Opět double drabble, na zadání: nazlátlý, sníh, otec, hlavolam, papoušek. Za slova děkuji Trnka2.

Byl to můj hlavolam, moje Enigma, moje záhada. Matka mi to nechtěla říct a sestře to bylo ukradené, ale já jsem zkrátka potřeboval vědět, kam se té noci vytratil můj milovaný otec.

Hned, když jsem zjistil, že je pryč, sledoval jsem otisky jeho bot ve sněhu, ale nikdy jsem nebyl dobrý stopař. Chyběl mi, vždyť byl jediný, s kým jsem si doopravdy rozuměl. Obloha zářila nazlátlou barvou slunce, ale bylo mi jasné, že se to brzy změní. Od severu se hnaly černé mraky. Blížila se vánice. Proto jsem skončil tu, v tomhle zapomenutém hotelu. Zvířata tady očividně byla dovolená, i recepční seděl na rameni papoušek. Obezřetně jsem k ní přešel. Prohlédla si mé doklady, a pak se usmála.

„Cameron," prohlásila. Zamračil jsem se. Cameron se jmenoval můj otec, ale to bylo asi jedno.

„Cameron," zopakoval krákavě papoušek a mě došlo, že mluvila na něj. „Severovýchod, deset kilometrů." Pořád jsem to nechápal, až když mi recepční vtiskla do ruky kompas. Otec to zařídil tak, abych ho našel. Mohl to říct recepční, ale naučit to papouška bylo bezpochyby zajímavější. Mohl mi nakreslit mapu, ale chtěl, abych ho našel sám. Usmál jsem se. To byl celý on. Hned po bouři za ním vyrazím.