Proč u Merlina musel Malfoy vybrat tak zábavný film? Ačkoli jsem se velmi snažila si udržet kamennou tvář, v jednu chvíli jsem už to prostě nevydržela a vyprskla smíchy. V ten samý moment jsem na sobě ucítila zkoumavý pohled, nepatrně jsem tedy hlavu otočila na stranu, kde seděl Malfoy. Když si všimnul, že se na něho dívám, usmál se a naklonil se ke mně o něco blíž.

,,Nakonec to není tak hrozné, ne?" zašeptal tak, aby ostatní nerušil, ale zároveň abych ho přes hluk filmu slyšela.

To byla přesná trefa do černého a také pomyslný vypínač mé chmurné nálady, protože pak už jsem si film neskrývaně užívala. A proč by taky ne? Sice jsem se bála toho, aby mi pak Malfoyova společnost nechyběla, to ale přeci nebyl důvod sabotovat poslední společný večer. Měla bych si ho o to víc užít, když už další nenastane, no ne?

,,Nechci, aby to skončilo," pronesl Malfoy s povzdechem, když se na plátně objevily koncové titulky.

Sál se ve chvilce rozsvítil a já tak mohla spatřit jeho lehce zamračený pohled.

,,Říkala jsem, že musí, nechci Karyn dál lhát," taky jsem si povzdychla.

Bylo to zvláštní, ale vážně jsem si na něho dokázala velmi rychle zvyknout a to i přes to, že se po několik let jednalo o mého úhlavního nepřítele.

,,Já, ale nemyslím to celé, jen dnešní večer," namítl.

,,Hm?" vydala jsem ze sebe nechápavě.

Malfoy se zvedl ze sedačky, neboť už byl sál téměř prázdný, a natáhl ke mně svou dlaň.

,,Pojď se mnou na skleničku," řekl.

Na skleničku? Opakovala jsem si v hlavě jeho slova. Nějakou chvíli jsem se nemohla rozhodnout, zda souhlasit nebo ne.

,,No tak, Hermiono," zaúpěl Malfoy a netrpělivě přešlápl z nohy na nohu.

,,Dobře," souhlasila jsem nakonec a přijala jeho ruku, kterou mi pomohl se zvednout na nohy.

Naštěstí se bar, do kterého mě Malfoy vzal, nenacházel daleko a tak to netrvalo dlouho a seděli jsme v útulném příjemně osvětleném podniku s malými kulatými stolečky rozmístěnými po prostoru. Zeď, u které jsme si vybrali stůl, byla celá prosklená a byl z ní okouzlující výhled na večerní město. Prostě romantika jak vyšitá.

Malfoy mi objednal stejné pití, které jsem pila i posledně v klubu. K mému překvapení chtěl, abych mu vyprávěla o svém dětství a zážitcích s rodinou, prý by mu to mohlo ještě o něco lépe pochopit život mudlů, když už se jeho učení uchýlilo ke konci.

Seděli jsme tam tak spolu pár hodin. Mluvila jsem úplně o všem – o školce, kde si se mnou děti nechtěly hrát, o základní škole a také o letních prázdninách strávených stanováním. Probrala jsem s ním i několik mých oblíbených knih a on mé zapálené vyprávění překvapivě doslova hltal. Podle jeho dotazů vždy když jsem nějakou knihu popsala, jsem se přesvědčila o tom, že to rozhodně nebylo jako s Ronem, který vždy mé vyprávění pouštěl jedním uchem tam a druhým ven. Bylo to tak příjemné, až mi bylo líto toho, že jsme si takhle nesedli už dřív.

,,Snažíš se mě opít?" zasmála jsem se, když si Malfoy pro oba u obsluhy poručil už třetí skleničku.

,,Možná," mrkl na mě a hned na to se uchechtl, jako by si zrovna vzpomenul na něco vtipného, minule si byla s alkoholem v krvi pěkně rozjetá," dodal.

Zaraženě ve mně hrklo. On si vzpomínal, jak jsem se chovala posledně v klubu?

,,Jen si nemysli, moc dobře vím, o co ti šlo," pronesl obezřetně, až jsem se podezřívala z toho, že jsem své myšlenky pronesla nahlas.

Najednou jsem se cítila strašlivě hloupě a tváře mi hořely studem.

,,Nevím, o čem mluvíš," dělala jsem hloupou a doufala, že tím konverzaci na dané téma ukončím.

Naštěstí pro mě Malfoy nejspíš vycítil, že je mi naše konverzace nepříjemná a obezřetně odvedl řeč jinam, což mě tak trochu překvapilo. Od kdy je tak pozorný? Malfoy, kterého jsem znala, by se v mém trapném chování pitval tak dlouho, dokud bych nevybouchla studem. Sedí přede mnou opravdu on?

Byl to opravdu překvapující večer, který se však rychle překulil ke konci.

,,Sbohem, budu čekat, až si to rozmyslíš," pronesl, když jsme stály před dveřmi mého domu.

Neoblomně trval na tom, že mě doprovodí domů a to i přes to, že dle toho, co mi říkal, bydlel pěkně daleko.

,,Nerozmyslím," pronesla jsem a snažila se znít co možná nejpřesvědčivěji i když červík pochybností mi hlodal v hlavě už od té doby, co jsme opustili podnik.

Malfoy se však nevzdával ,,uvidíme," pronesl sebevědomě, pak se ke mně otočil zády a rozešel se pryč.

Civěla jsem na jeho záda, pak se však stalo něco, co jsem ani v těch nejdivočejších představách nečekala.