,,Dáš si čaj?" nabídla jsem Malfoyovi po tom, co jsem se po několika minutách převlečená a alespoň trochu uklidněná vrátila do obýváku a snažila se co nejvěrohodněji tvářit, jakože mě jeho předchozí chování absolutně nevyvedlo z míry.

Nejraději bych sice byla, kdyby už konečně přestalo pršet a Malfoy by mohl odejít domů, avšak počasí mi nepřálo a silný déšť vůbec neustával.

,,Dám," kývl na mě Malfoy posazený na gauči souhlasně hlavou.

Na nic jsem nečekala a vydala se do kuchyně, kde jsem naplnila rychlovarnou konvici vodou a hned na to ji zapnula. Až když byla voda dostatečně uvařená, mi došlo, že vůbec nevím jaký čaj Malfoy pil.

,,Jaký čaj?" zavolala jsem na něho z kuchyně, ,,zelený, černý, ovocný?"

,,Černý, díky," ozvalo se mi najednou u ucha, což mě vylekalo, až jsem nepatrně poskočila na místě.

Malfoy stál těsně za mými zády, dokonce tak těsně, že jsem jeho přítomnost doslova cítila. Taková blízkost mě znepokojovala, ale nedávala jsem na sobě nic znát. S tlumeným odkašláním jsem se natáhla k horní kuchyňské skříňce, otevřela jí a vyndala z ní malou papírovou krabičku plnou tmavých čajových sáčků.

Když jsem pro oba připravila hrníčky se zalitým čajem, otočila jsem se k Malfoyovi, který se nehnul ani o krok, čelem, tak že jsem se téměř dotýkali nosy, ,,tady to máš," oznámila jsem mu, ,,dáš si cukr, nebo mléko?"

,,Ne, díky, takhle mi to stačí," odpověděl mi Malfoy a konečně ode mě o krok ustoupil.

Pak se kolem mě natáhl, popadl jeden z hrníčků a vydal se zpátky do obýváku. Já se svým čajem ho následovala.

,,Ty obrazy...," promluvil, když se opět posadil na gauč.

,,Hm?" vydala jsem ze sebe a tázavě na něho pohlédla.

Malfoy se na gauči trochu přetočil a pak hlavou kývl k obrazům pověšeným na zdi za ním, ,,nehýbají se," podotkl.

,,Jo aha," vyhrkla jsem ze sebe tázavě, ,,no jo, mudlovské obrazy, ani fotky se nehýbají."

Na to Malfoy nepatrně kývl hlavou, ale pak se zamračil, ,,není to nuda, dívat se na nehýbající se obrazy?"

Jeho otázka mě donutila se na chvíli zamyslet. Pohroužená do svých myšlenek jsem se posadila na druhý konec gauče a horký hrníček si položila na stále trochu studená stehna zahalená do tmavě rudých tepláků.

,,Když si člověk zvykne na ty hýbací, tak asi ano," odpověděla jsem po chvíli s pokrčením ramen. ,,Myslím si, že si to mudlové kompenzují televizí a chozením do kina," dodala jsem po chvíli.

,,Kina?" zopakoval po mě Malfoy tázavě.

,,Jo, promítají se v něm různé filmy, to..." nakrátko jsem se musela odmlčet a ujasnit si, jak mu vysvětlit co je to film, ,,film je poskládán z mnoha po sobě jdoucích snímků zaznamenaných na kameru, vlastně je to takový hýbající se obraz, ale i se zvukem," vysoukala jsem ze sebe něco, co snad alespoň trochu dávalo smysl.

,,Někdy tě tam třeba vezmu," nadhodila jsem, když jsem si všimla Malfoyova lehce zmateného výrazu.

Až potom mi došlo, jak ta věta vlastně zněla. Prakticky vzato jsem právě Malfoye pozvala na rande. Nad tou myšlenkou jsem se musela pousmát.

,,Co?" zajímal se Malfoy.

Zřejmě mu můj úsměv neušel.

,,Ale nic," mávla jsem rukou, ,,jen mi došlo, že když někdo někoho pozve do kina, bere se to jako rande."

,,Takže se mnou chceš jít na rande?" zeptal se mě Malfoy a spiklenecky u toho na mě zakmital obočím.

,,Jistě, že ne!" odpověděla jsem ihned možná až příliš rázně. Jeho otázka mě ale tak překvapila, že jsem nemohla jinak.

Tato reakce vykouzlila na Malfoyově tváři pobavený úšklebek.

,,Proč ne, máš snad někoho jiného, s kým by si šla na rande?" pronesl takovým tónem, jako kdyby byl přesvědčený o tom, že určitě s nikým nechodím.

,,Třeba mám," pronesla jsem tajemně a pak mu jeho pobavený úšklebek oplatila.

Malfoy se chvíli odmlčel, nejspíš nad něčím přemýšlel, pak se však po chvíli nepatrně zamračil.

,,Snad ne Ron!" pronesl, přičemž zrzkovo jméno vyslovil s nepatrným odporem.

Nejspíše to bylo řečeno pouze ze srandy, ale i tak mě tato zmínka o Ronovi zasáhla. Jako na povel se mi v mysli vynořily vzpomínky na dopis, který mi od něho naposledy přišel, a také na celý kouzelnický svět, na který se mi až do té doby, i přes to, že jsem trávila čas s Malfoyem, dařilo nemyslet. Moje nálada začala zvolna klesat dolů. Vlivem nepěkných vzpomínek jsem ztratila veškerou chuť pokračovat v naší konverzaci a tak jsem svůj skleslý pohled sklopila k zemi a nechala nás topit se v tíživém tichu.