled.

Celá tahle situace byla šílená a bylo jen těžko uvěřitelné, že se opravdu stala. I přesto všichni doufali, že si tito dva k sobě cestu najdou.

„Kam plánujete dovolenou?" zeptal se jakoby nic Taehyung.

Sám už opravdu potřeboval změnit téma a začít myslet trochu více pozitivně.

„Ještě nevím," zakroutil hlavou Jungkook, „ale brácha mě přesvědčoval, jestli spolu nevyrazíme do Londýna, hrozně by chtěl do toho Harry Potter muzea nebo co přesně to je."

„To jsem slyšel, že všichni chválí," přikývl Minseok. „My asi pojedeme k moři na pár dní, nic velkého. Bavili jsme se o Thajsku, ale o uvidíme, jak budou finance, protože tam to je minimálně na dva týdny. Kam ty?"

„Mě teď právě do Londýna zvali na konferenci. Ještě na jednu do Itálie, tak uvidím, jestli to vezmu a nějak spojím dohromady," zívl si Taehyung a protáhl se.

„Hele, víš, že na dovolený bys neměl pracovat," podíval se na něj Jungkook.

„Mě by spíš zajímalo, kdy Taehyung nepracuje," zasmál se Minseok a Taehyung se na ně zamračil.

Povídali si dlouho do noci, a i přesto, že je měl rád, byl celkem rád, když kluci odešli domů. Byl unavený a těšil se na další den. Byl to pátek, měl naplánovaný homeoffice a hned v sobotu s Maxem vyrazí někam na výlet do hor.

Rychle Maxe vyvenčil a zalehl do postele.

Kolem čtvrté ráno ho probudil Max. Zřejmě potřeboval vyvenčit.

Promnul si oči, oblékl na sebe mikinu a po slepu se snažil dostat do předsíně, aby našel vodítko. Max seděl u dveří a žalostně kňučel.

„Copak se děje, kamaráde?" pohladil ho po hlavě.

A/N: Hello!

Tímto bych vám všem chtěla popřát nádherné a pohodové Vánoce. Hlavně si odpočiňte, děti moje.

Zároveň oznamuji, že příští díl (max dva) budou poslední!

Ale jak jsem již zmiňovala pár dní zpět, mám v hlavě několik nových příběhů.

Do té spousty příběhů se od včerejšího večera, kdy do mě chlap valil, že nevím, jak se hraje hokej, přidal příběh na Vhope, kdy budou hokejisti v opačných týmech. Hned jsem o tom psala kamarádce a shodly jsme se na tom, že Vhope jako hokejisti jsou moooc hot! Bude to zase jedna velká komedie, u které si (snad všichni) odpočneme, vypneme a nebudeme muset nad ničím přemýšlet (možná, znáte mě, že občas mi to nevyjde :D).

Prostě děcka, nápadů je spousta, všechny jsou pečlivě (ha, ha) poznamenané a s příchodem nového roku se tady určitě minimálně dva příběhy tady objeví!

Snad se díl líbil, nepředpokládám, že vám něco o nadcházejícím konci prozradil, ale tak... musím vás trochu napínat, ne? :D

Bye!

Tady dám takový menší náhled, ať víte, na co se můžete těšit. <3

Ke zbylým, o kterých jsem tady mluvila, nemám ještě vytvořeno, ale slibuji, že se tu co nevidět objeví ❤️