Eddie

,,Tak už mi konečně povíš, co se včera stalo, že se kvůli tomu usmíváš jako idiot?" upřel na mě strýc svůj zvědavý pohled, když jsme seděli naproti sobě u jídelního stolu a dojídali večeři.

Snažil se ze mě vytáhnout důvod mé radosti už před tím, než jsem nám v mikrovlnce ohřál jedno z instantních jídel, ale já se nedal. Původně jsem si důvod své radosti totiž chtěl nechat pouze pro sebe, ale ten zpropadený samolibý úsměv, který se mi usídlil na obličeji od doby, kdy jsme se s Chrissy před pizzerií rozloučili, mě prozradil. Já se ho však ale, ani kdybych chtěl, nemohl zbavit. Ani mi nevadilo, že mi díky mému stále nateklému obličeji způsoboval bolest.

,,Nemůžu snad být šťastný?" ušklíbl jsem se na něho a položil příbor na již prázdný talíř.

Strejda mě napodobil a poté se ke mně přes stůl naklonil. ,,To rozhodně můžeš," se vřelým úsměvem mě chytil za rameno, ,,ale já poznám, že za tím je něco víc."

,,Třeba jsem to přehnal s trávou," dál jsem mlžil. Se strýcem jsem mohl o hulení normálně mluvit. Moc dobře věděl, že jsem si rád dopřál. Zprvu jsem to před ním samozřejmě tajil, ale pak jsem zjistil, že to bylo stejně zbytečné, protože to na mě vždy poznal. Nevadilo mu to, pokud jsem to nepřeháněl. I tak se však na mě nesouhlasně zamračil a stisk na mém rameni zesílil.

,,No dobře, dobře," rozhodl jsem se raději konečně kápnout božskou, což strejdu zřejmě velice potěšilo, neboť mě pustil a s širokým úsměvem se opřel do židle, přičemž ze mě nespouštěl pohled.

,,Byl jsem na obědě s jednou holkou ze školy," víc jsem toho však říkat nechtěl. To, že jsem o stráveném čase o samotě s Chrissy tajně toužil už od doby, kdy jsem jí poprvé viděl na soutěži talentů před pár roky vědět nemusel.

,,Ale ne," spráskl strýc dlaně k sobě, ,,že by si můj kluk konečně našel opravdické děvče?"

,,Všechny mé holky byly opravdické," ohradil jsem se.

,,Víš jak to myslím."

Věděl jsem. Samozřejmě, že už jsem pár holek měl, ale vždycky to byly dost jednorázové záležitosti. Ne, že bych byl nějakým odpůrcem vztahů, spíš ty holky, se mnou nikdy neviděly žádnou budoucnost a tak jsem se spokojil alespoň s tím, co mi byly ochotné dát.

,,Chrissy není moje holka a ani nebude," to byl holý fakt, který sice mojí dobrou náladou na chvilku trochu zacloumal, ale vědomí, že i to, že jsem s ní strávil poledne bylo k neuvěření mi jí znovu navrátilo v plné míře. Zkrátka jsem se opět smířil i s málem, i když v téhle situaci jsem to jako málo nebral.

,,Jak to, že ne?" nechápal strýc.

,,Tak zaprvé má kluka a já vztahy bořit nechci a za druhé je úplně jiná než já, jako že totálně, úplně jiná třída ve všech směrech."

Strýc si povzdychl, ,,takže nedosažitelná dívka."

Přikývl jsem.

,,Takové jsou nejhorší," s vráskami na čele se strýc zvedl od stolu, ,,no nic, půjdu si lehnout. Ty by si měl taky, ať si ráno ve škole odpočatý." Poté mi ještě popřál dobrou noc a zmizel ve své ložnici.

I když náš rozhovor neskončil zrovna pozitivně, dobrá nálada se mě i tak držela dál a to i další den. Dokonce ani dlouhé nudné vyučování mi z tváře nesmazalo úsměv. Hlavu jsem měl totiž stále plnou živých vzpomínek na onen oběd a na ty nejkrásnější modré oči, které jsem mohl vidět tak zblízka, a které se na mě dokonce párkrát vesele smály. Bylo to k neuvěření až jsem sám sebe chvilku podezříval z toho jestli jsem si to celé náhodou jenom nevyfantazíroval.

,,Posloucháš nás vůbec?" vytrhl mě z myšlenek Jeff a afektovaně mi zatleskal před obličejem.

V mžiku jsem se z tiché pizzerie přenesl do hlučné školní jídelny, což byl trochu šok. Překvapeně jsem zamrkal. Pak se na něho nesouhlasně zakřenil, ,,jasně, že vás poslouchám."

,,Jo? Tak jakou strategii jsme teď probírali?" osopil se na mě můj kamarád.

,,Ehm," vyloudil jsem ze sebe zamyšlený zvuk a nacpal si do pusy zbytek sandwiche, abych nahnal čas a mohl si vybavit alespoň něco z toho, co přede mnou mí přátelé probírali, ale Jeff mi nedal vůbec žádný prostor a hned se na mě rozštěkal.

,,Co se děje? Probíráme tu strategii na důležitý souboj a ty nedáváš pozor! To se ti ani zdaleka nepodobá! Nehledě na to, že včera jsi byl taky úplně mimo. Jestli zase vymýšlíš, jak dostat na budku, tak..."

Mluvil dál, ale já už ho zase neposlouchal. Do jídelny totiž zrovna v ten moment vstoupila Chrissy. Kolem ramen jí sice držel Jason, ale to mi nevadilo, i tak se mi v hrudi rozbušilo srdce. Když na mě spočinul její ostýchavý pohled, vyletěla mi ruka vzhůru a aniž bych si to nějak uvědomoval zamával jsem na ní. Ona však v ten moment pohled odvrátila jinam a mě můj široký úsměv zmrzl na rtech.

,,Je tu pan Munson?" ozval se najednou jídelnou pronikavý hlas.

Pohledem jsem vyhledal naší školní výchovnou poradkyni, která do místnosti vstoupila hned po Chrissy.

,,Zastavte se, prosím po obědě u mě v kanceláří."