„Hop!" vyštěkla Hermiona povel na své koště, to ale leželo bez hnutí na zemi. Ani se nehnulo. Rychle zkontrolovala, jak se to podařilo jejím spolužákům, a s nespokojeně ohrnutým rtem si uvědomila, že je jedna z mála, která své koště nezvedla. Třeba takovému Harrymu Potterovi se to povedlo na poprvé.

„HOP!" vykřikla, ale koště se pouze zakymácelo. Iritovalo ji, že se jí to nedařilo, protože na to nebyla zvyklá. Úspěch byl její druhé jméno.

Až po pár vteřinách koště vzletělo. Měla štěstí a pevně jej chytila do ruky, jinak by ji praštilo jako toho blbce Weasleyho. Konečně se mohla usmát.