,,Takže?" ozval se nade mnou známý hlas.

Vylekaně jsem odlepila pohled od hustě popsané stránky velké černé knihy, kterou jsem už nějakou tu hodinu pilně studovala a namířila ho na blonďáka, který na nic nečekal a posadil se naproti mně ke stolečku.

Sice jsme se minulý týden domlouvali na tom, že se po víkendu budeme opět bavit o mudlech, ale i tak jsem si nebyla jistá, zda do knihovny opravdu dorazí. Abych řekla pravdu, více jsem vsázela na to, že se mu jeho rozhodnutí ve volném čase rozleží v hlavě a on si uvědomí, o co mě to vlastně požádal.

,,Hej...Gr- Hermiono, vnímáš mě?" promluvil na mě Malfoy znovu a zběsile mi u toho zamával před obličejem rukou.

,,Jo...vnímám," vysoukala jsem ze sebe zmateně a rázně knihu před sebou zaklapla.

Malfoy se pohodlněji svalil do židle a kývl na mě hlavou.

,,Tak mluv," vyzval mě.

Ještě stále trochu zmateně jsem se poškrábala ve vlasech.

,,A...kde jsme to skončili?" pronesla jsem tázavě.

,,Bavili jsme se o poště a o..." odpověděl mi, ale větu nedokončil, ,,já nevím!"

Frustrovaně jsem si povzdychla.

,,Možná bude lepší, když si budeš z našich rozhovorů psát zápisky," navrhla jsem mu po chvíli přemýšlení.

,,Zápisky?" zopakoval po mě tázavě.

,,Jo, tak alespoň budeme vědět, co jsme už probrali a co ne," pokrčila jsem rameny.

,,No dobře," pronesl neochotně.

Hned na to se sehnul ke své kožené brašně, ze které vytáhl list pergamenu a brk a obojí položil před sebe na stůl.

,,Ne," zakývala jsem nesouhlasně hlavou.

Malfoy ke mně tázavě vzhlédl.

,,Mudlové nepíší na pergamen a ani nepoužívají brk," prozradila jsem mu.

,,A na co mám psát?" zeptal se mě zmateně.

Pohotově jsem si na klín posadila svůj batoh a vytáhla z něho sešit, který jsem používala tak nějak na všechno, a vytrhla z něho čistou stránku.

,,Pěkný a čím mám psát?" podíval se na mě Malfoy s nadzvednutým obočím, když jsem papír posunula před něho.

,,Tímhle," pohotově jsem mu podala černé kuličkové pero.

Malfoy si ho ode mě vzal a chvilku si ho podezřele prohlížel.

,,Vždyť to nepíše!" zaprotestoval, když ho zavíčkovanou stranou položil na papír a zkusil na něj něco načmárat.

,,Musíš to otevřít," odpověděla jsem mu s pobaveným pousmáním a pak mu pero vytrhla z ruky, ,,ukaž."

Sundala jsem z pera víčko a znovu ho podala Malfoyovi.

,,Teď to zkus," pobídla jsem ho.

,,Zajímavý," konstatoval, když se mu konečně podařilo načmárat na papír několik klikatých čar.

,,Jo, ani to nemusíš do ničeho namáčet," prozradila jsem mu a hned na to se dala do opakování toho, o čem jsme se bavili minule.

Nikdy by mě nenapadlo, jak může být vysvětlování zcela obyčejných mudlovských věcí tak složité. Postupem času mi přišlo, že nic z toho, co jsem řekla, Malfoyovi nedávalo smysl a museli jsme se u toho zastavovat.

Po několika uplynulých hodinách jsem se za unaveného zívnutí protáhla na židli. Malfoy si horlivě zapisoval něco na kus papíru a tak jsem si mohla dát konečně pauzu od povídání. S dalším zívnutím jsem se rozhlédla po prostorné knihovně a najednou mi něco došlo. Nacházeli jsme se v knihovně! Každou chvíli do ní mohla vstoupit Karyn, nebo někdo, koho by naše přátesltví zaujalo a pak by o nás roznesl drby po celé škole. Co by má kamarádka asi řekla na to, že vysedávám v knihovně s Malfoyem?

,,Víš co, možná bude lepší, když to všechno uvidíš na vlastní oči," navrhla jsem rychle a netrpělivě těkala pohledem kolem sebe.

,,Jak to myslíš?" podíval se na mě Malfoy nechápavě.

,,Uvidíš," vyhrkla jsem ze sebe a pak rychlostí blesku vyskočila na nohy.

Malfoy však stále nehnutě seděl na židli a s nadzvednutým obočím mě pozoroval. Zřejmě ho má nečekaná energie překvapila. Já si však nemohla pomoct. Z toho všeho mluvení mi už hučelo v hlavě. Nutně jsem potřebovala na čerstvý vzduch.

,,Tak vstávej!" pobídla jsem ho a netrpělivě dupla nohou.

Konečně se tak trochu neochotně zvedl a strčil si popsaný papír i s mým perem do brašny.

,,Jdeme," zavelela jsem a rychlými kroky se vydala ven z knihovny a následně i z budovy školy.