Květiny, jež v sedmé Oblasti nikde nerostly, zde pokrývaly větší část zahrad. Tmavovláska v jednoduchých růžovoučkých šatech se rozhlížela kolem sebe se zatajeným dechem.

„Vůbec nevypadáte tak, jak jsem si vás představoval,“ pronesl zamýšleně její doprovod.

„Ty sis mě představoval?“ otočila se na něj s povytaženým obočím.

„Vaše vybrání vzbudilo zájem, lady,“ připomněl jí. „Měla byste na sobě mít šaty s ohromnou sukní, náhrdelníky se spoustou diamantů, výrazné líčení a především ten nadřazený úsměv.“

Kris pozvedla hlavu, přehnaně vyšpulila prsa, přivřela oči, našpulila rty, ruce si dala v bok a začala extrémně kroutit boky. „Lepšííí?“ protáhla.

Matt jí chytil ruce a donutil ji je volně spustit podél těla. Vyplázl na ní jazyk, čímž ji přiměl k úsměvu. „Nemusíte vypadat jako nána bez mozku, abyste se lidem zalíbila. To už jste mi dokázala.“

„Vážně?“ zeptala se a pohlédla muži do očí. Ve stínu altánu jí přišly tmavě modré, ovšem nyní na slunci se zdály světle šedé. Jiskry, jež v nich hrály, byly nezapomenutelné a nebezpečné.

„Jistě. Jednu věc ale nechápu. Vám se oblečení ostatních dívek nelíbí?“ zeptal se na otázku, jež jej zajímala.

„Abych byla upřímná, není to ani tak o vzhledu, jako spíše o pohodlí,“ rozhodila rukama. „Na dnešní snídani jsem na sobě měla poměrně širokou sukni. Ty šaty byly kouzelné. Nejsou však moc praktické. Já jsem zvyklá na džíny, košili a nebo tílko. Pokud je teplo, vezmu si kraťasy, v některých případech sukni. Šaty také přežiji, ale nemusí být extra objemné a tolik načančané,“ pokrčila rameny. „Mám ráda věci, ve kterých se mohu svobodně hýbat. A tohle?“ poukázala na svůj nynější model. „"e to nejlepší řešení.“

Matt se pobaveně zasmál. „Takhle nemáte šanci upoutat prince...“

„A je to tu zas,“ uchechtla se Kris. „Co když prince upoutat nechci?“

„Ne? Tak proč jinak byste tu byla? Každá z přítomných dívek doufá, že se provdá za prince Anthonyho...“

„To si jen myslíš,“ víc už se k tomuto tématu nevyjadřovala.

Čas utíká rychle, pokud se člověk baví, a tak se také stalo, že tmavovláska málem zmeškala večeři. Muž v uniformě královské gardy ji doprovodil k proskleným dveřím, od nichž ji už plánoval nechat jít samotnou.

„Děkuji, za to, že jsi mi dnes dělal průvodce,“ usmála se na něj Kris, když otevřenými dveřmi vstoupila do zámku.

„To já děkuji vám, lady. Bylo příjemné mít sebou zase jednou dámu a ne nějakého přerostlého vepře.“

Tmavovláska se musela kousnout do rtu, aby nevyprskla smíchy. Na vtipem vesele pokroutila hlavou.

„Měl bych jít. Čeká mě služba,“ oznámil rozhodně, ačkoli se mu od ní nechtělo.

„Ať ti to rychle uteče,“ popřála mu Kristin, a aniž by počkala na jeho odpověď, vydala se do jídelny.

Poté, co se usadila na židli mezi Bellance a Edit, nervózně se zavrtěla pod tíhou pohledu své opatrovnice. „Něco jsem provedla, slečno Orfei?“ zeptala se s nepříjemným pocitem.

„Víte vůbec, kolik je hodin, lady?“ začala nepříjemně Bellance.

„Nemám tušení, sleč...“ její odpověď přerušil příchod královské rodiny.

Nikomu z přítomných neuniklo, že ani tentokrát nejsou kompletní. Korunní princ opět chyběl. Královna se jeho nepřítomností zdála pobouřená. Kris to naopak vyhovovalo. Čím méně zvědavých očí, tím lépe.

Drby od služebných byly jako hudba pro dívčiny uši.

„Slyšela jsem, že lady Myrla na slovo poslouchá lady Ange. Prý se směje skoro všemu, etikety se příliš nedrží. Zbylým jedničkám to prý strašně vadí. Lady Ange je na ní prý dost hrubá. Je ovšem jediná, koho lady Myrla poslechne,“ sdělovala Lucia, zatímco se Kris omývala žínkou.

„To nezní zrovna jako rovnocennost,“ poukázala na onen fakt, když ze sebe opláchla většinu mydlinek.

„Právě. Podle jedné z jejích sloužících, se lady Ange chová, jako kdyby jí to tu celé patřilo. Zatímco lady Myrla...“

„Se chová jako její dvorní dáma,“ doplnila návrhářku Kristin.

„Prý ještě hůře, Kristin. Chová se, jako kdyby byla její sloužící.“

Nad tím tmavovláska pokroutila nechápavě hlavou. Jedničky měly být všechny od rány. Neměly se nikým nechat ovládat. Jenže ne vždy tomu tak prostě bylo. Stejně jako vzhledově, tak i vlastnostmi se někteří vymykali svým oblastem.

„A ta poslední dívka...“

„Sestra Ange?“ odtušila sedmička.

„Přesně ta,“ souhlasila Lucia. „Má být velmi tichá. Zdá se nespolečenská.“

Dívka se začala hrabat z vany. Zatímco se sušila, Lucia ji zásobovala dalšími drby. Kris mile překvapilo, jak sdílná toho dne její služebná byla. „Lady Cara je prý hotový andílek,“ přidala se k ní Sabin, když Kris v županu vešla do pokoje.

„Pětky jsou prý až na lady Lorelay klidné. Všechny to jsou ovšem samotářky. Šestky prý se služebnými skoro nemluví. Jako kdyby byly myšlenkami úplně jinde,“ ozvala se znovu Lucia.

„Tak fajn,“ povzdychla si Kris. „Každá jsme prostě jiná. Zajímalo by mě, co se mezi sloužícími říká o nás.,“ pronesla jako vtip.

Tváře jejích služebných se stáhly do zvláštních grimas.

„Co víte?“ zeptala se Kris. Její tělo se napnulo. Trochu se obávala odpovědi.

„O vás se říkají samé pěkné věci, lady. Až teda... Některé služebné neschvalují vaší volbu, co se oblečení týče. Jinak nic špatného,“ ujistila ji rychle Nicci. Dál už nepokračovala, což Kristin neuniklo.

„A o Edit a Bekki?“ naléhala.

Nicci pootevřela ústa. Nic z nich však nevyšlo. Sabin položila dívce ruku na rameno a sama se ujala slova.

„Lady Edit je prý poněkud příkrá a chladná. Nemusíte se ale děsit, Kristin. Tohle se povídá o spoustě dívek. Dokonce o samotné princezně Elet. Její dvorní dámy a osobní služebné si ovšem nikdy nestěžovaly. Naopak. Mají ji rády,“ utěšovala ji služebná.

„Může jít tedy jen o pomluvy,“ pochopila Kris.

Sabin přikývla. „Co se lady Bekki týče, je to složitější,“ povzdychla si.

„Chci to slyšet, Sabin,“ ujistila služebnou Kristin.

„Jak si přejete,“ služebná se pokusila pousmát. Marně. „Chová se prý jako dítě. Je neskutečně poroučivá, vzteká se, když se jí služebné snaží nějaký model vymluvit. Máme vám radit, být oporou. Ty dívky to nemyslí zle,“ hájila služebné kosmetička. „To si ani nemyslím. Nemůžou to ale být jen pomluvy?“

„Bohužel, lady. Řekly mi to její služebné. Jednou z nich je i má nejbližší kamarádka. Věřím jí,“ posmutněla Sabin.

Kris se zmohla jen na pouhé přikývnutí. Těžce polkla, posadila se na malou pohovku a sáhla po kožených deskách, v nichž se nacházely návrhy šatů.

„Zúžila jsem výběr,“ upozornila ji Sabin.

A opravdu. Přezdobené šaty, ohromné sukně... To vše bylo pryč. I tak byl výběr obrovský. Tmavovláska prohlížela jeden návrh za druhým a ty nejkrásnější rovnou dávala stranou. Byla zde spousta modelů, jež ji zarážela. Jedním z nich byly i šaty tmavě zelené barvy s širokou tylovou sukní a hladkým vrškem bez ramínek. Přes něj měl být umístěn korzet se zlatým vyšíváním na ramenou a v oblasti, kde šaty obvykle mívají výstřih. Ten tento model postrádal. Výšivky se táhly přes ramena po celé délce rukávů, jež sahaly až k zápěstí. Zlatý pásek tvořený stejnou výšivkou označoval místo, kde se látka dělila. Ve skladech spadala po obou stranách, zatímco vzadu tvořila vlečku.

„To nemyslíš váž...“ dala se Kristin na protest.

„Ty, co jsou označené tečkou dejte rovnou do výběru,“ poradila jí Sabin.

„Ale...“ zkusila znovu protestoval její paní.

„Věřte mi,“ požádala dívku služebná.

V jejich očích spatřila dívka upřímnou starost, a tak udělala přesně to, co po ní služebná žádala. Věřila jí.