Poté co vešly do ložnice, Kate stále v dobré náladě, skákala po pokoji jako pětileté dítě a jen co se trochu uklidnila, vlezla do koupelny.

Dívky si sedly na malý kobereček uprostřed místnosti a začaly debatovat o dnešním konkurzu.

"Ale stejně bylo krásné, jak se tě James zastal." vyhrkla Mandy a podívala se na Lily.

Dotyčná malinko zčervenala.

"Jo máš pravdu." řekla jen.

To by ale nebyly její kamarádky, aby se v tom nezačaly šťourat.

"Pořád ho tak moc nenávidíš?" zeptala se jí Susan.

"Ne. Co? Jo. Nenávidím ho." zamotala se do toho Lily.

"Hele Lily, nás neoklameš. My jsme si taky všimly, že se James začal od konce roku chovat trochu dospěleji."

Rudovláska si jen povzdechla a začala "Vy si myslíte, že já jsem si toho nevšimla? Asi to říkám už tak po desáté, ale z našeho pana Pottera se stává muž. Někdy má takové výpadky, kdy se chová naprosto mile a vstřícně, a jindy mě zase před celou školou zve na ty nemožná rande, na které mu stejně nikdy nekývnu. Dneska byl u toho jezera úplně jiný, než jak ho zná celá škola. Dnes to nebyl ten frajírek Potter, dnes to byl jen normální kluk James. Ale potom po mě zase tady ve společence křikl tu jeho odpornou poznámku. Pak se mě zastal na hřišti. Jsem z toho jeho chování opravdu zmatená." posteskla si Lily a složila hlavu do dlaní.

Dívky na ni hleděly v němém úžasu.

"Páni. Lily, tebe to jeho chování opravdu hodně trápí, že?" zeptala se po minutě ticha Kate, která stála s ručníkem na hlavě a osuškou okolo těla ve dveřích koupelny a slyšela celou jejich předešlou debatu.

"Ani nevíte jak. Předtím mě pořád štvalo to jeho neustálé zvaní na rande. Teď mě štve to jeho neustálé zvaní na rande a ještě to, že se v něm člověk už vůbec nevyzná. Prostě nevíte co od něj čekat. Proč si nemohl vybrat jinou obět?!"

"Teď se tě na něco zeptám, jo?" navrhla Kate, a když rudovláska jemně kývla hlavou, pokračovala. "Tobě vážně tak moc vadí?"

"Teď už moc ne, i když v určitých chvílích ano. Ale už to není tak hrozné jako dřív, kdy jsem si po nocích tajně připravovala plány na likvidaci onoho vlasatého stvoření." jemně se uchechtla.

"Myslíš, že někdy ve vzdálené budoucnosti konečně to jeho pozvání na rande přijmeš?" zeptala se Kate na velmi záludnou otázku.

Lily chvíli přemýšlela a pak zakroutila hlavou "Nemyslím, že by z toho něco bylo. Jsme úplně odlišní. Já klidná, tichá na venek, on výbušný, vtipný. Mohli bychom být maximálně kámoši. I když to taky nevím. Má nenávist k němu nezná mezí." řekla Lily a poté nastalo v pokoji ticho.

"Uvidíme, jak se to všechno vyvine. Necháme to na osudu." pronesla řečnicky Kate a zalezla zpět do koupelny.

Vrátila se, až byla oblečená a její vlasy už byly vysušené pomocí kouzla, které ji naučila Lily.

"Prosím vás, nikomu neříkejte, o čem jsme se bavily. Já si ale myslím, že vám můžu věřit."

"Neboj, Lily. My to nikde rozhlašovat nebudem." uklidnila ji černovláska a dodala "Jdeme na večeři ne? Mám hlad jako vlk a chci se pořádně nadlábnout."

"Jo počkejte. Jen si vezmu hůlku." řekla Lily a vydala se ke svému nočnímu stolku, kde si tento kouzelný proutek vždy schovávala.

"Lily, já nemůžu pochopit, proč všude taháš hůlku."

Lily jen protočila oči a řekla "Kvůli bezpečnosti Kate, nikdy nevíš, co se může…." svou myšlenku ale nedokončila a místo toho hlasitě zaklela.

Kamarádky se k ní rychle seběhly a s ustaranými pohledy.

Chtěly vědět, co se stalo.

Lily stála u svého nočního stolku. V jedné ruce třímala pevně hůlku a v druhé držela kus pergamenu, který probodávala tím nejdrastičtějším pohledem, jaký její smaragdové oči uměly.

"Lily? Co se stalo?" zeptala se Kate a zamávala jí rukou před obličejem.

Dívka, ale vůbec nevnímala. Stále zírala na ten kus pergamenu.

Když do ní Kate asi tak po páté žduchla, jakoby se probrala a začala nadávat "Co jsem komu udělala? Vždyť ani nemluvím sprostě, pilně se učím, nelžu, nekradu, nevraždím, chodím brzy spát, pravidelně posílám dopisy rodičům, neutrá…" zbytek věty zanikl v otázce Kate "Proboha Lily! Co se stalo tak hrozného?!"

Lily se na ni podívala a řekla "Mám mít hlídku s Potterem! Panebože! To zase nejmíň padesátkrát řekne, ať s ním jdu na rande." povzdychla si Lily.

Jejich předešlá konverzace jakoby byla zapomenuta.

V tom se, ale ozvala Susan "Lily, však vy spolu vůbec nebudete, ne? Nejsou ty hlídky tak, že si akorát udělíte, kdo co obejde a jak odbije půlnoc, tak jdete spát?"

Rudovlásčin obličej se rozzářil "Máš pravdu Susan, minulý primus a primuska sice chodili spolu, ale při tom nemuseli. Já jsem úplně vygumovaná, vždyť ho ani neuvidím!" zavýskla Lily, strčila rozvrh hlídek zpátky a hůlku si dala do kapsy.

"Jdeme na tu večeři, ne? Jsem opravdu hladová." s tímto vyšla ze dveří a zanechávala za sebou překvapené kamarádky.

Dívky tedy dorazily do Velké síně, kde si pochutnaly na vynikající večeři a poté už s plnými žaludky mířily zpět nahoru do věže.

Ve společence se ani nezastavovaly a zalezly rovnou do ložnic, kde se každá už poněkolikáté za den svalily na svou postel.

"Merline, já jsem tak unavená." stěžovala si Kate.

"A já zase najezená." dodala Susan.

"A já jdu spát a je mi jedno, že je teprve osm." dodala Mandy a zamířila do koupelny, aby provedla večerní hygienu.

Zato Lily vstala a mířila ke dveřím.

Když chytala za kliku, otočila se ke svým kamarádkám, které na ni zvědavě koukaly a řekla "A já jdu ohluchnout. Jelikož jak tomu střapatému paku řeknu o dnešní hlídce, bude určitě řvát, jak nějaký magor." dořekla a s utrápeným výrazem opustila místnost.

Mohla ještě zaslechnout, jak se její kamarádky škodolibě zasmály.

Po zběžném prohledání společenky zjistila, že se tam objekt jejího zájmu bohužel nenachází. V duchu doufala, že James zrovna s ostatními Poberty netropí nějaké vtípky na účet školníka nebo paní Norrisové. Zamířila tedy rovnou k chlapeckým ložnicím, doufaje že tam James bude odpočívat po dnešním konkurzu.

Jakmile našla ložnici s cedulí sedmý ročník, kde byli i jejich jména, odhodlaně zaklepala.

Z pokoje se ozýval chlapecký smích, který se blížil ke dveřím.

Otevřel pochechtávající se Sirius.

"Ano?" zeptal se jen, co otevřel a ani se na Lily nepodíval.

Stále pohled svých bouřkových očí směřoval někde do zadu ložnice.

"Ehm…" odkašlala si rudovláska, aby na sebe upoutala alespoň trochu pozornost.

Ten zvuk ale přinutil černovlasého chlapce, aby se rychle otočil.

Jen co tak učinil, vykulil oči a vypadalo to, že i přestal dýchat.

"Evansová?" vykoktal zmateně.

"Ano, jsem to já Blacku. Netvař se, jakoby ti uletěly včely."

Sirius se po jejím prohlášení malinko vzpamatoval a zeptal se "Co potřebuješ?"

"Nic nepotřebuju, ale musím mluvit s Potterem." řekla Lily.

Na to mladý Black vykuli oči ještě více.

Otočil se do místnosti a zakřičel do útrob pokoje "Dvanácteráku! Přišla ta, jejíž jméno vykřikuješ ze spaní každou noc, tu kterou tak moc miluješ a která tě podle tvého mínění neskonale miluje a její jméno tvůj noční stolek lemuje." snažil se básnit Sirius.

Lily jen vykulila oči a raději nic neříkala.

Za chvíli se někde z koupelny ozvalo "Tichošlápku, buď té lásky a přestaň si ze mě dělat srandu nebo dostaneš po čumáku."

Sirius jen křikl na odpověď "Jak chceš kámo."

Poté se otočil k Lily a stejně hlasitě, tak aby to James slyšel, řekl "Tak jsi to slyšela, Evansová." s těmito slovy se chystal zabouchnout Lily dveře před nosem.

Zastavil ho ale mužský hlas, který se k němu blížil. "Siriusi, jestli si děláš srandu, tak si mě nepřej." za chvíli se objevil před Lily James.

Mladý Black se někam vytratil.

Jakmile James zjistil, že jeho kamarád nežertoval, vykulil oči stejně jako před chvílí Sirius.

"Evansová? Co ty tu děláš? Už ti došlo, jak moc ti chybím?" ptal se.

Lily protočila své dva smaragdy a snažila se mu dívat do tváře.

James Potter byl totiž opět bez trička. Na sobě měl jen staré potrhané džíny, z vlasů mu ještě odkapávala voda a na pokožce se mu občas zaleskly ještě třpytivé kapičky oné životodárné tekutiny.

"No jasně." odsekla ne moc přátelským tónem.

Brýlatý mladík se toho, ale ihned chytil."Opravdu? Tak to jsem rád." dodal a sledoval, co udělá Lily.

Ta se jen nehezky ušklíbla a řekla "To byla ironie, Pottere. Chtěla jsem ti jen říct, že dneska máme od desíti hlídku, takže buď v deset ve společence,abychom se dohodli, kdo jakou část hradu projde." dořekla a otočila se k odchodu.

Mladík ovšem opět promluvil "Dobře, už se těším na naše rande."Lily opět vzteky zrudla a se zuřivostí v očích i ve tváři se k němu otočila.

"Není to žádné rande, Pottere. Je to jen obyčejná hlídka a vůbec nebudeme hlídkovat spolu. Prostě si ve společence řekneme, kdo si kterou část hradu vezme a půjdeme." dořekla a rychle spěchala do dívčích ložnic.

Když hlasitě bouchla dveřmi, upnuly se na ni dva páry očí a také Mandy, která právě vyšla z koupelny.

"Hádám, že to nedopadlo zrovna nejlíp, co?" zeptala se skepticky Kate.

Lily se na ni podívala a až moc hlasitě řekla "Ne. Opravdu to nedopadlo dobře, Kate!"

"Tak promiň, no." řekla potichu černovláska, zaskočená kamarádčiným chováním.

"Já se omlouvám, Kate. Nevím, co to do mě vjelo. Promiň."

"V pohodě Liluško. Nám můžeš říct, co ti ten ničema zase provedl."

Lily jim tedy převyprávěla celý příběh a vyčerpaně se sesunula na postel.

Po chvíli jí začaly klížit oči a ona je chtě nechtě musela zavřít.

Její spánek jí, ale dlouho nevydržel.

Někdo s ní pro ni až příliš brzy začal třást.

"No tak Lily, musíš vstávat, máš tu hlídku."

"Ne. Já nikde nejdu. Ještě k tomu s tím blbem." zavrčela a překulila se na druhý bok.

Ovšem nějak to nevychytala a seznámila se se studenou zemí.

Po tomhle jejím pádu si byla jista, že už opět neusne.

Naštvaně vstala ze země a zaměřila svůj zrak na hodiny. Po zjištění, že zbývá deset minut do desáté hodiny, přešla naštvaně ke skříni a vytáhla odtamtud teplou mikinu, kterou si ihned oblékla.

Jelikož už jako prefektka hlídkovala minulý rok, věděla, že v noci bývá v kamenném hradu zima a ani rychlá chůze vás nezahřeje.

S tímto popřála dobrou noc jejím kamarádkám, které se už chystaly spát, a vydala se směrem do společenské místnosti.

Měla ještě nějak pět minut čas a tak ani nepředpokládala, že by tam už James mohl být.

Jak velké bylo její překvapení, když zjistila, že už postává u krbu a vesele se baví se Siriusem a Remem.

Jen co ji ovšem zahlédl, přes celou společenku zvolal "Ahoj Evansová, snad nám to rande vyjde."

I přes to, že byla neděle a bylo už i celkem pozdě, ve společenské místnosti Nebelvíru bylo ještě celkem dost studentů a to převážně z vyšších ročníků.

Všichni se na ni samozřejmě okamžitě podívali. Někteří překvapeně a některé dívky dokonce i nenávistně.

Rudovláska sevřela ruce v pěst.

Opět ji tak nehorázně ztrapnil.

Byla si jista, že kdyby si byl vědom, jak ho v tu chvíli v duchu proklínala, už nikdy by na ni nezakřičel ani písmenko.

Kašlala na nějaké rozdělování, normálně se otočila a vyšla ze společenky odhodlána projít celý hrad sama, než aby musela poslouchat, jedno jediné slovo vypuštěné z jeho úst.

James chvíli stál na místě, ale jakmile uviděl zavírající se obraz, rychlým krokem se vydal za Lily.

"Počkej!" křikl, když zahlédl rudou záplavu vlasů.

Lily se skutečně zastavila a hlubokým nádechem si nabrala do plic tolik vzduchu, kolik potřebovala. Poté se otočila a začala mluvit. Mluvila potichu, ale důrazně a doufala, že si tohle onen brýlatý chlapec konečně vryje hluboko do paměti "Já opravdu nechápu, kde pořád bereš, že jdu s tebou na nějaké rande. Merline! Pottere, vzpamatuj se už. Tohle je jen obyčejná hlídka, kterou každým rokem vykonávali primus a primuska. Obvykle procházeli hrad spolu, protože byli přátelé. Ale já opravdu nemám nervy a ani náladu na tvé kecy, takže si vezmu západní část a ty si vem třeba východní. Když bude někdo na chodbách, pošli ho spát. Nic jiného se od tebe neočekává. Kdybys potkal Filche nebo paní Norrisovou, neutíkej a pouze mu ukaž odznak primuse." řekla Lily a otočila se, aby začala procházet hrad.

James chvíli stál jako přikovaný a poté se jí ještě zeptal "To ti to opravdu tak moc vadí?"

Lily na to nic neřekla, jen protočila oči, ale to už brýlatý kluk nemohl vidět, jelikož k němu byla otočená zády a zabočila do chodby, odkud měla začít její dnešní hlídka.

James ještě chvíli konsternovaně hleděl na místo, kde rudovláska zmizela, ale po chvíli se vydal na druhou stranu, aby plnil svou primusskou povinnost.

Lily se už asi dvě hodiny procházela pustými chodbami, kde nebylo ani živáčka. Občas slyšela nějaké to mňouknutí paní Norrisové, ale jinak všude panoval klid.

Pomalu se blížila k místu, kde by měla končit její část.

Věděla, že někde tady potká Jamese, ale bylo jí to upřímně jedno.

Oči se jí samovolně klížily a chtělo se jí spát a to ji ještě čekala dlouhá cesta do společenské místnosti.

Zastavila a vylezla si na široký okenní parapet s úmyslem, že si na chvíli odpočine.

Ovšem podcenila svou únavu a do minuty byla doslova tuhá.

Ještě cítila, jak ji někdo bere do náruče, ale bylo jí to jedno.

Chtěla jen jediné-spánek.

Jamesův úsek, jenž měl hlídat se blížil ke konci, rozhodl se jít ale dál s úmyslem, že potká Lily.

Došel na místo, kde by se měli setkat, ale když tam nikoho neviděl, rozhodl se jít zpět do věže s tím, že Lily už šla určitě spát.

Jakmile ale procházel kolem jednoho okna, uslyšel jakoby tiché mumlání.

Opatrně se tam tedy podíval a nemohl uvěřit to mu, co vidí.

Ležela tam Lily, no tedy spíše spala.

 James ji nechtěl budit a tak ji jednoduše vzal do náruče.

Lily ještě skoro nesrozumitelně zamumlala "Proč mě nemáš ráda, Petunie?" a poté se opět plně ponořila do říše snů.

Brýlatý chlapec s ní tedy zamířil rovnou do nebelvírské věže.

Po cestě se ovšem musel několikrát zastavit, aby nabral síly. Nebylo to tím, že by byla dívka v jeho náruči těžká, ale prostě byl už jen unavený a slabý.

Konečně dorazil k obrazu.

Jemnými slůvky vzbudil Buclatou dámu a zašeptal heslo.

Potichu vkročil, do teď již prázdné společenky a mířil rovnou k pohovce s úmyslem položit rudovlásku na ni.

V hlavě se mu ale rozsvítil varovný vykřičník, který jej upozorňoval, jak byla Lily po jejím posledním spaní na pohovce ve společenské místnosti, nepříjemná.

Budit ji nechtěl a do dívčích ložnic se neměl jak dostat. Napadl ho naprosto hloupý nápad, ale jemu se očividně zamlouval.

Jednoduše se i s rudovláskou v náručí vydal do chlapeckých ložnic.

Vešel dovnitř a spící Lily položil do jeho postele, kde ji přikryl dekou, aby jí nebyla zima, i když to bylo v tomhle měsíci absurdní.

Na malý moment jej napadlo, že by si k ní lehl, ale pomyšlení na její rozzuřený výraz, který by se jí ráno objevil na obličeji, jej od tohoto plánu bezpečně odradilo.

Naposledy se podíval na dívčinu spící tvář, dal jí letmý polibek na čelo a ulehl na studenou zem vedle postele, kde přes svou únavu rychle usnul.