Na pitevním stole unaveně seděla blondýnka a nepřítomně si rukou prohrabovala vlasy. Nemocniční světlo nad ní jí dodávalo ještě bledějšího dojmu a rty se jí jako obvykle rudě leskly. Přemýšlela. Laura pohled na ní milovala, vždy jí projel tělem příjemný hřejivý pocit , který jí dodával zvláštní energii. Už se chtěla zvednout a jít za Katie, když v tom se rozrazily dveře a Lauře sebraly z tváře veškerou naději.

Katie prudce seskočila z pitevního stolu, až její podpatky zaklapaly o  podlahu. Před dveřmi stála Scarlett a podpírala opravdu dost zmláceného Brandona. Blondýnka se i přes veškeré své ovládání musela pousmát. Když Scarlett někoho zmlátila, tak pořádně...

„Katie?” Oslovila jí. „Myslím že ti v té tvé chytré palici už proběhlo co po tobě budu chtít.” Brandon za ní se nepřítomně opřel o pitevní stůl s mrtvolou a snažil se pobrat dech.

„Já jsem patolog a antropolog, ne obvodní lékař..” Ohradila se Katie a chladně se na oba dva podívala. Tohle jí přišlo naprosto zbytečné. Jistě, sama měla někdy chuť praštit ho. Ale tohle už bylo moc. Lauřiny oči za ní vyzařovaly naprostý nesouhlas, ale to bylo blondýnce jedno. Přes celou místnost přešla k oknu a zahleděla se na ulici ven. Někde tam venku byl krutý vrah, schovávající se za maskou typického člověka. Někdo, kdo byl jako granát vyhozený z okna a s neurčitým místem dopadu.

„Katie prosím...” Scarlettin hlas zněl naléhavěji. „Si jediná osoba v blízkém okolí, která má lékařské vzdělání a není doktor... Nemůžu s ním do nemocnice, protože nechci riskovat vyhazov z práce a takhle ho taky nechat nemůžu.” Katie byla sice k ostatním zády, ale cítila na sobě jejich pohled. Proto se otočila a zamumlala tichou nadávku v latině.

„Posaďte ho na tenhle stůl... Seženu si nástroje.”

Po půl hodině, kdy Katie ošetřovala (dle jejího názoru až příliš) skuhrajícího Brandona, byla konečně hotová. S únavou a štípající bolestí si opláchla kdysi krvácející ruce a sedla si do jejího křesla. Chtěla alespoň chvíli klidu na přemýšlení. Znala  totožnost další oběti, ale potřebovala trochu času pro sebe. Zjistila hodně faktů, ale potřebovala si je složit do sebe. Jako puzzle z myšlenek.

„VEN !” Zakřičela tak nahlas, jak jen byla schopná. Všichni kolem se na ní překvapeně otočili a nikdo nebyl schopný slova. „Musím přemýšlet a vaše nevděčné výrazy mi opravdu nepomůžou...” Poslední slova z Katie vylezla i přes její snahu zadržet je. Již delší dobu jí trápilo, že všichni berou její pomoc stejně automaticky, jako číšníci spropitné. Svaly v rukou a prstech se jí napjaly a blondýnka se zapřela o pitevní stůl. Tohle přeci nebyla ona, nikdy neměla lidské emoce a když už ano, tak ve velice umírněné formě. Nedostatek spánku se začal podepisovat i na jejím myšlení.

„Katie... My ti vděční jsme.” Zašeptala tiše Laura a sklopila pohled. Katie si s překvapením uvědomila, že do svého hlasu dala více zloby než kdykoliv jindy.

„Naší další obětí je Theresa Grayová, patnáctiletá atletka. Předpokládam, že jí patřila pravá paže, protože věk a deformace sportem sedí. Dále pak byla naše kostra seskládaná před osmi dny a asi pěti hodinami od nálezu. Těla byla ale předtím zmražena a každá část jinou dobu, to znamená, že je zabíjel postupně. Krev ve Scarlettině bytě byla vesměs Theresina a  a pak ta zajímavější část... Zbytek byl totiž z naší krve.” Katie rychle převyprávěla své dosavadní poznatky. Přestože na ně byla patřičně pyšná, nikdo jiný v místnosti se neopovážil nic říct. Laura, Scarlett i Brandon jí sledovali s úctou v očích a zároveň se strachem. „Vrah naší krev ukradl těsně po té co nám jí odebrali a chce tím naznačit-”

„Že s námi hraje hru.” Doplnila její slova Laura. „Tím mozkem nám dal velice významnou nápovědu, protože si s námi chce hrát a ovládat nás. Značí to o jeho pocitu nedosažitelosti a všemoci. Pravděpodobně má náš vrah pocit, že má navrch.” Přešla ke Katie a opřela se o ní. Blondýnka to s těží ustála, ale po chvíli Lauru pyšně pochválila.:

„Tohle nám hodně pomůže.” Pečlivě si upravila kabát a ještě pohledem zkontrolovala Brandona. Vypadal o trochu lépe, no pod pravým okem měl obrovský monokl a oblečení umazané od vlastní krve. K jejímu překvapení, poprvé od jeho příchodu promluvil.

„Roli sexy sestřičky si zvládla skvěle.” Katie na jeho slova protočila očima. „Ale to potom jsem nepochopil, jak si to dokázala zjistit?”

„Používej mozek, ne játra a dojde ti to.” Odpověděla mu blondýnka s lehkým úsměvem na rtech a za zvuku klapajících podpadků se rozešla z pitevny pryč. S pocitem, že tentokrát mají navrch ony.