,,Pohádali jste se?" vypadlo najednou z Malfoye po chvíli ticha.

Nechtěla jsem mluvit a už vůbec ne o Ronovi a tak jsem pouze mlčky přikývla hlavou na souhlas.

 Malfoyovi to ale podle všeho nestačilo.

,,Co se stalo?" tázal se.

Abych pravdu řekla, docela mě překvapilo, že se o mě a o Rona zajímal. Najednou jsem si uvědomila, že to byl dokonce snad úplně první normální rozhovor, který se netýkal mudlovských věcí, ani nebyl brán jako legrace, který jsme mezi sebou vedli.

,,On," hlesla jsem, ale pak se znovu odmlčela. 

Chystala jsem se mu svěřit. Vážně? Nebudu toho litovat? Komu jinému to však říct? Ano, byla tu Karyn, ale ta, stejně jako Malfoy chápal mudlovský svět jen na půl, chápala pouze na půl ten kouzelnický.

,,Napsal mi dopis...po tom, co nás dva viděl na té diskotéce," rozmluvila jsem se nakonec, ,,nebyl moc nadšený."

,,To chápu," odpověděl Malfoy s nepatrným kývnutím hlavou.

,,Chápeš?" namířila jsem na něho tázavý pohled.

,,Nechoval jsem se k němu a k jeho rodině zrovna dobře. Vím to. Je jasné, že nebude nadšený z toho, že se stýkáš s někým, koho nenávidí," vysvětlil mi.

Šokovaně jsem na něho vytřeštila oči. Tohle bych od něho absolutně nečekala. 

,,A vy spolu tedy?" hlesl po chvíli.

,,Ne," skočila jsem mu do řeči a pak svůj pohled sklopila k zemi, ,,už ne."

Malfoy na mě upřel svůj pronikavý pohled.,,Proč to nevyšlo?"

,,No...," vydala jsem ze sebe s povzdychem, ,,asi jsme si nerozuměli."

Na to se k mému překvapení Malfoy nepatrně pousmál.

,,Upřímně...Čekal jsem, že vám to nebude klapat. K tobě by se hodil někdo úplně jiný," řekl.

To k mému ještě většímu překvapení donutilo k pousmání zase mě.

,,Fakt? A kdo by se ke mně hodil?" tázala jsem se.

,,Někdo chytřejší...myslím," odpověděl mi s pokrčením ramen.

Po jeho slovech se mezi námi na krátko rozhostilo ticho. Nakonec jsem se rozhodla zkusit z Malfoye vypáčit odpověď na otázku, na kterou jsem se ho už jednou ptala, avšak prvně mě pouze odbil. Doufala jsem, že když jsem se svěřila já jemu, on udělá to stejné.

,,Proč si šel studovat na mudlovskou školu?"

,,Nemohl jsem se vrátit do kouzelnického světa," odpověděl bez sebemenšího přemýšlení.

,,Proč?" nechápala jsem.

,,Jsem zrádce," pokrčil rameny a pak si dlouze povzdychl, ,,všechno mě to tak mrzí. To, že jsem už jako malí neviděl, jaký můj otec byl doopravdy. Nechci se nějak obhajovat, ale co jiného ze mě mohlo vyrůst, když jsem s ním vyrůstal. Neznal jsem nic jiného. Bral jsem ho jako autoritu a vzor," chrlil ze sebe slova na jeden nádech, ale pak se na chvíli odmlčel.,,Postupem času jsem ho už tak nebral, ale bál jsem se o matku. Pořád se o ní bojím. I když vím, že je silná. Daleko silnější než já a otec. Je ale taky čistá. Až moc čistá na tenhle svět," dodal se sklopenou hlavou, pak však svůj pohled opět namířil na mě, ,,promiň, připadám si blbě, že si tu tak stěžuju. My jsme o nic nepřišli, to vy. Tolik zbytečných ztrá-"

,,Nemluv o tom, prosím," zastavila jsem ho rázně.Nechtěla jsem a ani nemohla poslouchat o tom, co se při válce stalo, o těch, kteří padli.

,,Promiň," hlesl skoro neslyšně.

Opět se mezi námi rozhostilo ticho, tentokrát o něco tíživější.

,,Jaké je tvoje nejoblíbenější kouzlo?" zeptal se mě téměř zničehonic.

,,Kouzlo?" ta otázka mě dokonale zaskočila.

,,Moje Lumos," řekl.

,,Lumos?" zopakovala jsem.Připadala jsem si v tu chvíli jako úplný idiot, ale ta náhlá otázka mě prostě vyvedla z míry.

Malfoy soushlasně zakýval hlavou a pak mě probodl tázavým pohledem. Dával mi tak najevo, že čeká na mojí odpověď.

,,No... já vlastně ani nevím...možná nezjistitelné zvětšovací," pousmála jsem se, ,,to mi teď nejvíce chybí."

,,Proč?" nechápal Malfoy.

,,Protože nemůžu do batohu narvat všechny knížky, co bych chtěla," vysvětlila jsem.

,,No vidíš," vyhrkl ze sebe po mých slovech a rozhlédl se po místnosti, ,,kde máš všechny knihy? Žádné tu nevidím," máchl rukou do prostoru. ,,Jsem vůbec u Grangerové doma?"

Rozhlédla jsem se po svém obýváku a vlastně až v tu chvíli si uvědomila, že se v něm opravdu nenacházela jediná kniha. Najednou jsem se musela rozesmát. Smích ze mě vyletěl jako neřízená lavina. Těžko říct, zda jsem se smála samotné absence knih nebo Malfoyově reakci. Vlastně to bylo jedno, neboť ať už to bylo jakkoli, můj smích dokázal konečně uvolnit napjatou atmosféru, která mezi námi při první zmínce o Ronovi pozvolna rostla.

Většinu mám v ložnici a další schované na půdě," vydala jsem ze sebe po tom, co jsme se na sebe nějakou dobu pouze tiše usmívali.

V tu chvíli jsem jasně cítila, že se náš vztah posouval jiným, lepším – rozhodně lepším směrem. Bylo to tak zvláštní. Sbližovala jsem se s mým odvěkým úhlavním nepřítelem. Měla jsem toho najednou plnou hlavu. Myslela jsem na to tak moc, že jsem si ani nevšimla, jak se má víčka pomalu zavřela. Ani nevím, jak ale najednou jsem se propadla do říše snů.