,,Překvapení?" vyšlo z mých úst zaraženě. Co by tak pro mě on mohl mít?

,,Naschle pane Clayde" ozval se za námi pro mne známý hlas. 

Oba jsme se otočili jeho směrem. Byla to ta paní, vedle které jsem seděla. Mile se na Barryho usmívala. Když se s ní rozloučil, přesměrovala svůj pohled na mě a šibalsky mrkla. Poté se otočila a zmizela ve dveřích vedoucích z místnosti. 

,,Neposadíme se?" navrhl Barry a dlaní pokynul ke dvěma židlím postavených nejblíž k nám. 

Souhlasně jsem kývla hlavou a na jednu z nich se posadila. 

,,Pročetl jsem si tvoje práce, musím uznat, že máš opravdu talent, obzvlášť mě zaujal ten příběh o dívce" rozpovídal se. 

Skoro jsem jeho slovům nemohla uvěřit. Jemu se opravdu líbilo to co jsem napsala?! Vždyť ani já jsem si o svém psaní nikdy nemyslela, že je dobré, proto jsem tohle absolutně nečekala, spíš jsem myslela, že mi dá nějaké své rady jak mé psaní zlepšit. 

,,A to překvapení?" vyzvídala jsem, když jsme oba už nějakou chvilku mlčeli. 

,,Ano, to překvapení" podíval se na mě trochu nejistě. 

,,Doufám, že se nenaštveš" 

,,Teď mě trochu děsíš" přiznala jsem a netrpělivě čekala co z něho vypadne. 

,,Nic hrozného to není ale možná jsem se tě předtím měl zeptat, bohužel občas jednám dost unáhleně" vysvětloval mi s lehkým úsměvem. 

,,Nenaštvu se, jen už mě dál nenapínej" ujistila jsem ho a úsměv mu oplatila. 

,,Ten tvůj příběh, o kterém jsem mluvil, mě tolik zaujal, že jsem ho poslal pár mým známým vydavatelům" 

,,Cože?" vyjekla jsem překvapeně s bradou snad až někde na zemi. 

,,Podle mých očekávání se pár z nich ozvalo" usmál se. 

,,Vybral jsem toho nejlepšího a sjednal ti s ním schůzku, má o tvé dílo opravdu zájem" 

,,Schůzku?" zmateně jsem po něm zopakovala. 

,,Ano, doufám, že máš zítra večer čas" 

,,A ty tam půjdeš se mnou?" vyhrkla jsem ze sebe bez přemýšlení až po chvíli mi došlo co za blbost jsem právě řekla. 

Barry se zatvářil trochu překvapeně. 

,,No myslel jsem, že tam půjdeš sama, většinou to tak je, ale jestli chceš rád půjdu s tebou"