Rozeslat vánoční přání.

Tradice. Vytrácely se. Postupně je dodržovalo čím dál méně rodin. Někdo pouze rozkrojil jablko, jiný pouštěl lodičky ze skořápek, další se pouze sešel s celou svojí rodinou u večeře. Raymond Riley, jež měl pět už dospělých dcer, z nichž většina měla už své vlastní rodiny, některé i s vnoučaty, báječnou ženu, mnoho vnoučat a dokonce i pravnoučat, už ani nedoufal, že by se mu podařilo dostat všechny pod jednu střechu. Jejich dům byl obrovský, takže by se do něj i v plném počtu vešli, ale stále to bylo nereálné. Ten nenáviděl toho, ta se nechtěla bavit s tou a nedej bože, aby se ti dva potkali! Řešit spory mladších členů jeho rozsáhlé rodiny jej už omezeno. O tom, že se jeho žena letos po nějaké době pokoušela znovu uspořádat večeři pro celou rodinu, věděl, ale nijak jí v něm nepodporoval. Očekával neúspěch a nechtěl, aby byla ještě více zklamaná, než už byla nyní. Jeho žena, Sophia, s níž prožil téměř celý svůj život, nesnášela hádky. Vždy si potrpěla na soudržnost rodiny, jež v té jejich už dávno nevládla. Především tedy v mladších generacích ne. Největší zásluhu na tom, že spolu vyšly jejich dcery, měla ta prostřední. Katie byla spojkou mezi staršími sestrami, Libby a Georgií, a mladšími, Millie a Stely. Mezi jejich dětmi už to tak ovšem nefungovalo. Sourozenecká rivalita byla sice normální a naprosto přirozená, ale několikaleté rozepře a neschopnost vydržet během jediné večeře pod stejnou střechou, už ne.

Muž s nakrátko střiženými šedými vlasy nehodlal své dcery, jejich manžele, svá vnoučata a pravnoučata, nutit k trávení Vánoc v jejich domě. Podle něj měli právo zařídit se podle sebe. Přeci jen každému z nich vyhovovalo něco jiného. Někdo chtěl den strávit s přáteli a s rodinou být až na večeři, jiný zase hodlal Vánoce strávit sám, další po návštěvách u příbuzných. Někdo je plánoval prožít v klidu u televize, jiný se těšil na akční koulovačku či jiné zimní radovánky. Představa ideálních Vánoc se lišila zemi od země, město od města, dům od domu, rodina od rodiny a člověk od člověka. Každý byl jiný, každý preferoval něco jiného. Raymond se těšil na klidné Vánoce se svou ženou a na Vánoční svátky, při nichž se u nich měly na návštěvě vystřídat jejich děti i se svým potomstvem. A právě pro ty měla na starost vánoční dárky Sophia. Její manžel na takové věci totiž nebyl nikdy. Kdyby to šlo, dal by jí peníze i na dárek pro ni samotnou. Jak znal Sophii, vůbec by se na něj nezlobila. Spíše by se zasmála a pronesla něco ve smyslu, že čekala, kdy s tím konečně přijde. Kdo by mu to však neodpustil, byli jeho dcery.

Jelikož nechtěl po příchodu z práce jen sedět a nic nedělat, rozhodl se vrhnout alespoň na jednu tradici, jíž jako mladší dodržoval každý rok. Časem to však nějak vyšumělo a on na psaní vánočních přání zapomněl. S příchodem techniky papírová psaníčka jednoduše vyšla z módy. Od svých známých jste na Vánoce obdržely zprávu s nějakým krátkým veršem, jež mnohdy zahrnoval i přání k novému roku, aby dotyčný ušetřil. Kouzlo vánočních pohlednic s několika laskavými slovy, upadlo v zapomnění. Letos se jej Raymond rozhodl oživit. Zasedl tedy k psacímu stolu, připravil si prázdné pohlednice, chopil se černého pera a jednu po druhé začal zdobit. Tu zasněžená vesnice, tam vánoční stromek, na další hromada balíčku. Sáňky tažené soby, ale také kostelíček, či několik sněhových vloček, svíčka a také nějaký ten sněhulák. Čas letěl, práce mu šla od ruky. Dlouho se nevěnoval kresbě. Dokonce si ani neuvědomil, jak mu to chybělo, kdyby se opět svého oblíbeného výtvarného náčiní nechopil.

Dodělal poslední detaily a chopil se první poheldnice, u níž se ujistil, že už se kresba nerozmaže. Adresoval ji Libby, své nejstarší dceři, jejímu muži Davinovi a jejich nejmladšímu potomkovi, Arianě. Další pak měla putovat Libbyině nejstarší dceři Emilii, Kayovi a jejich dětem Lexi a Naomi. Následoval Jasper, Emiliino dvojče, se svou ženou Olivii a synem Rossem. Poté na řadu přišla Georgia, druhá nejstarší ze Sophiiných a Raymondových dcer, s Normanem a Hugem. Jedna pohlednice byla také určena Felixovi, Andree, Belle a dvojčatům Orle a Abelovi. Jiná zase Georgiině prostřednímu potomkovi Elize s jejím manželem Adamem a syny Denissem a Leonarem. Ani Raymondova prostřední dcera Katie a její syn Jackson nezůstali opomenuti, stejně jako Millie se Sethem a malou Ruby, v jejichž přání byly zahrnuty i Sethovi sestry, Zoe a Alice. Jako poslední přišla na řadu Stela. Při vzpomínce na jeho nejmladší holčičku Raymonda zabolelo u srdce.

Cesty života byly nevyzpytatelné a Stela si k nevoli svých blízkých vybrala tu, jež ji odvála na míle daleko. Přišly dny, kdy toho sama litovala, ale nebylo jich tolik, jako těch, co si naplno užívala. Milovala svou rodinu a stýskalo se jí. To však nezměnilo nic na tom, že byla právě tam, kde si přála být. Po jejím jménu následoval několik dalších. Jedno přání mělo také putovat k Erin, Sophiině sestře, jíž v něm rovnou pozval, aby strávila Vánoce u nich. Tušil, že Erin jako každý rok odmítne, ale navrhnout to musel. Jeho švagrová nikoho jiného neměla. Oni byli její nejbližší rodina.

Na každé přání přišla známka, a podepsání obou manželů, což Sophii přišlo nadmíru vtipné. Snad nikdy v životě nebyla nucena se tolikrát podepsat za tak krátkou chvíli. Jakmile bylo hotovo, svázal si Raymond přání provázkem k sobě a vyrazil na nejbližší poštu. Při odesílání pohlednic se neubránil veselé náladě při pomyšlení, kolik radosti a úsměvu ona vánoční psaníčka budou mít tu čest vykouzlit.

_

______________________________________

Takže! Rodokmen bude snad zítra 😁

Něco mi tam totiž úplně nesedí 🤔😂

1️⃣5️⃣

💋🤗💖