Krájela hrušky a jablka, když ji zezadu někdo polechtal. Hermiona překvapeně vyjekla a upustila nůž. Otočila se a tam stál Ron.
,,Ahoj," pozdravil ji.
,,Rone, ty jsi pitomec, mohlo se mi něco stát," pravila Hermiona vyčítavě.
Ron jí položil ruce na ramena a milým hlasem řekl: ,,Neboj, já bych tě zachránil." Hermiona se usmála a políbila ho. Sice pochybovala, že by mohl zastavit letící nůž, ale nechtěla se kvůli tomu zbytečně hádat. Dokud ta situace nenastane, je zbytečné polemizovat s jeho názorem. Docela se těšila, až se Harry vrátí, kromě Remuse si neměla s kým popovídat. Harry byl skvělý kamarád, měla ho ráda jako mladšího bratra.
,,Tak jdeme!" zvolal pan Weasley. Hermiona dala do batohu všechno jídlo a šla si obout tenisky. Najednou kolem ní prošel Remus, jen mírně pokývl hlavou na pozdrav. V tu chvíli se nadechla a ucítila jeho vůni, zavřela oči a snažila se pochopit, jak je možné, že s jejím tělem dělá Remus něco takového jen tím, jak voní. Nikdy si toho nevšimla, ale nyní, když s ním soucítila, všechno bylo jako nové. Nejen vůně, chuť, zvuky, ale také city. Všechno se převrátilo a ona nevěděla, co si o tom všem má myslet. Remus šel dál, ale najednou jeho tělem projel záblesk mírného chvění, které cítila Hermiona. Zarazil se, chvíli stál půl metru od Hermiony otočený k ní zády. Hermiona vzhlédla, ale nic neřekla. Hleděla na jeho záda, on hleděl před sebe. Oba jen dýchali, nakonec se Remus rozpohyboval, pomalým krokem odešel a nechal tam Hermionu samotnou. Nikdy by neřekla, že na takové věci záleží, ale musela uznat, že jak člověka cítí záleží na všech smyslech.
,,Tak co ty tady?" zeptal se Ron, který také procházel.
,,Už jdu, Rone," odpověděla Hermiona. Všichni vyšli ven, pomalým krokem se vydali od Doupěte. Remus šel úplně vzadu, Nymfadora ho ostentativně ignorovala a šla vedle Hermiony.
,,Ách jo, Mio, divím se ti, že to zvládáš," povzdechla si Tonksová nahlas.
,,Teď nevím, co přesně myslíš," pravila Hermiona zmateně.
,,Myslím manželství, jasně je to romantika, ale co když tě někdy někde Ron nechá samotnou... Chápeš, mě by to teda štvalo," řekla Nymfadora a narážela tím na Remuse.
Hermiona se kousla do rtu a pak řekla: ,,Když by měl důvod, aby mě někde musel nechat samotnou a litoval by toho, tak bych mu odpustila."
Nymfadora se zamyslela a pak opáčila: ,,Ale co kdyby tě to vážně štvalo, co kdyby tě už prostě nebavilo jen tak sedět vedle ostatních a nedržet ho za ruku."
,,Víš, já nejsem zastánce toho, aby lidé dávali moc najevo jak toho druhého milují... Přijde mi to jako exhibicionismus."
,,Tak to je potom těžký," zamumlala si pro sebe Nymfadora.
,,Víš, jestli mluvíš o tom, že tě nechal Remus samotnou... Já ho zas tak moc neznám, ale myslím, že tě má fakt rád a je zbytečný se hádat, když k sobě patříte," řekla, ale ve skrytu své duše jim nechtěla pomáhat, protože se Dora chovala k Remusovi dost hnusně a nezasloužila si ho.
Nymfadora nad tím přemýšlela a nakonec pravila: ,,Dobře, máš pravdu, ale naštvaná jsem na něj pořád."
,,Nech si to projít hlavou, možná zjistíš, že některé hádky jsou vážně zbytečné."Nymfadora se otočila a pohlédla na Remuse.
,,Asi je fakt zbytečný hádat se s jediným chlapem, kterej se mnou vydržel tak dlouho," usoudila a zastavila se, aby na něj počkala. Hermiona se ani neotáčela, věděla, že teď ho obejme a řekne mu, že bylo zbytečné se hádat, že mu odpouští a že už nikdy na něj nebude křičet.
,,Děkuju, to jsi nemusela," uslyšela v hlavě.
,,Měla jsem na tom svůj podíl viny, musela jsem vás udobřit."
,,A nemyslíš, že kdyby to bylo upřímné, přišla by za mnou sama a ne na popud mé spřízněné duše?"
Hermiona se v duchu zasmála a pomyslela si: ,,Spřízněná duše... Tak zvláštní pojem."
,,Proč?"
,,Spřízněná duše by si se mnou alespoň někdy, čas od času, dala skleničku vína."
,,Moc dobře víš, že bych rád. Ale musíme se od sebe držet daleko, už kvůli tomu, co oba cítíme." Najednou Hermioně hlavou proběhlo něco divokého, nebyl to Remus, byl to také vlkodlak, ale nehlídal se... Cítila jeho šílenou sílu a zlo, které s sebou přinášel.
,,Smrtijedi!" zakřičeli ve stejnou dobu s Remusem. V tu chvíli začaly létat všude kolem nich kletby.
,,Braňte se!" zakřičel pan Weasley. Remus doběhl k němu a začal bojovat. Dvojčata také, Molly se kryla. Hermiona nemohla najít hůlku.
,,Bože! Nechala jsem ji doma!" pomyslela si zoufale. Remus se zarazil a otočil se k ní.
,,Utíkej, Hermiono!" zakřičel silným hlasem.H ermiona se k němu otočila zády a chtěla se dát do běhu k Doupěti, v tom se tam objevili další Smrtijedi. Snažila se zahlédnout Rona, ale nikde nebyl.
,,Nemůžu! Už je pozdě!" křičela na Remuse. Ten zabil jednoho Smrtijeda a rozběhl se za ní, chytil ji za ruku a poslal jí myšlenku: ,,Musíš mi věřit." Hermiona jen přikývla a chytila ho ještě pevněji. Najednou viděla i jeho pohledem, nějak se jí rozšířilo vidění. Jeho myšlení najednou bylo součástí jí samotné, takže věděla, kdy se skrýt za jeho záda, kdy se sklonit. Navíc věděla, kde se pohybuje Šedohřbet, protože jeho pach byl jiný než ostatních. Zasáhli dalšího Smrtijeda a všichni ostatní se přemístili pryč. Zavládlo ticho, Hermiona unaveně lapala po dechu.
,,Už jsou pryč?" slyšela Molly.
,,Snad ano. Všichni jste v pořádku?" zeptal se pan Weasley. Hermiona vzhlédla, hned u ní stál Remus, za kterým přiběhla Nymfadora a objala ho, Fred, George, Fleur s Billem, Molly a Arthur...
,,Ron," špitla tiše, ale všichni to slyšeli. Otočili se k ní a s nadějí se rozhlédli okolo sebe. Její manžel zmizel, ani neležel na zemi, nebyl tam. Nymfadora a Remus si k ní klekli a objali ji. Z Remuse cítila zděšení a smutek, že jí nemůže nijak pomoct. Slyšela vzlykot Molly.
,,Unesli ho, aspoň, že ho hned nezabili. Máme ještě šanci ho zachránit," řekl pan Weasley. Co když to byl jejich poslední den? Byla celá zoufalá, nevěděla, co teď bude dělat. Už nedokázala být silná. A najednou ucítila jeho ruku, Remus ji jemně chytil a jejím tělem projel pocit smíru. Ucítila klid. Měla o koho se opřít, pohlédla do jeho očí a uviděla nekonečnost. Nechtěla, aby ji někdy pustil, protože ho potřebovala čím dál víc. Pohlédla uslzenýma očima i na Nymfadoru, která ji chytila za druhou ruku.
,,Pojď, Mio, pomalu vstaneme," řekl tichým hlasem Remus. ,,Půjdeme domů a něco vymyslíme, ano?" Hermiona se zoufalou tváří přikývla. Netušila, jak bude těžké vstát, její nohy ji vůbec neposlouchaly. Nymfadoru vyměnil Bill, chytili ji z obou stran a pomalu se dali do pohybu.