Když členové mafie spolu s Fallem vběhli do pokoje, stanuli uprostřed krvavé spouště. Nikdo nedokázal říct, jestli děsivější byly mrtvoly bez očí, nebo Alfa sedící na posteli s dívkou ve své náruči, zakrytou vlčím kožichem. I Dominus přišel, aby se podíval, co se stalo. Kupodivu se potěšeně usmíval.

„Myslím, že už nebudeš křičet ze spánku," konstatoval.

Wis nic neřekla. Jen hodila před Domina roubík, který měla Genyss předtím v puse.

Zvedla dívku, postavila se na posteli, seskočila z ní a odešla do své koupelny, do které nikdy nikoho nevzala.

Když položila Genyss do vany a dala z ní kožich pryč, pustila teplou vodu, aby se blondýnka zahřála a aby ji Wis mohla umýt. Vzala houbu a začala s umýváním od krku. Polévala jednotlivá místa vodou a stírala zaschlou krev. Prohlížela si jizvy různých velikostí a díky zkušenostem poznala, že většina z nich byla způsobena řeznými ranami. Na pravém boku pro změnu byla jizva po zasažení kulkou – kdysi ji jen těsně minula. Pak ovšem zaregistrovala jizvu po zasažení kulkou na stehně. Její obličej se zkřivil. Ve tváři se jí promítla muka, způsobená bezmocí.

Alfa se podívala na tvář ležící dívky. Divila se tomu, jak někdo natolik líbezný může pracovat detektivem. Spolu s tím pomyslela na jméno – Genyss Albensová. Wis si nemohla vybavit, kde se s tím jménem setkala. Ostatně nejistot kolem blondýnky bylo víc. Mladá žena se poprvé přistihla u toho, že vlastně neví nic z toho, co by vědět doopravdy chtěla.

Kousla se do tváře a odstoupila od vany, aby se otočila čelem k elipsovitému zrcadlu s černým rámem.

Tohle byla ona – vyobrazení Smrti. Celá v krvi.

Podívala se na Genyss ve vaně a pak zpět na sebe do zrcadla. Bylo to poprvé, kdy se tvářila tak nešťastně.

„Proč vypadáš tak nešťastně?" zeptala se jí náhle tlumeně Genyss.

Teprve teď si Alfa všimla, že blondýnka může z vany vidět její odraz v zrcadle. Odpověď na otázku ovšem zůstala nevyřčená. Mladá žena místo toho došla k vaně, u které si dřepla, aby měla s Genyss oči na stejné úrovni.

Blondýnka vypadala vyčerpaně. Nebylo se čemu divit. Jenže do celého toho obrazu nezapadal fakt, že po té děsivé zkušenosti Genyss vůbec nebrečela. Spíš byla až podivně klidná.

Pozornost Wis si připoutala drobná ranka na rtu Genyss a v hlavě se jí stále opakovala slova: proč vypadáš tak nešťastně?

Řekni mi, že mě miluješ!, rozezněl se její vlastní křik v myšlenkách.

Sklopila pohled. Kolik let to bylo, kdy se naposledy cítila tak hluboce nešťastná.

„Wis?"

Oslovená potlačila zaúpění a doslova nabrala odvahu, aby se podívala na dívku ve vaně.

„Proč se tak trápíš?"

Wis znovu spočinula pohledem na rance na rtech blondýnky.

„Protože ti chci způsobit muka."

Genyss vydechla a Wis znovu, snad provinile, sklopila hlavu.

„Pomoz mi si stoupnout," nařídila po chvíli ticha menší dívka.

Wis tak neprodleně učinila. Beze slov pomohla Genyss se osprchovat a smýt poslední stopy krve z jejího těla. Když skončily, vzala jeden z černých měkkých ručníků a pomohla menší dívce se do něj zabalit.

Genyss vylezla z vany a šla se posadit do na mramorovou lavici u jedné ze stěn.

Alfa sledovala, jak se posadila, dala si nohu přes nohu a opřela se loktem o koleno. Nebylo z ní nic z Blanche, ale zároveň v ní nebylo nic z oběti nebo rukojmí. Dívala se na Wis bez kapky strachu, obav a nejistot. V jejím pohledu zároveň nebylo ani opovržení nebo znechucení. Chyběla i dřívější nenávist a krvelačnost. Dívala se na Alfu jako zaujaté divoké zvíře. V jejím pohledu stále ovšem zůstávalo něco, co Alfa nedokázala dešifrovat.

Wis silným náporem vody opláchla vanu, přičemž na sobě cítila pohled modrých očí. Cítila ho, i když si sundávala zkrvavené oblečení a i když se pak sprchovala.

Nevadilo jí to. Spíš přemýšlela, proč detektiv nevyužívá své příležitosti k útěku nebo k její vraždě. Ovšem vzhledem k situaci v pokoji Wis, vše dávalo smysl. Možná v pohledu Genyss byla vděčnost.

Podívala se na ni. Stále seděla ve stejné pozici. Ani v očích se nic nezměnilo. Vypadala jako socha.

„Evidentně ve mně chceš propálit díru," okomentovala Wis pohled blondýnky.

Genyss zamrkala, jako kdyby se probrala z hlubokých dumání.

„Mám kvůli tobě jen smíšené pocity, nic víc," reagovala a opřela se o zeď, zatímco si ruce složila na hrudi.

„No jo, včera jsi mě chtěla zabít a dnes se už koukáš, jak se sprchuju. Už jsi mohla využít tolik příležitostí, ale ty nic."

„Jakých příležitostí?" zeptala se trošku zmateně Genyss.

„Zabít mě," pokrčila mladá žena rameny.

Genyss sklopila pohled, ale nakonec jen nepatrně naklonila hlavu na stranu.

„Jsi zklamaná?"

„Nejsem." Wis chtěla dodat, že ji to naopak těší, ale nakonec se o tom rozhodla pomlčet. „Jen nechápu, proč se detektiv nechopí své šance. Nebo ti tvá práce zakazuje zabíjet lidi jako já?"

„S tím, co si předvedla u sebe v pokoji, bych tě stěží nazvala člověkem," řekla spíš víc pro sebe Genyss.

Wis její slova slyšela a nechala je bez komentáře.

„Neslyšela jsi mě?" zeptala se blondýnka najednou.

„Slyšela."

„Tak proč mi to nevyvrátíš?"

„Protože máš pravdu," podívala se Wis na blondýnku. V jejím pohledu nebylo nic z té nešťastné mladé ženy, kterou Genyss viděla před tím v odrazu zrcadla. „Nejsem člověk. Jsem Smrt."

Genyss se zakřenila. „Nebereš nějak moc vážně svoje jméno?"

Wis vypla vodu a chvíli jen tak stála a dívala se, jak poslední stopy krve mizely z bílého povrchu.

„Dala mi ho matka, která mě chtěla zabít, ale nezvládla to," odpověděla. Stěží ze sebe ta slova dostala. „Přijala jsem její roli."

Genyss polkla. „A zabila sebe?"

Wis nechala otázku bez odpovědi.

***

„Falle," řekla Alfa, když sluha vešel do její pracovny. „Nějaká nařízení od Domina?"

Muž se podíval na blondýnku, která seděla na pohovce, noha přes nohu, a četla si nějakou knihu, aniž by muže zaregistrovala.

„Máte odpočívat," řekl a podíval se zpět na svojí paní. „Jeho lidi se zatím postarají o přesun věcí z vašeho pokoje do jiného."

„Fajn, to je vše."

„Ano, Alfo." Sluha se uklonil, obdaroval Genyss pohledem a odešel.

Jakmile se dveře za mužem zavřely, dívka se podívala na Alfu.

„Řekni, není Fall náhodou –"

„Vrah z Aerafallu? Ano, je," přerušila Wis detektiva, aniž by přestala psát.

Genyss se narovnala. „Máte tady víc takových lidí? I když, hádám, že každý druhý je tu vrah," ironicky se zasmála.

Wis přestala psát a pohlédla na menší dívku.

„Mafie je rozdělena mezi dvanáct magistrů a capitala. Jen on a jeho nejbližší mají krev na rukou," vysvětlila v klidu. „Neházej všechny do jednoho pytle, Genyss. To, že pracuješ pro policii, ještě neznamená, že jsou tam všichni neviňátka."

Genyss chtěla něco namítnout, ale pak si zřejmě něco uvědomila a podívala se zpět do knihy.

„Než se Fall ocitl u nás," začala po chvíli vyprávět Wis. „Měl rodinu – manželku a dceru, krásný domov a stabilní zaměstnání. Pracoval pro magistra Owerta. Jeho štáb se zabývá vyhledáváním informací."

Detektiva začalo vyprávění Wis zajímat a tak odložila knihu stranou.

„Jeho rodičům se ovšem nelíbilo, kde Fall pracuje a proto se v jednu chvíli rozhodli rodinu Falla zabít."

„Jen tak? Z ničeho nic?"

Wis se zakřenila. „Musíš být detektiv vždy a všude, co?"

„Nemám každý den příležitost slyšet příběh jednoho z nejkrutějších vrahů," pokrčila Genyss rameny.

„Vždyť pracuješ jako detektiv. Takové lidi snad chytáš."

„Neměň téma. Tak proč rodiče Falla zabili jeho manželku a dceru?"

Alfa frkla a pokračovala: „Fall měl staršího bratra, který zemřel v autonehodě. Rodiče mladšího bratra obvinili v tom, že to byla jeho vina, že prej je to kvůli jeho práci. Fall pochopitelně něco takového popíral. Přísahal, že kdyby mohl, odešel by od mafie, ale nic takového nedovolujeme. Kromě toho štáb Owertona nemá s likvidacemi nic společného. Jenže rodiče Fallovi stejně nevěřili. Až moc milovali staršího syna. Dokonce víc než mladšího."

„Natolik, že to vyústilo ve vraždu Fallovy rodiny," dokončila za Wis blondýnka. „Proč se o tom ale nikde nemluvilo?"

„Víš, že nejvíc se vždycky budou řešit kruté vraždy, zvláště ve Volimeru. Tady šlo jen o dva čisté výstřely."

„A kde byl Fall?"

Wis ji spražila pohledem. „Příště se zeptej jeho," chtěla pokračovat, ale najednou si něco uvědomila. „Proč se mě na to vůbec ptáš, detektive Albensová?" usmála se jízlivě. „Nemáš náhodou tyhle informace někde u vás na policii?"

„Četla jsem jeho případ, ale tehdy mě zarazilo, že byl vyřešen, ale neobsahoval žádný rozsudek ani nic," v klidu vysvětlovala Genyss. „Plus, když se řeší případ, nikdy se dopodrobna nerozebírají motivace nebo minulost zločince. Všechno, co jsem u jeho případu přečetla, bylo detailní popsání místa činu, průběh vyšetřování a následné ,případ uzavřen, status vyřešen'," naznačila Genyss ve vzduchu uvozovky a složila ruce v klíně.

Svými slovy se jí podařilo Wis přesvědčit a tak Alfa pokračovala: „Co vím, Fall tehdy odjel vypomoct svému kamarádovi s opravou auta. Jeho rodiče využili příležitost a zabili jeho rodinu. Tenhle případ neměl takový ohlas. Chvíli byl podezírán Fall, ale byl pochopitelně zproštěn viny. Jenže Fall věděl, kdo to udělal."

„Jak to zjistil?"

„Velmi jednoduše – přijel domů k rodičům a našel byt prázdný. Ještě k tomu přičetl jejich obviňování ohledně jeho bratra a všechno mu to dalo smysl. Díky práci v Owertově štábu měl potřebné kontakty. Využil je, našel rodiče v Aerafallu a, jak víš, utopil je v kyselině, což si odnesly jeho ruce. Owert v té době podal mému otci hlášení ohledně zneužití kontaktů mafie, aby byl Fall prohlášen za proditora. Dominovi lidi Falla rychle našli a přivezli ho sem na panství na popravu. Jenže Fall byl připraven zemřít. Tvrdil, že nemá důvod dál žít. Dominus už v tu chvíli znal Fallův příběh a nabídl mu místo mého sluhy. Fall ho prvně nechtěl přijmout, ale prý když mě viděl, tak jsem mu připomněla jeho dceru a tak souhlasil. Dominus mu dal novou přezdívku, kterou od té doby používá a stará se o mě."

„A proč zrovna on? Proč Fall?"

„Než mi začal sloužit, měla jsem několik sluhů. Ani jeden nevydržel vidět, jak malé dítě vraždí."

Genyss se napjala.

„Ano, vraždím od mala," přiznala Wis a stáhla rty do úzké linky. „Jediný Fall snesl pohled na mrtvé, nesnažil se mě poučovat a nevychovával mě. Stačí mu, že mě může chránit a starat se o mě."

„To nejsou moc otcovské city, když se na to podíváš z jiné perspektivy," konstatovala Genyss.

„Když přijdeš o rodinu a pak zabiješ své vlastní rodiče tím, že je vykoupeš v kyselině, tak se leccos ve tvém žebříčku hodnot změní, stejně jako emoce," řekla jízlivě Wis. „Každý, kdo se nachází v kruhu capitala, je vždy nějak... poškozen."

Genyss sklopila pohled. Wis si všimla, jak si ukazováčkem na jedné ruce rozdírá suchou pokožku na palci.

Ozvalo se zaklepání na dveře.

„Dále."

Dovnitř vstoupil Fall.

„Alfo, váš nový pokoj je připraven."

„Dobře."

„Bude slečna Albensová spát u vás?"

Genyss se podívala na Wis. Vypadala pobouřeně.

„Ano," odpověděla mladá žena.

„Dobře, Alfo. Nic nepotřebujete?"

„Ne, Falle."

Sluha se uklonil a odešel z místnosti.

„Budu spát s tebou?" zeptala se nevěřícně Genyss hned, když Fall zavřel dveře.

„Proč bys neměla? Nebo se snad bojíš, že tě zabiju ve spánku? Nebo že začnu uprostřed noci křičet? Nebo že provedu něco jiného?" Wis pozvedla jedno obočí. „Říkala si, že nemáš, co ztratit. Dobrovolně ses tudíž vzdala práv o něčem rozhodovat."

„Dozajista nechci skončit, jako ti chlapi ráno," přitakala neochotně Genyss.

„Ale furt to neznamená, že nechceš umřít," přemýšlela Wis. „A jestli chceš umřít, proč nespáchat sebevraždu?" zeptala se, jako kdyby to bylo zcela normální konverzační téma.

Detektiv se nad tou otázkou dokonce začala smát, což Wis překvapilo a zmátlo.

„To, že nemám pro co žít, ještě neznamená, že bych s radostí skočila do hrobu," vysvětlila Genyss.

„Co tě teda teď – v tuto chvíli – drží při životě?"

Po úsměvu na tváři detektiva nezůstala ani stopa.

„Není to jasné?" pozvedla obočí. „Chci tě zabít."

Tentokrát byla Wis ta, kdo se zasmál.

„Máš pravdu, tohle je jasné," řekla s kapkou sarkasmu. „A co bys dělala po tom, co bys mě zabila?" Vstala, aby přešla ke knihovně, odkud si potřebovala vzít knihu.

Genyss mlčela. Zdálo se, že byla překvapena otázkou mladé ženy.

„A proč se neptáš, proč tě chci zabít?"

Wis pokrčila rameny a dál hledala knihu.

„Hodně lidí mě chce zabít. Někteří dokonce jen tak, aby dokázali, že jsou vůbec něčeho schopni," vytáhla jedno dílo, které nemělo na hřbetě napsaný název a podívala se na tiráž. „Takže se o důvod, proč mě někdo chce zabít, nestarám," vysvětlila, zavřela knihu a dala ji zpět.

„Nehledáš tuhle?" zeptala se Genyss a Wis se otočila, aby se podívala na knihu v její ruce.

Byla to ona.

***

„Je mi líto tvého pokoje," řekla Genyss.

Wis se rozhlédla po své nové ložnici a podívala se na blondýnku.

„Pokoj je poslední věc, kterou bys měla litovat." Přešla k oknu, aby se podívala ven. Předtím měla výhled na dvůr. Teď měla výhled na les, ve kterém bylo velmi jednoduché se ztratit.

Genyss si stoupla vedle ní a zadívala se na temné stromy. Wis se k nim po chvíli otočila zády.

„To, co říkal tvůj otec..." začala detektiv nejistě a sklopila hlavu. „Jak vlastně tvůj křik souvisí s tím, co se dneska stalo ve tvém pokoji?"

Mladá žena překřížila ruce na hrudi.

„Od deseti let křičím ze spaní. Když se to stalo poprvé, poslal mě do lesa." Na chvíli se odmlčela.„Ale to je dávná záležitost, která se nakonec ukázala jako neefektivní."

„Nechceš o tom mluvit?"

Wis chvíli mlčela.

„Ne, nechci," konstatovala.

„A o dnešku?"

Alfa usoudila, že v tomto případě má právo znát pravdu.

„Po tradici patnácti se mé znásilňování stalo poměrně běžnou záležitostí," pokrčila rameny. „Jenže zrovna před nedávnem jsem s Dominem mluvila o ,efektivnosti' této metody a capitalis se rozhodl využít tebe."

„Proč?"

„Neptej se mě na tak zřejmé věci," řekla trošku vytočeně. V hlavě se jí rozeznělo proč jsi tak nešťastná a řekni mi, že mě miluješ!

Genyss polkla a mlčela, dokud se po chvíli přeci jen nezeptala: „Co je tradice patnácti?"

Wis se hluboce nadechla a podívala se na zem.

„Znásilnění patnácti chlapi v patnácti letech."

Blondýnka mlčela. Alfa se na ni nechtěla podívat.

„A tohle barbarství je tradice?" zeptala se nevěřícně Genyss a zhnuseně ohrnula ret.

„Je to tradice, protože tě to má něco naučit," vysvětlovala Wis a podívala se nepřítomně na dveře. „Prochází si tím každý budoucí capitalis. I Dominus si tím prošel."

„Ale... Proč?"

„Protože je to akt, u kterého přicházíš o důstojnost," polkla. „Máš pocit, že si už nikdy nebudeš vážit svého těla a sebe sama. Máš pocit, že jsi špinavá na každém centimetru svého těla a že už nikdy nebudeš čistá. Prvně obviňuješ ostatní, pak sebe a takhle dokola. Jenže když ke znásilnění dojde tady na panství, znamená to, že jsi prošla životní zkouškou."

„Nechápu."

„Když znásilněná vyjdeš na chodbu panství, každý člen, kterého potkáš, se ti ukloní, protože každý tady ví, že není nic horšího než přijít o svoji důstojnost. Ztratit pojem o vlastní ceně je jedna z nejhorších zkušeností."

„Jak pak ale můžeš získat zpět svojí důstojnost?"

Alfa se konečně na menší dívku podívala. „Tím, že si uvědomíš, kdo ve skutečnosti jsi a jakou v tomhle světě máš moc."

Genyss ale jen odfrkla. „To může říct jen někdo takový jako ty, kdo je dcerou capitala."

„Ne, Genyss. To si může říct každý, protože jeden jediný život se rovná celému světu. Světu, který ovládá jen on."

„Takže to všechno jen spočívá v tom, že se stáváš paní svého vlastního světa," konstatovala Genyss.

„Ano. Budoucí capitalové to mají o to horší, že nutně musí tuhle myšlenku zcela pochopit a procítit, jinak by je mohlo zlomit téměř cokoli. Prostý člověk, kterému se tato zvrhlá zkušenost stane, má na výběr se buď věčně označovat za oběť a trpět, nebo vzít svůj život do rukou a něco s tím dělat; postavit se za kormidlo své lodě a prozkoumat všechnu tu krásu vlastní duše."

Les za okny se zachvěl a pak se přestal hýbat zcela, jako kdyby zemřel.