• 17th December •

„Vsadím se, že kdybych tu nebyla, tak by nebylo poznat, jestli slavíš Vánoce, Velikonoce nebo nevím, co ještě!“ poznamenala pobaveně Mallory.

„Mám alespoň originální výzdobu," bránil jsem se.

„Nemáš žádnou výzdobu!“ smála se.

„Žádná výzdoba, univerzální výzdoba,“ řekl jsem.

„Žádná výzdoba přece není výzdoba, Jacobe,“ řekla a praštila mě polštářem.

„Proč mě biješ? Vždyť jsou Vánoce, svátky klidu a míru,“ zeptal jsem se ublíženě.

„Nehraj to na mě,“ zamračila se. Pak jsem se zamyslel. I když tady nebudu na Štědrý den, stejně bych si mohl pořídit vánoční stromek, který už určitě všichni ostatní ve svých domácnostech mají, jenom já ne.

„Vánoční strom,“ řekl jsem a Mal mi věnovala zmatený pohled. „Pojeďme ho koupit,“ dodal jsem a ona se usmála.

„Tak fajn!“ zaradovala se.
Opět ta její radost. Radost z obyčejných věcí, kterou jsem na ní vždy tak miloval. Nikdy nepotřebovala nic extra, pokaždé si vystačila se vším obyčejným a přesto krásným. Taková byla i ona. Možná pro všechny byla naprosto obyčejná, ale pro mě byla speciální právě pro svou ojedinělou obyčejnost, ve které se skrývala určitá krása.

* * *

Vydali jsme se na nákup do města, kde Mal ještě nakoupila nějaké ozdoby a světla na stromek a další vánoční dekorace, a pak už jsme zamířili na místo, kde se prodávaly vánoční stromečky. Dnes byla krajina zahalena mlhou od rána až do pozdního odpoledne. Sníh s tajemnou mlhou splýval a viditelnost tak byla na pět metrů, víc ne.

Vždy mě děsí v takovém počasí řídit. Nikdy nevíte, jestli z lesa nevyběhne nějaké zvíře, které byste mohli nechtěně srazit.

Když jsme dorazili na místo, všude bylo plno stromků, procházeli jsme se tam snad půl hodiny, než jsme našli ten pravý, který nám padl do oka. Nebyl příliš opelichaný jako ty ostatní, spíš hustý, a tak byl jasným vítězem. Starší pán, který nám stromek prodal, pochválil náš výběr, a pak už jsme ho mohli společně naložit na střechu auta a odvést si ho domů.

* * *

„Už se to nese,“ řekla Mal, když mi přinesla hrnek horké čokolády. „Není jako ta z té kavárny ve městě, ale je taky dobrá," dodala. Zrovna jsem nandal zlatou hvězdu na špičku stromu, takže jsem slezl ze židle a s radostí si převzal od Mal hrneček, který mi příjemně zahříval dlaně.

„Věřím, že je ještě lepší,“ povzbudil jsem ji s úsměvem a ona se zasmála.

„Myslím, že je krásný,“ usmála se Mal, když si prohlédla stromek odspodu až ke špičce.

„Jo, je hezkej,“ uznal jsem taky.

„Ale něco tomu chybí,“ řekla a schovala se za stromem, kde světelný řetěz zapojila do zásuvky. „Teď je to ono!“ řekla radostně, když si opět stoupla vedle mě a znovu si stromek prohlédla. Zdobily ho různé zvonečky, bílé vločky, třpytivé hvězdičky, baňky a další ozdoby.

„Jo, teď je dokonalý,“ řekl jsem a upil si z hrnku, jehož horká tekutina, kterou obsahoval, mi procházela tělem a zanechávala po sobě teplo. Nemluvě o tom, jak ta chuť byla skvělá. „Hmm, tohle je hodně dobrý,“ pochválil jsem jí onu čokoládu.

„Děkuju. Je to jenom čokoláda rozpuštěná v mléce. A jak je dobrá, co?“

„Skvělá!“

Začínal jsem si uvědomovat, že si vytváříme další společné vzpomínky. V to jsem ještě před dvěma týdny ani nedoufal.