Marinette's POV
Byla jsem zmatená. Proč bychom tam neměli jít? Vždyť tam bydlí! Kde jinde by drželi Adriena?
„Proč, Tikki? Mají Adriena, musíme tam jít!“
„Mají ho, ale ne tam. Je to v jejich fabrice. Je to taková zašlá velká budova.“
„A je v pořádku?“
„Zatím jo. Ale měli byste si pospíšit.“
„Dobře.“
Tikki se mi schovala do tašky, co s sebou vždycky nosím.
Poklepala jsem Gabrielovi na rameno a řekla mu, že musíme do jejich starý fabriky.
Gabriel se na mě pochybně podíval.
„Proč bychom tam jeli? Už roky tak nikdo nebyl a pochybuju, že zrovna oni by se tam chtěli vracet.“
„Věřte mi, prosím! Jsou tam a drží tam Adriena! Zřejmě jim došlo, že nás napadne, že budou doma a tak ho radši odvezli jinam. A jediný místo, který mě napadá, je jejich stará fabrika, o které jste mi říkal. Prosím věřte mi, pane Agreste!“
Gabriel si povzdechl a dal řídiči pokyn, kam má jet.
„Nechápu proč to dělám. Proč věřím nějaký holce, co se najednou objevila u mě doma. Nikdy nevěděla nic o týhle rodinný situaci, ale myslí si, že ví, kde ti tupci mají mýho syna. Neměl bych ti věřit, ale bohužel jsi moje jediná naděje v tuhle dobu, takže doufej, že máš pravdu.“
Kývla jsem na souhlas a nervózně sledovala prostředí venku za oknem auta.
Nervózně si Hrala se svými prsty a čekala až auta dorazí na svou destinaci.
Během pár dalších minut jízdy se konečně dočkala a řidič auto zaparkoval u budovy naproti.
„Tak jo. Jdeme!“ nařídil svýmu bodyguardovi, který kývnul a vylezl z auta.
Marinette se zrovna chystala také vylézt, ale byla zastavena Gabrielem.
„Ty zůstaneš tady. Už tak to bude dost náročný. Nepotřebujeme ještě, aby nás někdo zdržoval, takže ty zůstaneš tady. Nemáme čas se starat o hluchou holku.“
Prohlásil a zamknul Marinette v autě a s bodyguardem se vydal do budovy.
„Hej, vraťte se! Pusťte mě ven! Já vám chci pomoct! Pusťte mě!“
Marná snaha. Gabriel i s bodyguardem už byli v budově.

No One's POV
Gabriel s bodyguardem po boku bloudil velkou polozničenou budovou ve snaze najít Couffainovi.
„Jestli ta holka neměla pravdu a tahala nás za nos, tak ať si mě radši nepřeje.“ Mumlal si pod nosem.
Pokračovali v jejich hledání, nicméně štěstí nebylo na jejich straně.
Už když to chtěli vzdát a vrátit se do auta, zaslechli obrovskou ránu.
Rozeběhli se ke zdroji zvuku a Gabriel nemohl uvěřit svým očím.
Adrien byl připoutaný k židli, oči zakrytý šátkem a nacházel se v tmavé velké místnosti.
S bodyguardem se k němu ihned vydali a odstranili mu šátek z očí.
Sundali mu izolepu s úst a Adrien se zhluboka nadechl.
„Tati, jak jsi mě našel?“ bylo první na co se zeptat svého otce.
„Jedna holka nám pomohla tě najít, ale o tom až později. Musíme se tě odsud dostat. Dostaň z něj ten provaz.“ řekl směrem k bodyguardi, který svýma svalnatýma rukama provaz přetrhl.
„Tak jo a teď rychle pryč-“
„Ne tak rychle, vy tři!“

Marinette's POV
„Sakra!“ křikla zoufale.
„Marinette...“
„Tikki, teď ne prosím. Snažím se dostat ven z toho auta.“
„Z toho auta tě můžu dostat já, ale chci vědět, co chceš udělat až se dostaneš ven.“
„Co asi? Půjdu dovnitř za nima.“
„Ale co hodláš dělat? Máš vůbec nějakej plán? Bezmyšlenkovým vlítnutím dovnitř nic nevyřeší, Mari.“
Složila jsem hlavu do dlaní. Tikki má pravdu. Možná bych jim neměla překážet....

Nevím kolik kapitol do konce, ale dejme tomu, že zhruba dvě. 😅
Btw v pondělí nám zase končí život a začíná robotí life style.
Těšíte se nebo to jste na tom jako já a jste v hajzlu? 😂