LUCY
Budík. Jak já to zvonění nesnáším. Počkat, jsou prázdniny. Já zapomněla ten budík vypnout. Já se snad nikdy pořádně nevyspím. Tohle ale není můj budík, i když se mu to podobá. Dobře, takže co dál.
Proč se mi ráno vzpomínky vrací od konce? Fajn.
Takže shořela louka. Dále máma odjela. Dále Loki? Pak ten zásah štítem a následně zrzavé strašidlo nade mnou. Tak, už si pamatuji snad všechno.
Jedno vím jistě. Tohle není nebe. Tam by takový hrozný zvuk neměli.
Není mi teplo, i když mě hrozně bolí břicho. Takže to není ani peklo.
Otevři oči. Otevři oči. Otevři oči. Já se snad nedonutím. Jdu znova spát. Pak se mi to snad povede.
Další probuzení. Teď už ty oči otevřu. Co to...? Ležela jsem na zemi. Přede mnou hořela škola a celé město. Proti mě stáli Avengers. Všichni na mně útočili. Já jen bezmocně koukala a nemohla se pohnout. Poté jsem viděla okolo sebe svoji krev. Asi umírám. Někdo zaútočil na mou mámu. Počkat! To je zase jeden z mých hrozných snů. Tam jí vždy někdo zabije. Zavřela jsem oči. Měla jsem je zavřené asi 15 minut. Sláva, zase nějaký ten budík. Takže to byla jen další noční můra. Zkusila jsem otevřít oči. Bílý pokoj, okno, dveře, stolek, postel, židle. Naproti mně sklo, za kterým byl luxusně zařízený byt. Takže to nemocnice nebude. Kde to ale jsem? Přístroje všude okolo mě a Kanyla. Alespoň jsem se vyhnula jejímu napichování. Já ty jehly nesnáším a když vidím krev, obyčejně se pozvracím. Jeden přístroj začal pípat rychleji. Srdce. Jasně, že se bojím. Do pokoje přiběhla asi doktorka. Nejdříve zkontrolovala přístroj, poté mne.
,,Nadzvedni ruce a nohy. Pohni s prsty. Bolí tě něco?"optala se.
,,Všechno",udělala jsem co chtěla a odpověděla.
,,Za chvíli přijdu"a odešla.
Po chvíli přišel Iron Man? s Pepper. Po tom, co na mě všichni útočili, už z celebrit tak nadšená nejsem.
,,Kdo jsi?"Tonny.
,,Jak je ti?"Pepper.
,,Lucy, nic moc"já.
,,Těší mě Lucy Nicmoc" odpověděl Stark s pitím v ruce.
,,To není přijímení!"já.
,,Aha, ale to je jedno."Stark.
,,Já jsem Tonny a tohle je Pepper".
,,Těší mě"podala mi ruku Pepper.
,,Tohle je Vaše?"odvedla jsem pozornost. Přikývl. To je tedy konverzace.
,,Jaké máš přijímení?" zeptala se s úsměvem Pepper.
,,Light"já.
,,Můžu se zeptat, proč jsem tady?"
,,Chceme vědět něco o tvém, hmmm, příteli."Pepper.
,,Opravdu? Moc nemluví, neukazuje se a hlavně o něm skoro nic nevím."řekla jsem s kamennou tváří.