Nathaniel Brown seděl za stolem. Zběsile na pergamen čmáral klikyháky. Musí varovat svého přítele v osmnáctém století. Christian nic netuší. Žije si v poklidu se svou manželkou i dcerou, zatímco Ruby Thatcherová pátrá po třech dívkách.

Ve městě se už od jeho lidí proslýchá, že viděli podivnou skupinu lidí. Nacházel se v nich vysoký chlapec s tmavýma vlasama. Nathaniel nepochyboval, kdo to je.

Setkal se s ním jednou, když vyhledával v tomhle století zástupce Lóže, aby hledali Emerald. Gideon de Villiers kolem něj prošel, aniž by si ho pozorněji prohlédl. Spatřil by poté rudovlasou dívku, která se schovávala za jeho zády. Emerald ani nepostřehl. Byla nenápadná jako myška.

Proslýchalo se ale i o třech dívkách. Dvě černovlasé a jedno světle hnědovlasá. Jedna z nich doprovázela Gideona de Villierse. Gwendolyn Shepherdová, rubín, poslední cestovatelka časem v anglické linii.

Ty druhé dvě poznal z obrazů, které mu poslali do devatenáctého století. Společenstvo čtyř vynalezlo způsob, jak se spojit se svými spolupracovníky. Jednu z nich poznal okamžitě. Jejich dočasná největší hrozba. Ruby Thatcherová.

Ta druhá se velmi podobala jeho staré známé. Alici Jamesové, zamlada Carlyleové. Považoval ji za Diamond Carlyleovou, dříve známou jako Jamesová. Toho druhého chlapce také poznal. Lucas Tower, bratr Sapphire, té, která jediná z nich je jim zatím oddaná. Toho posledního ale neznal. Ani o něm nic netušil. Představoval pro něj záhadu.

Pokud je Diamond tady ve Vídni, Christian už o všem ví. Ale může ho varovat. Pokud mu pošle dopis do data, kdy se to ještě nestalo, částečně ho varuje. Znovu se pustil do psaní. Tady život hraje o čas. Pokud zvládne dopis dorazit, něco tím změní.

S dokončeným dopisem předstoupil před svíci. Při vyslovení pár slov v latině se rozhořela modrým světlem. Dopis v jeho ruce pomalu dohoříval. Už stačilo jen přednést závěrečná slova zaklínadla, které může změnit celý běh dějin.

„Lateat ommes qui volunt ad oculi!" vykřikl nahlas s rukama před sebou. Prostorem se poté nesla jen ohlušující rána.

•••

Emerald upíjela čaj z porcelánového šálku. Svírala ho pevně v rukách, aby jí nespadl. Naproti ní seděla její matka, Louisiana Brownová. Na židli působila jako nezlomitelné pravítko. V její tváři vynikl především zahnutý orlí nos, který strkala do všech věcí. Ráda poslouchala všemožné drby. Mezi služebnictvem dostala přezdívku lady Klevetice.

Najednou se stůl zatřásl. Z patra nad nimi vyšla rána jako z děla. Emerald šokovaně vykřikla. Chytila se pevně židle. Poté uslyšely nadávání jejího otce a manžela lady Brownové. Emerald vrhla vyděšený pohled na matku. S ní to ani nehnulo. Strop se ještě chvíli chvěl.

„Co to bylo?"

„Znáš svého otce, Emerald, rozhodně si opět hraje s nějakým svým vynálezem. Myslím, že minule to byl parní stroj," odfrkla si její matka. 

OPRAVENO: 31.03. 2019