Lili seděla v bradavické knihovně a užívala si možnost číst si knihu, která nesouvisela se školou, v sobotním ránu. Tu zaslechla hluk mezi regály a k ní do uličky se přihnal Remus.

,,Já už to nezvládám! Představ si, co zase udělal!" zahlaholil zadýchaně. Každý jiný by se asi otázal kdo, ale Lili věděla o, koho jde. Sirius. Posledních pár let mluvil její kamarád jen o něm. 
,,Copak Remí?" otázala se líně a na půl pokračovala ve čtení.

Remus si kecnul vedle ní do křesílka a spustil svou už asi třístou stížnost za poslední tři měsíce.

Všechno to vlastně začalo po prázdninách, kdy se Poberti sešli zpátky v Bradavicích. Sirius se přes prázdniny hodně změnil a Remusovi z toho šla hlava kolem.

Sirius byl pěkný kluk, to se nedalo popřít. Popravdě byl taky důvodem, proč Remus poprvé začal pochybovat o své sexualitě, ale až doposavad to nikdy neohrožovalo dynamiku Pobertů. Vždycky tu byla Siriusova děvčátka, a že jich nebylo málo. Bylo snadné říct si: Nemůžeš se Siriem nic mít, protože není na kluky a i kdyby náhodou byl, zametl by s tebou jako s každým před tím, kdo se kdy dostal do jeho postele. Jenže teď, když se Sirius tak razantně změnil, Remusovi došly argumenty.

Ten první vzal za své už na konci minulého školního roku. Bylo to jednou, když se Remus po večerním studiu vracel na kolej. Do prázdniny zabývaly necelé dva týdny, takže na hradě už panovala uvolněná atmosféra, a protože bylo hezky většina studentů byla venku. V jednom z výklenků, které míjel, zahlédl Siria s někým v obětí. Na tom nebylo nic nestandardního, stávalo se to pořád. Remus maličko zpomalil, už před tím se loudal, takže teď skoro zastavil. Věděl, že by neměl, ale tohle bylo jedno z pokušení, které si nedokázal odepřít. Sledovat Siria s jinými. Bylo to trochu sebedestruktivní, ale tentokrát to bylo bezpečné, pomineme-li Remusovu psychiku. Kdykoli mohl předstírat rozčíleného primuse, kterým by i správně měl být. Jaký byl ale jeho šok, když místo nějaké průměrné blondýnky tisknul Sirius ke zdi a zuřivě líbal Quentina, toho kluka z Mrzimoru, co s ním byl ve dvojici na lektvary. Snažil se uklidnit a normálně pokračovat dál chodbou. Hlavně se teď musel udržet příčetný, protože tušil, že by byl klidně schopný se otočit, zajít do výklenku, poklepat Siriusovi na rameno a vyblít kravinu ve stylu: 'Jé, tobě se líbí i kluci, skvělé, už pár let se mi líbíš, pojďme si zašukat!' Ne to hlavně ne, teď se musí dostat do bezpečí na kolej a pár hodin se uklidňovat v koupelně.

Jeho druhý argument, bral za své postupně, ale nenávratně. Když se po prázdninách vrátil do školy "nový Sirius", neznamenalo to jen to, že Sirius omezil své děvkaření. (On sám tvrdil, že úplně zrušil, ale tomu Remus, už jen pro zachování svého mentálního zdraví, odmítal věřit.) Přišel taky větší zájem o kamarády, školu a, občas měl Remus pocit, že i o něj. Sirius s ním chodil do knihovny se učit na nadcházející testy, s Jamesem častěji trénovat famfrpál a s Petrem krást sladkosti. Byl milí a opravdu se snažil. Nic z toho nebylo důvodem ke stížnosti. To už se ale nedalo říct o některých jeho projevech přátelství, ze kterých Remus šílel.

,,Představ si, že včera večer po tréninku s Jamesem se přihnali na pokoj. James si dal sprchu a letěl sem, do knihovny, protože klasicky nechal učení na poslední chvíli," spustil svou lamentaci Remus. ,,Seděl jsem v posteli a četl si, když se Sirius asi po třech hodinách vymotal z koupelny jen v ručníku. Chápeš to, jen v ručníku. A šup ke mě na postel a prej: Copak to čteš Remusi. No já myslel, že ho zaškrtím..."

Asi by ještě pokračoval, kdyby mu Lili neskončila do řeči: ,,Netušila jsem, že tě vzrušuje škrcení." pronesla s hraným zamyšlením.
,,Liliano!" vypískl studem zrudlý Remus.

⭑*•̩̩͙⊱••••✩••••̩̩͙⊰•*⭑