Několik dní jsem nebyla schopná ničeho. Od rána do večera jsem byla pouze zalezlá v posteli, kolem které jsem měla poházené nejrůznější sladkosti a slanosti, což bylo celou dobu mé jediné jídlo. Netušila jsem, co se sebou budu dělat dál. Přihlásím se na jinou školu? Vykašlu se na vzdělání úplně a půjdu pracovat? Najdu si vůbec nějakou práci? V mudlovském světě jsem se nemohla ohánět vystudováním Bradavic a nechtěla jsem si znovu kouzlem vytvářet falešné vysvědčení tak jako jsem musela v případě lékařské školy. Tady v tom světě jsem měla pouze základní vzdělání, takže vlastně téměř žádné.

Myšlenka na to, že nemám vůbec žádný plán, mě celou skličovala. Dokonce jsem nakrátko pomyslela na to, jestli by bylo nejlepší se vrátit zase ke kouzelníkům. V kouzelnickém světě jsem měla přeci jenom možností více a hlavně tam nebyl žádný Draco. Stejně jsem ale v hloubi sebe moc dobře věděla, že bych to nedokázala. Vždyť jen to jak mě dostalo to, když ke mně přiletěla sova s dopisem, nebo když jsem poprvé viděla Malfoye. Jak bych asi zvládla být v centru kouzelnického světa, když mě vše s ním společné vhání slzy do očí?

Mé nekončící chmurné myšlenkové pochody ukončil až jednoho dne zvuk domovního zvonku. Polekaně jsem sebou trhla a vykulila oči. Kdo by na mě mohl zvonit? Je to Ron? Nikdo jiný mě nenapadal. Ale proč by za mnou šel? Chce mi vynadat ještě pěkně z očí do očí?

Nejednodušší by bylo jednoduše předstírat, že nejsem doma a zůstat pěkně v bezpečí své postele. Má zvědavost mě však přemohla. Se zatajeným dechem jsem položila pytlík rozjedených brambůrků na polštář, zvedla se z postele a pomalými opatrnými kroky došla do předsíně. Můj plán byl takový, že pouze pomocí kukátka zjistím, kdo stojí za dveřmi a pak se vrátím do ložnice. Musela jsem tedy našlapovat zlehka, aby ten někdo mé kroky neslyšel.

,,Jeno? Jsi doma?" ozvalo se najednou za dveřmi.

Karyn? Ale co tu dělá? S tázavě nakrčeným obočím jsem otevřela dveře.

,,Pane bože," vyjekla Karyn, když mě sjela pohledem od hlavy až k patě, ,,ty teda vypadáš."

,,Co tu děláš?" vyhrkla jsem ze sebe a její poznámku o mém vzhledu raději ignorovala.

Myslela jsem si, že už se mnou nechce mít nic společného. To snad přišla, aby se podívala, jak kvůli ukončení našeho přátelství trpím a mohla se mi vysmát?

Karyn si ztěžka povzdychla a ustaraně na mě pohlédla.

,,Můžu dovnitř?" zeptala se.

Nechtěla jsem jí pouštět do svého domu. Proč taky? A vůbec jak u Merlina věděla, kde bydlím?

,,Jé, ten je pěkný," promluvila po chvíli ticha Karyn a pohled namířila k mým nohám.

Nechápavě jsem se podívala tam kam ona a spatřila zvědavého Křivonožku. Tomu nezbedovi se podařilo prošmiknout kolem mě, takže stál přímo před Karyn, která si k němu ihned dřepla a opatrně ho podrbala na hlavičce. Většinou se Křivonožka s cizími lidmi nemazlí, ale v případě Karyn začal hlasitě příst a přivírat očka. Aniž bych to nějak ovládala, tak nějak mě pohled na ty dva obměkčil.

,,Tak pojď," vydechla jsem rychle jako bych se obávala toho, že si to hned zase rozmyslím a ustoupila ze dveří.

Karyn odvrátila pohled od kocoura a namířila ho na mě. Vděčně se usmála a pak s Křivonožkou v náručí vešla dovnitř. Bez jediného slova jsem za ní zavřela dveře a pak na ní se zdviženým obočím civěla. Čekala jsem konečně nějaké vysvětlení toho, proč za mnou přišla.

Hned jak si mého pohledu Karyn všimla, položila Křivonožku na zem a znovu si povzdychla.

,,Musím se ti omluvit," řekla a v jejím hlase se jasně zrcadlil smutek.

,,Omluvit?" nechápala jsem.

,,Jo, s Tomem si měla pravdu."

Vylekaně jsem na ní vytřeštila oči. Provedl jí něco?

,,Co se stalo?" vyhrkla jsem starostlivě.

,,Vlastně nic," vydechla Karyn, ,,jen se mi ke všemu přiznal. K tomu, že tě nutil, aby si předstírala, že se neznáte a taky, že mi o tobě pár věcí nalhal, vlastně vše ošklivé, co mi o tobě pověděl, udělal ve skutečnosti on tobě."

Pusa se mi v ten moment, kdy Karyn domluvila, otevřela v údivu a spodní ret spadl snad až někde k nohám. Nemohla jsem tomu uvěřit. Malfoy, že se ke všemu přiznal? Proč?

,,Nechápu, že jsem byla tak naivní a věřila mu," mluvila Karyn dál a pak si frustrovaně zajela prsty do vlasů.

,,A-ale...jak si věděla, kde bydlím?" vypadlo ze mě po chvíli.

Na otázky ohledně toho proč se jí Malfoy tak najednou přiznal, mi asi odpovědět nemohla a tak jsem chtěla zjistit alespoň tohle.

,,Řekl mi to Tom," odpověděla mi Karyn.

,,Cože?" vypískla jsem.

Nastalá situace už snad nemohla být divnější. Od koho vůbec Malfoy věděl, kde bydlím? A proč to říkal Karyn? Chtěl, snad abychom se usmířily? Ale proč?

,,Řekl mi, že bych za tebou měla zajít," prozradila mi Karyn a pak na mě namířila zkroušený pohled.

,,Jeno, prosím, že mi odpustíš," zakňučela, ,,jsi má jediná kamarádka."

Nemohla jsem si nevšimnout, jak se jí v očích zaleskly slzy. Má tvrdá maska začala praskat. Déle už jsem pohled na ní nemohla vydržet a vtáhla jí do pevného obětí.

,,Taky si má jediná kamarádka," zamumlala jsem jí do vlasů, ,,a proto ti odpouštím."

Ucítila jsem, jak kolem mě omotala své ruce, čímž prohloubila naše objetí. Po nějaké chvíli jsme se pustily.

,,Díky," řekla Karyn s širokým úsměvem.

Úsměv jsem jí oplatila. Najednou mi však došel jeden fakt.

,,Taky bych se ti měla omluvit," vysoukala jsem ze sebe a můj úsměv zmizel, ,,lhala jsem ti."

Na to Karyn nesouhlasně zakývala hlavou.

,,Ne, to je v p-"

Nenechala jsem jí však ani doříct větu a neomaleně jí skočila do řeči.

,,Chci to změnit," oznámila jsem jí, ,,chci ti říct celou pravdu."

,,Tak dobře," souhlasila Karyn.

Obě jsme se posadily na gauč. Ještě jsem nám přichystala zelený čaj a pak už se dala do vyprávění. Řekla jsem jí všechno. Jako opravdu všechno – od okamžiku, kdy mi přišel první dopis z bradavic až do války s Voldemortem. Samozřejmě že se to neobešlo bez slz, ale zvládla jsem jí vylíčit úplně celý svůj příběh.

Karyn mému vyprávění tiše naslouchala. Při první zmínce o tom, že jsem vlastně čarodějka se sice zatvářila trochu nevěřícně a pochybovačně, když jsem se však při té vzpomínce poprvé rozbrečela, uvěřila mi.

,,Takže...ty...umíš kouzlit?" vydechla Karyn, když jsem své vyprávění dokončila.

,,Ano," odpověděla jsem s kývnutím hlavy.

,,To...to je skvělé!" vypískla má kamarádka nadšeně.

Ne, to teda není.