AHOJ, ještě než se začtete do řádků této kapitoly chtěla bych Vás upozornit že od (1.8.2021.) probíhá korekce celé této knihy a opravené kapitoly dávám na blog. Budu ráda, když tam zavítáte a zanecháte mi tam nějaký komentář. Teď už ale přeji hezké a ničím nerušené čtení ♥

,,Víš, že bude asi jistější, aby jsi se vrátil sám? Začíná mi být nějak špatně a rozjíždí se mi i kašel... " ještě jsem trošku zakašlala, abych svému plánu dodala trošku věrohodnosti... ,,Lásko..." posadil se na postel vedle mě a pohladil mě po bříšku, ze kterého nespustil ruce po celou dobu co mluvil. ,,Vím, že jsi ztratila paměť a tak si asi ani nepamatuješ to, že si druhové můžou číst myšlenky a cítit pocity toho druhého... takže hned, jak jsi začala balit věci a chystat se na útěk jsem poznal, že se něco děje. Byla jsi neklidná a zadýchaná, jak jsi všude pobíhala. Jen jsem to nestihl dřív...''

Vystrašeně jsem ho celou dobu pozorovala, on to věděl a ví i co si teď myslím? Ví že se ho bojím ještě víc díky tomu hrůzostrašnému pohledu? ,,Nemusíš se mě bát, nikdy bych vám nic neudělal, jsi jenom moje, no a teď... má Luno, dovol abych tě oblékl" mé tiché, ale výstižné ne mu oči zbarvilo už plně do ruda... hrdelně na mě zavrčel zpět mé ne, jen tentokrát jako otázku... vystrašeně jsem se na něj podívala a snažila se odsunou na kraj postele... .

Ale ani jsem se nestačila nadechnou a seděla jsem v jeho náručí namáčknutá krkem na jeho nos... ,,Nechtěl jsem tě vyděsit ovečko, jen už jsem se dlouho nepřeměnil a vlk ve mě chce ven" decentně se i se mnou v náručí oklepal a pokračoval ,,Potřeboval bych se proběhnou a nejlépe si i zalovit, ale to teď nemůžu... takže si k tobě bude asi čichat častěji, abych se uklidnil a budu víc teritoriální, takže je na čase vyrazit ke smečce. Po cestě probereme vše důležité a já ti je všechny představím. Kde máme čepičku, šálu a kabátek lásko? "

Stojím u recepce a tupě hledím na dveře, kterými před pár sekundy Oktagon odešel pro vitamíny. Ptáte se proč neuteču teď? Protože je za mnou postavená hrůzostrašná, dvoumetrová gorila, které řekl ať mě hlídá... prý je to nejlepší bojovník a stopař smečky... . Takže bych se při nejlepší dostala tak 4 kroky od něj. Smutně jsem si povzdechla a udělala krok vpřed s úmyslem se jít, alespoň posadit. Hned nato se za mnou dostavilo tiché zavrčení, které vycházelo z toho muže. "Jo, tak tu budeme stát." pomyslela jsem si a tiše si povzdechla. Najednou jsem měla vidinu, nebo snad vidiny

Maminko, slíbila jsi mi povědět pohádku, ale bez ošklivých částí. Takhle to nechodí Nyx, nemůžu z pohádky vynechat ošklivé části. Musíš se s nimi utkat! Nyx před dlouhými léty zavřeli do tmavé, chladné místnosti, samotnou. Přemýšlela jestli se ještě někdy dostane ven, ale pak jednoho dne uslyšela klepání na dveře. Byl to princ! Použil všechnu sílu, aby se dostal přes zavřené dveře, ale nedokázal to.Nyx si udělala velký otvor ve střeše. Dost velký na to, aby ním viděla ven. Zavolala na něj. Poleť dolů a zvedni mě. Princ, ale neuměl létat a tak si Nyx musela pomoct sama. Teď je čas se probudit drobku, věř ve svého prince.

Můj alfa mi udeřil další ránu do žeber a o malou chvíli na to chtěl ukončit můj život za neuposlechnutí jednoho z jeho rozkazů, ale chvíli na to ho někdo srazil k zemi a ránu schytala jen má křídla a já znovu sletěla k zemi na tvrdou, lesní cestičku. Ze všech svých posledních sil jsem se pokusila postavit a utéct, ale opět jsem se zhroutila k zemi jako domeček z karet. Na "mého" alfu zaútočil vlk. Ten vlk, co byl zalezlý v lese za keříky a pozoroval mě těmi svými zářivě červenými očkami. Zaslechla jsem výkřik, ale nevím koho... omdlela jsem.

Vlk na mě vycenil své sněhově-bílé tesáky, zavrčel a já málem spadla, jak jsem se lekla. Jestli jsem se ho bála předtím tak teď je to stonásobně horší. Vždyť vypadal jak nájemným vrah ve vlčí podobě! Když se proměnil zpět na člověka a znovu mě sledoval svým uhrančivým pohledem, měla jsem co dělat abych nespadla. ,,Slez dolů, jinak tě sundám sám a to se ti nebude líbil maličká" neznělo to moc mile, ale nedivila jsem se mu. Slova co říkal, jako by mi vyřezával do těla.

,,Oktagone"! vyplašeně jsem se rozkřikla po místnosti v tu chvíli....

Hvězdička nebo komentář vždycky potěší ať už je kapitola vydaná den, týden, měsíc nebo rok ❤️

Vaše _knihomolka_