Kromě všudypřítomných duchů a starého Filche s jeho vypelichanou kočkou, se celý hrad topil v hlubokém spánku.

Ono se není čemu divit, když venku panovala černočerná noc.

Ovšem nacházela se zde ještě jedna dvojice bdících studentů.

Krásná rudovlasá dívka se vystrašeně choulila v nemocniční posteli, zachumlaná až po uši a její smaragdově zelené oči byly plné strachu.

Obezřetně se rozhlížela po tiché ošetřovně a soustředila se na sebemenší zvuky.

Bála se.

Stále ji strašilo všechno, co se oné osudné neděle, kdy se měli vrátit zpět do Bradavic, stalo.

Neustále se jí vybavovaly Johnovy doteky, až si myslela, že se z toho zblázní.

Zvláštní ale bylo, že ji nevadilo, když byl v její přítomnosti James, spíše naopak. Jedině s ním se v tuto chvíli cítila v absolutním bezpečí.

Obvykle se při takovýchto případech oběť delší dobu vyhýbá mužské společnosti, Lily ale doslova Jamese potřebovala k tomu, aby usnula.

Věděla, že on ji ochrání, kdyby se dělo cokoliv.

Byl k ní tak neuvěřitelně milý a pozorný.

Ihned po škole za ní přišel a povídal jí o všem možném. Společně si zahráli kouzelnické šachy, ve kterých tentokrát vyhrál James, ale v odveta, se zase podařila Lily.

Byl s ní až do večeře, na kterou jej vyhnala madam Pomfreyová.

Potom se vrátil a znovu jí dělal společnost.

James ji i přes její protesty začal zasvěcovat do všech tajů a fíglu jím tolik milovaného famfrpálu.

Když nastal čas večerky, ošetřovatelka jej poslala spát.

Lily nechtěla na ošetřovně zůstat sama a tak k němu vyslala pohled, který znamenal jediné - Nenechávej mě tu samotnou.-

Chlapec jej bravurně rozluštil a ústy jí naznačil, že určitě přijde.

Od té doby rudovláska osaměla.

Snažila se usnout, ovšem marně.

Doufala, že James přijde co nejdřív.

Najednou se ozvalo tiché vrznutí a dívka s rozšířenýma očima pozorovala, jak se dveře samy od sebe otevřely a pak zase zavřely.

Chtěla vykřiknout, přivolat pomoc, ale veškerá slova se jí zasekla v hrdle.

Vyděšeně hleděla ke dveřím a se zatajeným dechem poslouchala tiché kroky mířící směrem k ní. Nikoho neviděla, ale bylo jasné, že se v místnosti už nenachází sama.

Slyšela, jak se dotyčná osoba zastavila kousek od její postele.

Ztuhle ležela v přikrývkách, neschopna pohnout jediným svým svalem.

Tak moc se bála.

Najednou uslyšela tiché zašustění a před ní se s širokým úsměvem objevil James.

Ze srdce jí spadl neuvěřitelný kámen a ona zhluboka vydechla.

"Nechtěl jsem, aby ses lekla." řekl jí chlapec, když viděl, jak ji rozrušil.

"Smůla… povedlo se ti mě vystrašit k smrti." odpověděla mu suše, vzápětí se však usmála.

Byla ráda, že už není sama.

Posadila se na posteli a na straně, kde postával chlapec, odkryla peřinu.

"Vadilo by ti moc, kdybych si vysvlékl kalhoty?" zeptal se jí malinko nejistě.

"Proč by sis měl u Merlina vysvlékat kalhoty?" ptala se jej na oplátku vykolejeně a nechápavě zároveň.

"No… Byl jsem v těch džínách celý den, a jestli nechci ohrozit budoucí generaci Potterů, měl bych mu dát alespoň na noc trochu volnosti." poučil jí.

Lily chvíli trvalo než jí jeho slova došla.

Uchechtla se a řekla "Klidně si je vyvleč. Přeci neohrozíme tvé děti." ušklíbla se na něj.

"Naše děti." opravil ji s šibalským úsměvem.

Rudovláska mu na to raději nic neodpověděla a jen sledovala, jak si James sundává rifle, mikinu, boty a ponožky a poté svou hůlku pokládá na noční stolek vedle její postele.

Tričko si díky bohu nechal a poté už bez dalších zbytečných řečí vklouzl pod pokrývku.

Lily se k němu rychle přitulila, nejen z toho důvodu, že postel nebyla zrovna největší, ale hlavně protože se v jeho objetí cítila skutečně v bezpečí.

"Bála jsem se." zašeptala mu do trička a zaposlouchala se do tlukotu jeho srdce, který se nyní lehce zrychlil.

"Neboj, už jsem tady. Nedovolím, aby ti kdokoliv ublížil." řekl jí a cítila, jak ji líbnul do vlasů.

"Já vím." zašeptala skoro neslyšně a poklidně zavřela oči.

"Málem bych zapomněl." vzpomněl si najednou a doslova překypoval vzrušením o tom, aby Lily řekl to, co před několika minutami viděl nahoře ve společenské místnosti.

"Co se stalo?" chtěla vědět rudovláska a otevřela oči.

"V Bradavicích máme nový páreček. To proto jsem přišel později." řekl jí důvod svého pozdního příchodu.

"Jak jsi to zjistil?" ptala se jej zvědavě.

"Šel jsem si pro neviditelný plášť, Remus s Peterem už spali a Sirius nikde. Tak jsem si teda vzal ten plášť a mířil jsem zpět za tebou. Stál jsem na začátku schodů z našich ložnic, když v tom jsem uslyšel ve společence nějaké hlasy. Řeknu ti, takhle upřímně Sirius snad nikdy v životě nemluvil a Kate to samé. Nechtěl jsem je poslouchat, ale já si prostě nemohl pomoct. Nechtěl jsem je rušit a tak jsem musel čekat, až si řeknou vše, co mají na srdci. Potom se ze společenky ještě celkem dlouho ozývaly mlaskavé zvuky a když utichly, konečně jsem vyšel ze své skrýše."

"Jsi horší než nějaká drbna." dloubla jej Lily do prsou, vzápětí však dodala "Jsem ráda, že se dali dohromady. Jen mám strach, aby Sirius Kate nepodvedl nebo něco podobného."

"Neboj, já ho znám jako své boty a podle toho, co jí všechno říkal, a jak upřímně to znělo, si myslím, že by jim to mohlo vydržet docela dlouho." řekl jí svůj názor.

"Snad máš pravdu, ale pokud jí Sirius ublíží, přísahám, že z toho bez újmy na zdraví nevyjde." z rudovlásčiných úst vyletěla jasná výhružka.

James se jen zasmál a ptal se jí "Myslíš, že už tě Pomfreyová zítra pustí?"

Lily mu odpověděla "Jo. Už ráno tak jako tebe dneska. A potom půjdu rovnou do vyučování."

"Těšíš se?"

"Ani nevíš jak. Konečně se zase vrátím do normálního režimu."

"Tak já se tu pro tebe ráno stavím, ano? Půjdeme pro tvou hůlku a pak na vyučování, co říkáš?"

"Jestli by ti to nevadilo." pokrčila rameny.

"Budu jen rád. Ráno odejdu, aby Pomfreyová neměla blbé kecy. Zajdu se převléct a pro knížky a pak se ještě skočím nasnídat. Okolo sedmé jsem tu jako na koni." slíbil jí.

"Tak dobře, děkuju. Teď už bychom ale měli jít spát nebo ráno nevstaneme." řekla rudovláska.

"Taky myslím. Dobrou noc, Lily." popřál jí James.

Rudovlásčino "Dobrou noc." se ztratilo v hlubokém zívnutí, které jen dávalo znát o tom, jak moc byla dívka unavená.

Poté se pohodlně uvelebila u Jamese a společně během několika minut podlehli tvrdému spánku.

Ráno pro Jamese přišlo dříve, než si to byl ochoten připustit.

Zničehonic, jej něco vytrhlo ze spánku a donutilo jej to otevřít oči.

Na ošetřovně panovalo šero a Lily poklidně spala vedle něj.

Zamžoural na hodiny a zorničky se mu rozšířily.

Bylo čtvrt na sedm.

Opatrně, tak aby neprobudil Lily, vylezl z postele a natáhl si kalhoty a mikinu.

Obul si boty, do kapsy zastrčil hůlku, přehodil přes sebe neviditelný plášť a rychlým krokem opustil ošetřovnu.

Za několik dlouhých minut už stál před obrazem Buclaté dámy.

Samozřejmě že plášť měl nyní bezpečně schovaný v kapse.

Dovedl si živě představit, jekot této jemné paní, kdyby se před ní James jen tak zničehonic zjevil.

Dáma na obraze se probírala ze spánku, který jí chlapec svým příchodem přerušil.

Rychle jí řekl heslo a doufal, že se jej nezačne vyptávat, kde celou noc byl.

Naštěstí byla Buclatá dáma natolik ospalá, že se po uslyšení hesla líně vyklopila a vpustila jej do tiché společenky.

James jí rychle prošel a zamířil rovnou do ložnic.

Jak se dalo čekat, jeho kamarádi ještě spali.

Nejtišeji, jak jen uměl, si vzal své věci a šel do koupelny, kde se osprchoval, vyčistil si zuby a oblékl si čisté oblečení.

Vrátil se zpět do ložnice a podle rozvrhu na dnešní den si nachystal všechny potřebné učebnice. Přehodil si tašku přes rameno a s posledním pohledem upřeným na tři plné postele, jejichž pokrývky se pravidelně nadzvedávaly, odešel.

Prošel společenkou a zamířil rovnou do Velké síně, aby se mohl nasnídat.

U Nebelvírského stolu seděl skoro sám nepočítaje několik prváků, kteří horlivě diskutovali o tom, jestli se bude profesorka McGonagallová zlobit, když se jednomu z nich povedla udělat na domácím úkolu inkoustová kaňka.

Jejich vystrašené obličeje byly skutečně k nezaplacení.

James do sebe rychle naházel zbytek snídaně a ještě vzal nějaké jídlo s myšlenkou, že Lily bude jistě hladová.

Poté už na nic nečekal a bez dalších zbytečností zamířil rovnou na ošetřovnu.

S širokým úsměvem otevřel dveře a vešel dovnitř.

Jeho výraz se však okamžitě změnil, když uviděl, že Lilyina postel je prázdná a madam Pomfreyová ji právě odestýlá.

James úplně zapomněl na to, že by se měl šetřit, srdce se mu rozbušilo nenadálým strachem a jeho nohy se samy od sebe rozeběhly až k madam Pomfreyové.

Dusavé zvuky, jež tvořily jeho chodidla vinou těžkopádného běhu, přinutily ošetřovatelku, aby se otočila.

Jen co však uviděla běžícího Jamese, který se zastavil necelý metr od ní, stáhla ústa do úzké linky, skoro jako profesorka McGonagallová a káravě řekla "Pane Pottere, neříkala jsem vám snad včera, že se máte šetřit?" pozvedla významně obočí a pohlédla na něj.

James však její slova naprosto ignoroval a sypal ze sebe jednu otázku za druhou "Je Lily v pořádku?! Co se stalo?! Převezli jste ji snad k Mungovi?! Proč tady není?!"

Madam Pomfreyová pod návalem jeho dotazů jen kulila oči, vzápětí se však lehce usmála a řekla "Nemusíte se bát, nic se nestalo. Slečnu Evansovou jsem už propustila."

"Vy jste ji nechala jít až do věže samotnou?! Víte kolik to je schodů?! Co když někde po cestě zkolabuje, spadne, bouchne se do hlavy, a kdo ví co ještě?!" začal jančit James.

Ošetřovatelka se na něj podívala jako na duševně chorého, přesto však řekla "Ona ale ještě neodešla."

"A kde teda je?!" začal se hystericky rozhlížet po prázdné místnosti.

"Jamesi?" ozvalo se lehce překvapeně několik metrů od něj.

Chlapec se otočil po zvuku toho hlasu a bez dechu hleděl na Lily, která právě vyšla od jedné z postelí, které byly zakryté onou plentou a u které se James předtím převlékal do svého oblečení.

Šlo vidět, že i ona prostěradlo použila ke stejnému účelu jako on.

"Lily!" zakřičel vesele, až sebou madam Pomfreyová škubla a rychle se rozeběhl k dívce, oděné do školní uniformy.

Než se stačila nadát, už ji vyzvedl do vzduchu, a i když trochu nemotorně, ale přesto vesele se i s ní zatočil.

Rudovláska se hlasitě rozesmála.

Jakmile však cítila, že James začíná kolísat, opatrně se chytla za jeho ramena a říkala mu, ať zastaví.

Chlapec raději přestal a postavil ji na zem, kde ji ještě jednou objal.

Lily se přes něj podívala na ošetřovatelku, která na Jamese kulila oči. Na tváři jí při tom pohrával nebezpečný výraz.

"Pane Pottere, máte se šetřit!" řekla mu důrazně.

James tedy opatrně propustil Lily ze svého objetí a zamířil k madam Pomfreyové.

"Budu se šetřit, slibuju." řekl jí a zeptal se "Opravdu je v pořádku?" jakoby tomu nemohl uvěřit.

Viděl, jak na to byla Lily špatně a nyní ji už po necelých třech dnech chce ta vždy upnutá a na pořádek dbající ošetřovatelka, jen tak propustit.

"Je v pořádku. Zdravá jako řípa. Ono lektvary a dobré kouzla vám dokážou tělo vyléčit raz dva… s duší to bude malinko složitější." poslední slova k němu šeptala tak, aby je rudovláska neslyšela.

James jen kývl a již nahlas řekl "Postarám se o ni. Bude se mít jako v bavlnce."

"To věřím, pane Pottere. Teď už běžte nebo si vás tu za to vaše silové vypínání ještě nechám a slečnu Evansovou pošlu pryč." pohrozila mu.

"Tak pojď." kývl na Lily, která ještě za všechno děkovala, a poté již společně opustili ošetřovnu.

"Přinesl jsem ti něco ze snídaně." začal James, jen co se ocitli na chodbě.

Lily malinko znejistěla a řekla mu "Jsi moc hodný, ale já už snídala."

"A mně ta stará čarodějnice ani snídani nedala." postěžoval si malinko napučeně.

"To víš… já jsem poslušně pila všechny lektvary a nenadávala při tom jako špaček. A ta čarodějnice nám zachránila život." vyplázla na něj jazyk.

"Vždyť já vím. Opravdu je ti dobře? Nebolí tě nic? Nejraději bych tě vynesl až do věže, ale myslím, že bychom oba skončili znovu na ošetřovně vinou mnohačetných zlomenin, které by nám způsobil pád ze schodů." ušklíbl se James.

"Ať tě to ani nenapadne. Je mi dobře a schody vyjít ještě dokážu." utnula jej rychle rudovláska a pomalu se vydala vstříc schodišti, jež je mělo po mnoha odbočkách a chodbách dovézt až do společenské místnosti.

Tentokrát jim cesta zabrala mnohem více času než obvykle, a když už konečně stáli před obrazem Buclaté dámy, Lily lapala po dechu.

Ona stará paní z obrazu, oděna v růžových šatech se na ně šťastně dívala a i přesto, že ji James už třikrát řekl heslo, se nechtěla odklopit.

"Konečně jsi zase zpátky, Lily. Slyšela jsem, co se vám stalo. Muselo to být hrozné. Ale alespoň nějaké ovoce to přeci jen přineslo. Konečně jste spolu. Potter a Evansová, nový pár Bradavic. Už když jste byli v prváku, tak jsem tušila, že vy dva se jednou dáte dohromady. Přišlo mi neuvěřitelně roztomilé, jak ti James neustále tahal za copy a tys mu za to pořád nadávala." rozplývala se nad nimi snad půl hodiny.

Chlapec už dávno vzdal opakování hesla.

"Tak to není, Buclatá dámo. My nejsme nový pár, ale prozradím vám, kdo jím je. Kate a Sirius se včera dali dohromady." zašeptala jí Lily nový drb, doufajíc, že je už konečně pustí dovnitř.

"Opravdu? Ten záletník, že si konečně našel přítelkyni? Za tuhle novinku vás teda už nebudu dále obtěžovat. Běžte dovnitř a žijte, doku jste mladí!" zvolala ještě a poté se odklopila.

"Děkujeme." řekl jí s kyselým úsměvem James a následoval Lily do společenky.

"Ta má teda divné představy o roztomilosti. Mně na tom, že jsi mi škubal vlasy a já ti nadávala, nic roztomilého nepřijde." ušklíbla se rudovláska, jen co se za nimi obraz zavřel.

"Znáš ji. Té by přišlo roztomilé, i kdybych ti obarvil každý pramínek jinou barvou." zasmál se a rozhlédl se po společence.

"To jo. Jen doufám, že mě Kate nezabije za to, že jsem ji se Siriusem nabonzovala snad té největší drbně v Bradavicích." ušklíbla se Lily a dodala "Já si půjdu pro věci. Počkáš na mě?"

"Jasně, že počkám. Budeš si asi chtít jít pro tu hůlku, že?" tipoval si James.

"No vidíš… na to bych málem zapomněla." došlo jí.

"Půjdu tam s tebou, alespoň zmeškáme začátek přeměňování." řekl, když se podíval do rozvrhu.

"Tak dobře, hned přijdu." dodala ještě.

Rychle vyšla schody do dívčích ložnic a zaplula do těch správných dveří.

Za pár minut se z ložnice, do které Lily vešla, ozvalo pronikavé ječení a trojhlasné "Lily!!!" pocházející od jejich kamarádek.

Chlapec si dokázal živě představit, jak se teď všechny šťastně objímají a radují se z toho, že je rudovláska zpět.

Pohodlně si proto sedl na pohovku a pozoroval dění okolo.

Najednou se za ním ozval hlas jeho kamaráda.

"Čau Jamesi. Na koho čekáš?" vyptával se Sirius a zaujal místo vedle něj.

"Siriusi? Co ty tady děláš tak brzo?" divil se James a se zaujetím si svého kamaráda prohlížel.

"Znáš ženské… nemají rády, když jdeš pozdě na vyučování. Jen se podívej na McGonagallovou jak minulý rok vyváděla, když jsem přišel pozdě do hodiny."

"Možná vyváděla kvůli tomu, že jsi jí místo toho, že jsi zaspal, řekl, že ses zdržel v jednom kumbálu." zamyslel se James se smíchem.

"Na tom něco bude." uznal jeho kamarád.

Uchechtl se, když si vzpomněl, jak mu poté profesorka napařila několikadenní trest a pokračoval "Rozhodl jsem se, že počkám na Kate a pak půjdeme společně na snídani."

"Ať vám to vydrží. Přeju ti to, brácho. Hlavně jí prosím tě nezahýbej. Pokud jí zlomíš srdce, Lily tě prý zničí." řekl mu vážně James a v duchu se bavil nad výrazem, jaký se jeho kamarádovi usadil na obličeji.

"Neboj, nemám v úmyslu jí ublížit. Je to divné, ale s ní jako kdybych to byl opravdu já." svěřil se svému příteli Sirius.

"Vím, co myslíš." povzdechl si brýlatý chlapec a zamyšleně se zahleděl k dívčím ložnicím.

"A co vy dva? Jak jste pokročili?" zajímalo Siriuse.

"Jsme kamarádi, a i když to bude znít divně, zatím mi to stačí. Nechci na ni tlačit. Kdo ví, co si všechno z toho dne pamatuje. To, co ji John málem provedl, ji muselo poznamenat." zamyslel se James.

"Chápu. Neboj, my vás když tak postrčíme." mrkl na něj jeho kamarád.

"To ať tě ani nenapadne." pohrozil mu James.

Sirius mu však neodpověděl a jen se zasněným úsměvem hleděl ke schodům vedoucích z dívčích ložnic, po kterých nyní scházela, Lily společně s Kate.

Mladý Black se postavil a vydal se oboum dívkám naproti.

Jakmile černovláska zahlédla, jak k nim míří, na tváři se jí objevil roztomilý výraz a rychle se k němu vydala.

Lily nechtěla přihlížet, jak se vítají a tak jen Siriuse pozdravila a vydala se směrem k Jamesovi, který stále seděl na sedačce a sledoval, jak jeho kamarád dává Kate ranní polibek.

"Nech jim trochu soukromí." drcla do něj Lily.

Chlapec sebou škubl a s úšklebkem řekl "Jakoby nějaké soukromí vyhledávali. Ocumlávat se takhle ve společence."

"To je taky pravda. Tak jdeme?" ptala se jej a bez dalších slov zamířila k obrazu.

"Holky byly asi hodně rády, když tě viděly, co?"

"Ječely jako sirény a všechny na mě skočily." zasmála se rudovláska a společně vyšly ze společenky, procházejíc hradem až do pracovny ředitele Albuse Brumbála.

Došli k chrliči a James stejně jako včera řekl heslo.

Společně s rudovláskou vešli dovnitř.

Jakoby profesor věděl, že přijdou.

Seděl u svého stolu a před ním ležela Lilyina hůlka.

"Dobré ráno, pane profesore." pozdravili jej oba.

"Dobré ráno. Tušil jsem, že přijdete. Jak se cítíte, slečno Evansová?" zajímal se Brumbál a upřel svůj pronikavý pohled na Lily.

"Už dobře, pane profesore." řekla mu Lily popravdě a nespouštěla zrak ze své hůlky.

"Jen si ji vezměte. Věřím, že vám musela chybět." pobídl jí ředitel a zvedl její kouzelný proutek ze svého stolu, aby jej následně mohl předat rudovlásce.

Jakmile Lily svou hůlku stiskla v ruce, stejně jako James včera ráno i ona nyní pocítila onen nával energie a cítila se silná jako niky.

S citem si hůlku opatrně zastrčila do školní brašny a postavila se vedle chlapce.

"Vím, že teď už budete muset jít na hodinu, ale mohl bych vás požádat, abyste se za mnou po vyučování zastavili?" ptal se jich Brumbál.

Oba dva jen kývli hlavou, že souhlasí a James se zeptal "Jak to vypadá s tím kouzlem?"

"Bohužel se mi jej stále nepodařilo objevit, pane Pottere." odpověděl mu ředitel a podíval se nic neříkajícím pohledem na rudovlásku.

Ta se zase, aby odvedla téma jinam, zeptala "A jak je na tom John?"

"Pan Parkinson je na tom stále stejně. Doktoři se obávají, zda se vůbec probere. Během tohoto týdne by k nám do Bradavic měla přijet výprava z ministerstva včetně samotného ministra, který by se vám chtěl před celou školou veřejně omluvit."

"To snad není nutné, ne?" ptala se rudovláska s vykulenýma očima.

"Oni si myslí, že je. Ostatně, byla to jejich chyba." podotkl Brumbál.

"Super. Setkáme se s ministrem. Ten očividně nemá na práci nic jiného než jezdit do Bradavic. Kdyby raději vymýšlel způsob jak se zbavit Voldemorta." řekl James naštvaně a z jeho první věty doslova čišelo nadšení.

Lily se na něj pohoršeně podívala a poté svůj pohled upřela na profesora, který si zase zamyšleně prohlížel Jamese.

"Máš pravdu, Jamesi. Ale já proti tomuhle nic nezmůžu."

"Snad tuhle veřejnou omluvu nějak vydržíme, i když si osobně myslím, že tohle nespraví jen nějaká omluva." zamumlal a raději už ztichl.

"Děkuji za hůlku, pane řediteli. Už teď jdeme pozdě na hodinu. Takže, na shledanou odpoledne." rozloučila se Lily, šťouchla do Jamese, který vykoktal rychlé "Na shledanou." a poté vyšli z pracovny.

Prošli přes chrlič a chodbami mířili na hodinu přeměňování.

"Snad nás McGonagallka nesežere." řekl James, když chytal za kliku od učebny.

"Hlavně běž." šťouchla jej s úsměvem Lily a společně vešli dovnitř.