O měsíc později

  Pamatuji si, že mě Harrison natiskl na kapotu svého auta a začal mě líbat, když na školní parkoviště přijel stříbrný Peugeot a vmáčkl se mezi dva učitelské bavoráky. Už jen ta drzost, že si někdo ze studentů dovolil zaparkovat na místě, kde visela cedulka Pouze pro zaměstnance, byla překvapující. A jakmile z toho stříbrného Peugeota vystoupil Edward Samuels, překvapilo mě to ještě víc. Harrison se zatvářil nechápavě, když jsem se na moment odtáhla, a otočil se směrem, kam se mé oči upíraly.

Edward si to vykračoval po parkovišti v černé košili, černých Ray-Ban brýlích a roztrhaných džínách. Přes rameno měl přehozené kožené sako, nos zdvižený směrem nahoru a žvýkal žvýkačku. Z jeho chůze se dalo vyčíst, jak moc si o sobě myslí.

Nepodobal se Harrisonovi, to i v těch svetrech a mokasínech mu byl víc podobný. Ne, vypadal jako namachrovaný zbohatlík. Vlasy měl ostříhané a jeho roztomilé kudrlinky tak byly pryč a nahradily je nagelované vlasy sčesané dozadu. Pozorovala jsem ho s šokem a zklamáním. Nechtělo se mi věřit, že tenhle, až moc sebevědomý slizoun, je můj bývalý nejlepší přítel.

,,To si děláš kurva prdel,'' ulevil si Harrison  sprostě. Edward se rozhlédl po parkovišti, ale nás pohledem minul. Harrison mě svíral v náručí, stál mezi mýma rozkročenýma nohama a jeho vlnité vlasy mě šimraly do tváře. Díval se na své jednovaječné dvojče, které si měřilo pozemek školy dost nadřazeně, a v očích se mu zračilo znechucení. Nakonec ohrnulo nos, ani si nás nevšimlo a pak se otočilo a zmizelo ve škole.

,,Je...,'' začala jsem a snažila se použít to správné slovo k definici.

,,Jinej,'' doplnil mě Harrison kupodivu slušně, i když to nevystihl úplně dokonale.

,,Jo,'' přitakala jsem a stoupla si. Urovnala jsem si pomačkané oblečení a pak Harrisonovi prohrábla vlasy. ,,Musíme jít na hodinu,'' upozornila jsem ho a on si otráveně povzdechl.

,,Měl bych lepší nápad,'' zavrněl a přitáhl si mě k sobě blíže.

,,Jo? A jaký, prosím tě?'' uculila jsem se a Harrison mě políbil na odhalené místo na krku.

,,Mohli bysme se třeba někam zašít a dělat daleko užitečnější věci, než je šprtání se,'' zašeptal mi do ucha vzrušeně a já protočila s úsměvem očima.

,,To asi nepůjde, lásko. Já jsem totiž ta vzorná studentka, vzpomínáš?'' připomenula jsem mu a propletla si s ním prsty. Táhla jsem ho směrem ke škole a on s otráveným výrazem následoval mé kroky.

,,Aspoň jednou bys mohla vynechat,'' žadonil dál a já rezolutně zakroutila hlavou.

,,Ne,'' odmítla jsem ho. ,,Ale... odpoledne nic nemám.'' Mrkla jsem na něj a zrychlila v chůzi. Harrison si mě prohlížel, jako by snad byl hladová šelma a já jeho čerstvě lapená kořist, a přikývl.

,,Tak mě čekej přesně ve tři, lásko.''

Před dvěma týdny

   Stála jsem před doupětem Picta fiver a rozhodovala se, jestli mám vstoupit nebo ne. Potřebovala jsem už konečně Harrisonovi říct o té Americe, roli a o svém rozhodnutí, které bylo samozřejmě kladné. Jenomže se mi do toho nechtělo, protože jsem se bála, jak se zachová. Pořád to mezi námi nebylo ideální a vyměňovali jsme si jen malé polibky při přivítání a loučení. Chyběla mi ta společná blízkost, kdy byl Harrison přímo natisknutý na mně. Kdy se mě dotýkal a dával mi najevo lásku i jinak než jen slovy.

Zaklepala jsem na dveře a ihned toho litovala. Dřív, než jsem ale stačila odejít, se dveře otevřely a přede mnou stál rozesmátý Angel.

,,Livinko, zdravím tě,'' přivítal mě s úsměvem a odstoupil, abych mohla projít. ,,Harrison je nahoře,'' sdělil mi automaticky jako vždycky, když jsem je navštívila. Objala jsem ho na uvítanou a poděkovala.

Vyběhla jsem schody k Harrisonovi do pokoje a pak s třesoucími prsty vzala za kliku. Už jsem to tak dělala stereotypně, protože mi Harrison řekl, že se tu mám chovat jako doma. Ležel na posteli bez trička, jen v černých teplákách a četl si. Ano, Harrison Samuels, ten Samuels, který považoval knihy za ztrátu času, si právě četl můj oblíbený román Pýcha a předsudek. Četl to už po několikáté a myslel si, že to nevím, jelikož to přede mnou po celou dobu neúspěšně tajil.

,,Ahoj, Harrisone,'' pozdravila jsem ho a on se vyhoupl do sedu. Do jeho pokoje byl vstup přísně zakázán a ten, kdo chtěl vstoupit, musel klepat. Kromě mě, samozřejmě.

,,Olivie,'' vyjekl a knížku prudce odhodil. Dopadla vedle postele naštěstí zavřená, takže se neponičila.

,,Vím to už dlouho. Nemusíš to už přede mnou tajit. Tu knihu miluju,'' řekla jsem s pobavením a sedla si na kraj jeho postele. Rozhlédla jsem se po tom neskutečném nepořádku a zasmála se při představě, že oblečení ve skříni má jistě pečlivě složené.

,,Mohl jsem tušit, že si menší detektiv. Taky ten příběh fakt žeru,'' přiznal a protáhl se. Začervenala jsem se a očima sklouzla k odhalenému véčku, které mu vykukovalo z volně posazených tepláků. Tak dlouho jsem necítila horkost jeho těla na tom mém. Když jsme spali vedle sebe, nepřitáhl si mě k sobě natěsno, protože by tím prý riskoval, že se neudrží.

,,Děje se něco?'' vrátil mě do reality a já párkrát zamrkala. Mého toužebného pohledu si naštěstí nevšiml a opřel se o pelest.

,,Jo, musím ti něco říct,'' odhodlala jsem se konečně. ,,Něco ti tajím,'' začala jsem opatrně.

,,Myslíš tu Ameriku?'' přerušil můj vážný tón a já ztuhla.

,,Jak-,''

,,Tvoje máma mi to řekla. Vlastně jsem se jí zeptal, protože mi bylo předem jasný, že mi to neřekneš. Kurva, Olivie, to je tak skvělý! O tomhle sníš celej dosavadní život. Tímhle začíná tvoje dlouhá kariéra, proč si mi to do prdele hned neřekla?!'' Rozhodil rukama a tvářil se ublíženě. Vůbec jsem nečekala, že konverzace na toto téma započne takhle rychle.

,,Bála jsem se, co mi na to řekneš. A taky... Harrisone, je to Vancouver. Vzdušnou čarou vzdálený 7578 kilometrů. Pokud přijmu tuhle roli, neznamená to, že tam zůstanu jen několik měsíců. Možná už se nikdy sem nevrátím, rozumíš, co ti tím chci naznačit?'' Zadíval se mi do očí a já v nich spatřila obavy. Harrison svraštil obočí.

,,My to zvládneme. Já se tě kurva že nevzdám. Ty kurva že pojedeš do Ameriky a uděláš díru do světa! A já za tebou budu jezdit,'' rozhodl se, ale zněl nejistě. ,,Každej víkend,'' plánoval dopředu a mně to od něj přišlo hrozně zodpovědné a hezké. Dokázal všechno tak zlepšit a udělat situaci pozitivnější. Harrison to možná ještě nevěděl, ale jednou bude úžasným otcem už jen proto, jak dokáže lidi motivovat a podpořit.

,,Myslíš, že to vydrží?'' zeptala jsem se zkroušeně a stiskla mu ruku.

,,Doufám v to. Olivie, nemyslíš si snad do prdele, že tím, že pojedeš do posranýho Vancouveru to mezi námi nějak ochabne nebo skončí, že ne? Jsou to jen pitomý kilometry. Já o tebe nepřijdu,'' ujišťoval spíš sám sebe a přitáhl si mě do objetí. V téhle pozici mi bylo nejlépe. Tolik jsem to po té době potřebovala. ,,Miluju tě, Jiskřičko,'' zašeptal mi těsně u ucha a já zavřela oči a ten moment si užívala.

,,Já tě miluju víc,'' opětovala jsem mu naše heslo, kterého jsme se drželi. Dokud ten druhý odpoví, je všechno v pohodě.

Ta blízkost a zároveň dálka byla nesnesitelná. Toužila jsem po tom, aby mě hladil po těle, líbal na krk a předával mi své teplo, které z něj momentálně sálalo jako z rozpálených kamen.

Sama od sebe jsem mu přejela po nahých zádech. Políbila jsem ho na rameno a pak čekala, jak zareaguje. Harrison ztuhl a nehýbal se. Brala jsem to jako pokyn k tomu, abych pokračovala. Zaryla jsem mu nehty do svalů na zádech a začala jsem mu velmi pomalu obsypávat rameno i krk polibky. Harrison rychle oddechoval, ale nebránil se.

Vyhoupla jsem se k němu na klín a zaměřila se na jeho rty. Dříve, než mohl protestovat, jsem ho políbila. Ruce nechal položené podél těla, a to se mi nelíbilo, takže jsem se po nich natáhla a položila je na svůj pas. Trochu jsem se prohnula a Harrison zasténal. Dlouze. Odtáhl se a zadíval se na mě s chtíčem i obavou.

,,Olivie, já ti nechci ublížit,'' řekl už nejméně posté větu, kterou mi za ty týdny vytrvale opakoval, ale stačilo málo a já si byla jistá, že tentokrát povolí.

,,Ubližuješ mi víc tím, že se mě nedotýkáš. Že se mi straníš,'' šeptala jsem a jeho ruku posunula o něco níže. ,,Prostě se se mnou miluj, Harrisone.'' Skousnula jsem mu jemnou kůži na krku a Harrisona to zlomilo. Zavrčel a chtivě se na mě vrhl.

Každý jeho pohyb jsem vnímala intenzivněji než kdy dříve. Nemyslela jsem na bolest, ale jen na rozkoš, která mnou prostupovala. V uších mi zněla harmonická hudba, všude kolem jsem viděla červenou a růžovou barvu a zdálo se mi, že na naše odhalená těla dopadají okvětní lístky růží. Šla jsem Harrisonovi vstříc, kousala se usilovně do rtu a nahrazovala si tak dny, kdy jsem si připadala tak tolik osamocená.

Přítomnost

   Měla jsem poslední dobou úžasnou náladu. Neustále jsem se chtěla smát a každý strávený čas s Harrisonem byl pro mě dobitím energie. Lidé ve škole se s námi dvěma smířili. Brali nás už jako všední věc, takže se otáčeli jen málokdy, když nás spolu viděli.

Teď však moje nálada ale poklesla, protože už to byly dva měsíce od Edwardova náhlého odjezdu. Možná i víc. Úplně jsem na něj zapomněla a nevěnovala pozornost tomu, že tu není, protože mi svým chováním ublížil. Netušila jsem, jak bych se teď k němu asi měla zachovat. Já mu byla zjevně ukradená a on pro mě byl už jen vzpomínkou na hezké přátelství. Ano, někdy mi chyběl, ale stačilo, abych si vybavila den, kdy mi Harrison řekl, že mu bylo úplně jedno, že jsem skončila v nemocnici, a všechno to hezké se vypařilo.

Cestou ke své skříňce jsem potkala Adama. Hned, jak mě spatřil, udělal to, co pro něj bylo typické. Vyzvedl mě do vzduchu a roztočil dokola. Zapištěla jsem a se smíchem ho objala na přivítanou.

,,Taky tě zdravím, krásko. Harrisona jsem před chvílí potkal a mám ti vyřídit tohle.'' Dal mi malou pusu na rty a já povytáhla obočí, protože tohle se Harrisonovi nepodobalo. ,,Dělám si prdel, chtěl jsem to udělat a tohle byla vhodná příležitost,'' uchechtl se a já ho plácla pobaveně po rameni, i když mě na rtech příjemně zabrnělo.

,,Ty se nepoučíš,'' pokárala jsem ho a on pokrčil rameny.

,,Asi ne,'' přitakal a ruku mi dal okolo ramen, což bylo gesto, na které jsem si u něj už zvykla. Vlastně i Harrison si začal zvykat, že já a Adam jsme nejlepšími přáteli. Jakmile ale zaregistroval, že je u mě Adam až moc blízko, byl vzteklý. I tak se ti dva docela usmířili a začali spolu vycházet.

,,Až tě uvidí Harrison, zmaluje ti obličej do fialova,'' varovala jsem ho, ale Adam se nedal a zvolal:

,,Od čeho jsme nejlepší přátelé?'' V ten moment z ředitelny vyšel Edward. Probodl mě a Adama nehezkým pohledem a jen na malou chvíli jsem v jeho očích spatřila náznak bolesti. Ta se pak ale okamžitě vytratila a přede mnou spočinula arogantní osoba s ulíznutými vlasy.

,,Ahoj,'' pozdravila jsem ho ze slušnosti a on si mě od shora dolu prohlédl. Nevěděla jsem, co z jeho pohledu vyčíst, ale necítila jsem se v jeho přítomnosti moc dobře. Jeho zelené duhovky měly světlejší barvu a stačil jeden pohled do nich a měla jsem pocit, že se do mě zabodlo tisíce malých jehliček.

,,Nazdar,'' odvětil a pak pohlédl na Adama vedle mě, který si ho s protáhlým obličejem prohlížel. ,,A ty jsi?'' zeptal se ho Edward nadřazeně a Adam se zářivě usmál, přesně tak, jak to uměl jen on. Přitáhl si mě ještě blíže k sobě a v klidu mu odpověděl:

,,Adam Kylen. Nejlepší kámoš týhle krásky a jejího žárlivýho boyfrienda.'' Edward se trochu zasekl v pohybu, ale pak mu úsměv opětoval a jazykem si přejel po bílých předních zubech.

,,Rád tě poznávám,'' pronesl a v jeho hlase jsem rozpoznala ironii. Adam si z toho ale nic nedělal.

,,Fajn, dost těch sraček, Samuelsi. Co to máš na sobě, proč se chováš jako kokot a proč tak dokonce i vypadáš?'' zeptal se ho nechápavě a mně došlo, že Adam Edwarda vlastně ještě nikdy neviděl. Nastoupil jsem ve dnech, kdy Edward odjížděl, takže ho nemohl poznat osobně.

,,Asi tě zklamu, jmenuju se Edward Samuels, ne Harrison Samuels,'' uvedl věc na pravou míru jedovatým tónem a Adam otevřel ústa v překvapení.

,,No do prdele,'' vyšlo z něj. ,,Vypadáš jako hodně špatná verze Harrisona. Ale HODNĚ špatná verze.'' Měla jsem chuť vyprsknout smíchy, ale udržela jsem se. Adam byl velmi upřímný člověk a zřejmě občas nebral ohledy na dobré vychování.

,,Ha, ha, děkuju za příjemné uvítání. Možná se uvidíme později.'' Edward se s námi mrzutě rozloučil a pak zase odkráčel. Já to nevydržela a vybouchla smíchy. Začala jsem se nekontrolovaně řehtat a Adam se ke mně po chvíli přidal.

,,Já si ale fakt myslel, že je to Harison,'' hýkal. ,,Chtěl jsem si z něj udělat prdel a pak tohle.'' Smáli jsme se ještě cestou do učebny a já pokroutila pobaveně hlavou.

,,Adame, ty jsi někdy vážně pako, víš to?'' řekla jsem mu, on mi to odsouhlasil a pak mi se smíchem podržel dveře, abych mohla jít na přednášku literatury.

***

   Ve tři hodiny jsem stála před školou a ve tři hodiny si pro mě i Harrison dojel. Bez ostychu mě na veřejnosti políbil a zmáčkl v objetí.

,,Rozdrtíš mě,'' zasmála jsem se a vlepila mu pusu na nos. Harrisonovi to přišlo roztomilé, a tak mě poprosil, abych to zopakovala. Na moment jsem se podívala do strany a spatřila Edwarda, který stál opodál a pozoroval nás.

,,Dívá se sem Edward,'' pošeptala jsem Harrisonovi nenápadně do ucha a on se podíval směrem, kde jeho bratr stál, a ušklíbl se.

,,Koho to zajímá? Ať si čumí a závidí, kokot vyjebanej,'' řekl dost nahlas Harrison, aby to Edward slyšel, pak mě znovu políbil a dal mu tak jasně najevo, že se na nás může maximálně dívat.

,,Harrisone,'' sykla jsem a zrudla.

,,No co? Ublížil ti. Je pro mě mrtvej,'' prohlásil a propletl si se mnou prsty. ,,Jdeme,'' rozkázal a zamířil k autu. Edwarda jsme tam nechali stát s úšklebkem a nepřátelskými palčivými plamínky v očích.

Asi před dvěma měsíci

Z pohledu autorky

   Kudrnatý mladík položil obálku s dopisem na malý pracovní stůl, naposledy se zadíval na krásnou tvář Olivie Sparksové a pak tiše opustil její pokoj. Na rameni měl velkou tašku s věcmi, v ruce třímal mobil, aby se co nejdříve ozval svému otci, a oči zarudlé. Měl jasný cíl. Zapomenout.

Olivie pro něj byla nesplnitelný sen. Vždycky, když si myslel, že ji už získal, prostě se ta naděje vypařila. Někdo to překazil. A teď tomu tak už bylo napořád. Jednou provždy už na ni musel přestat myslet. Musel začít jinak. A tím, že pojede za tátou, že odjede na nějaký čas od školy a starostí, tím se vše snad vyřeší.

Jakmile nastoupil do svého stříbrného Peugeota a opouštěl pozemek školy, pomalu přivřel oči a všechny ty vzpomínky nechal mizet. Rozplynuly se postupně jako horká pára unikající z vroucí vody a nezanechávající naprosto nic.

A když z toho auta zase vystoupil a spočinul před velkým domem, ve kterém strávil dětství, už na Olivii nemyslel. Už nemyslel na svého bratra a ani na to, co bylo. Ne. Už to pro něj skončilo.

A poté, když stál před zrcadlem, už na jeho tváři nespočíval zdrcený pohled jako ještě včera. Ne. Usmíval se. Milého Edwarda pohřbil.

Když se totiž mohl změnit jeho bratr, proč by nemohl i on?