„Omlouvám se za zpoždění, protáhlo se mi jednání, ale hned jak jsem si přečetl tu zprávu, tak jsem vyrazil."

Taehyung pohledem vystřelil k nově příchozímu. Nečekal, že nakonec někdo dorazí.

„Jen jsem to teda moc nepobral... jo a jinak, ahoj, zapomněl jsem pozdravit."

„A-ahoj," vykoktal ze sebe Taehyung a překvapeně zíral na černovláska, který se vysvlékal z kabátu.

Na sobě měl bílou košili a tmavě modré společenské kalhoty, zřejmě měl důležitou schůzku. Fakt nečekal, že by ještě vůbec někdo dorazil. Kdyby to věděl, odpustil by si tu whisky, která z něj táhla na sto mil.

„Piješ takhle za bílého dne? Fuj! Styď se," zasmál se černovlasý a Taehyunga by se krve nedořezali.

„Nepiju, jsem úplně střízlivej," zakroutil divoce hlavou Taehyung.

Černovlásek svůj kabát pověsil na věšák a vrátil se zpět ke stolku, kde seděl Taehyung úplně bledý v obličeji a vypadal, že za chvíli zkolabuje.

„No to vidím. A ještě u toho čteš román pro ženy, seš si jistej, že seš v pohodě?" zasmál se druhý a Taehyung schoval knihu do svého klína pod stůl.

„Co tady děláš?" vydechl Taehyung a cítil, jak se mu nervozitou potí ruce, ve kterých pevně svíral rozečtenou knížku.

„Jdu s tebou na kafe?" odhadl druhý a pohodlně se usadil.

„Ty tady ale být nemáš," dostal ze sebe Taehyung a stále sledoval ostré rysy obličeje černovlasého chlapce.

„Proč by ne? Jsem za tebou pracovně, protože v práci se s tebou dá mluvit lépe než doma."

„Hoseoku, sakra, já mám tady rande," položil knihu na stůl a rozrušeně si promnul spánky.

„S flaškou whisky, kterou ses rozhodl, že vypiješ celou sám a knížkou pro ženy středního věku, které jsou osamělé a potřebují alespoň špetku smyšlené něhy a vzrušení?" nadzdvihl obočí Hoseok a překřížil si ruce na prsou.

„Ne, jen má zpoždění," nedal se Taehyung.

„A kdo?" pohodlně se opřel o opěradlo židle a zadíval se na mladšího chlapce.

„Moje rande," snažil se z toho vybruslit, ale nějak nevěděl, co říct.

„Na které čekáš víc jak čtyři hodiny?"
Taehyung se překvapeně zadíval na hodinky a zjistil, že už je tu opravdu skoro pět hodin.

„Sleduješ mě?" vykulil na černovláska oči.

„Na to fakt nemám čas," zasmál se Hoseok.

„Jak teda víš, jak dlouho tu sedím?"

„Měl jsem tady schůzku, když jsi přišel. Pak jsem odjížděl na další a cestou k autu jsem tě zahlédl skrz výlohu," mrkl na něj.

„No, i tak bys měl odejít, co kdyby přišel. Ať to nevypadá, že spolu něco máme," zamračil se na něj Taehyung.

Měl v životě fakt smůlu.

„Nechceš, aby to tak vypadalo? Na to už je možná trochu pozdě, protože spolu už jsme něco měli," lehce naklonil hlavu na stranu.

„Správně jsi to řekl, něco jsme spolu měli – v minulém čase. Takže je to minulost a finíto," přikývl Taehyung.

„Jenže to, co se stalo v minulosti si nese stále následky do přítomnosti a blízké budoucnosti," vrátil mu Hoseok ostřejší tón.

„Opravdu to tak vnímáš?"

„Ano, zvlášť, když tě asi budu muset více potkávat kvůli tomu sponzoringu. Budeme mít pravidelná měsíční sezení, kvůli tomu jsem si k tobě teď přisedl, protože bych potřeboval chvíli pracovat. Budeme probírat co se dělá, jak projekty pokračují, plánovat co bude potřeba koupit a kolik peněz do tvých projektů budeme investovat. Ostatní fakulty to mají snazší, u farmaceutické fakulty je to složité skrz nikdy nekončící papírování."

„Já vím, jak to ve farmacii probíhá, Hoseoku. Jsem v ní už o pár dobrých let déle než ty," zamručel Taehyung podrážděně.

„Budu ignorovat to, že se mě snažíš urazit," mile se na něj usmál. „Každopádně táta vymyslel, že když se známe, budu s tebou spolupracovat já a na ty schůzky budu chodit taky já. Takže navrhuji, aby ses trochu uvolnil, protože spolu budeme trávit opravdu hodně času. A když budeš chtít, můžeš se na mě obrátit, i když budeš mít osamělý večer, abys nemusel číst tyhle romány pro ženy v menopauze."

Hoseok nedokázal zabránit pobaveného šklebu. Na Taehyungovi bylo vidět, že se krotí ze všech sil, aby po něm knížku nemrsknul.

„Nemyslím si, že budu někdy chtít tvoji nabídku využít, i tak děkuju," křečovitě se usmál, až mu naběhla žilka na krku.

Hoseok se nadechoval, že mu ještě něco pěkného poví, aby mladšího dostal do kolen, ale Taehyung ho přerušil.

„Co bylo, to bylo. Co to bylo za zkrat z mojí strany, opravdu nevím. Jestli jsem ti tím dal nějakou falešnou naději, za to se opravdu omlouvám, ale to, co se stalo, s něčím víc, opravdu nemá nic společného. Měl bys to s v sobě uzavřít, aby nám to nedělalo problémy při schůzkách, kde doufám, že se budeme chovat dospěle a netahat naše osobní problémy do práce. Já tedy žádný problém nemám, tahle kapitola je uzavřené a nic zásadního v mém životě neznamenala. Není nám patnáct, abychom z jednoho sexu dělali drama a říkali si, že to byla osudová láska. Byla to jednorázovka a oba víme, že jak rychle to začne, tak rychle to skončí. Samozřejmě, sponzoringu z tvé strany si, ve jménu naší fakulty, velice vážíme a jsme rádi, že s vámi můžeme započít spolupráci. Pracovní email na mě máš, případně ho dodá asistentka děkana, stačí schůzku naplánovat a zařídím se dle toho. Velice doufám, že tohle všechno náš pracovní vztah neovlivní. Děkuji za posezení, ale budu muset, pes je doma sám. Měj hezký zbytek dne," řekl Taehyung téměř bez dechu a sám nevěděl, kde se tohle všechno v něm bralo.

Hoseok seděl jako opařený a než stačil Taehyungovi říct, ať alespoň nelže, mladší byl fuč.

„Zaplatím," vysoukal ze sebe Taehyung. „A ještě Vás poprosím o jednu kávu pro pána u stolku, kde jsem seděl. Tu také vezmu."

„Pán má již kávu objednanou, zaplatil si ji a kolegyně kávu teď dodělává... stejně tak zaplatil i za Vás," usmála se na něj baristka.

„Aha, tak nic. Děkuji, na shledanou," rozloučil se a rychle zmizel.

Bolelo to ještě víc, když mu tohle řekla. Čekal, že když tohle Hoseokovi řekne, tak se mu uleví. Opak byl pravdou, bylo mu ještě hůř než předtím. Zadíval se na Hoseoka, který kývl na baristku ve znamení díky, když před něj postavila kávu a dále nepřítomně hleděl před sebe na knížku, kterou tam Taehyung zapomněl a neuklidil ji po sobě.

Zakroutil hlavou, takhle to bylo nejlepší. Tohle všechno muselo skončit a jeho život se musel vrátit zpět do starých kolejí. Od doby, co narazil na Hoseoka, jeho život byl jak na houpačce. Neměl svůj řád a nic nešlo podle plánu. Když smaže Hoseoka, určitě bude vše v pořádku.

Rozrazil dveře do bytu.

„Co rande?" vyskočil na nohy Jungkook, který byl doteď i s Maxem rozvalený na gauči u televize. „Byli jste spolu dlouuuuho."

Culil se na staršího.

„Na hovno," zavrčel Taehyung a zabouchl za sebou dveře do ložnice.

Proč ten pocit uvolnění pořád nepřicházel a cítil čím dál více tíhu celé situace, která se udála v kavárně?

A/N: Hello!

Strasne mi ted zlobilo formátování, takze to tady pres telefon jeste upravuju... 🫣😀 (proto pisu jak retard, ja proste ty háčky a čárky pres telefon nedavam, zvlast kdyz mi porad opravuje slova :D)

Je to s nimi těžké, ze? Hruza, hruza, jak maly decka 😀

Snad se dil libil a zkusim dalsi napsat co nejdříve.

Mějte krasny den, sluníčka!

Bye!❤️