-Kapitola 25.-

,,Tak...můžeme podávat" usmál se na mě po několika minutách vaření, kdy jsem ho jen mlčky hltala pohledem. Upřímně doufám, že si toho nevšiml, ale vypadal dost zabraný do své práce, takže jsem odhadovala, že ne.

,,Snad se alespoň trochu najíme" dodal se smíchem.

,,Určitě ano" pokusila jsem se na něho mile usmát.

Barry mi úsměv ihned oplatil. Poté se otočil k jedné z kuchyňských skříněk a vyndal z ní dva talíře.

,,S čím ti mám pomoct?" vyhrkla jsem ze sebe ihned. Přeci ho nenechám dělat vše samotného.

On měl na to ale jiný názor.

,,S ničím, zvládnu to" znovu se na mě usmál a položil talíře na jídelní stůl, který se v kuchyni nacházel. Až teď jsem si všimla, jak byl krásně prostřený, nechyběly ani svíčky. Barry se zřejmě na náš večer náležitě připravil.

,,Ale...já se cítím hloupě, když tu jen tak stojím" namítla jsem s nepatrně zamračeným výrazem.

Barry, který zrovna na stůl rovnal příbor, se na mě zamyšleně podíval.

,,Hm.." vydal ze sebe. Poté jeho pohled zamířil k našim prázdným skleničkám.

,,Tak víš co...dolij nám víno" usmál se a pak pokračoval v aranžování příborů.

,,Dobře" souhlasně jsem zakývala hlavou. Skleničky jsem položila na stůl a pak je dolila vínem. Najednou jsme stáli těsně vedle sebe, až jsme se téměř dotýkali rameny. Měla jsem co dělat, abych nervozitou to víno nerozlila po stole. Zajímalo by mě, zda si někdy na jeho těsnou blízkost zvyknu.

Netrvalo to dlouho a na stole už bylo naservírované jídlo. Oba jsme se tedy posadili.

,,Ještě něco tomu chybí" pronesl Barry, když už jsme téměř začali jíst.

Tázavě jsem se na něho podívala. On se mlčky zvedl od stolu a odešel do místnosti vedle. Hned jak se ke mně dostala příjemná akustická hudba, mi došlo, co tam dělal.

,,Hudba" prozradil mi jako by to nebylo jasné a znovu se posadil.

Musela jsem uznat, že opravdu věděl jak přichystat perfektní večer. Vše vypadalo naprosto dokonale – příjemná hudba, rozsvícené svíčky a to prostředí. Byla jsem naprosto unešená.

,,Tak jaké to je...a můžeš být upřímná" zasmál se, když jsme si oba dali první sousto.

,,Je to dobré...opravdu dobré" odpověděla jsem mu s úsměvem.

Barry si mě prohlížel přimhouřenýma očima, zřejmě se snažil odhadnout, zda opravdu mluvím pravdu.

,,Ta smetana to zachránila" dodala jsem, aby mi věřil.

Bylo poznat, že se ve vaření vyzná, ano ujela mu sice ruka s pepřem, ale dokázal to napravit, navíc maso, které nám k omáčce připravil, bylo opravdu výborné.

S hlavou plnou myšlenek jsem do ruky vzala skleničku a hodlala se napít, Barry mě ale zarazil.

,,Ani jsme si nepřiťukli" řekl a vzal svojí skleničku také do ruky.

,,No...tak můžeme teď" navrhla jsem.

Souhlasně zakýval hlavou a pak se se skleničkou v ruce postavil. Udělala jsem to samé.

,,Tak na náš večer" pronesl s úsměvem a zadíval se mi přímo do očí.

Už jen ten jeho pohled mě dostával do kolen. Nedokázala jsem ze sebe vydat jediné slovo a tak jsem jen s úsměvem kývla hlavou a natáhla k němu svojí skleničku. Ještě než si semnou přiťuknul, nahnul se ke mně a lehce mě políbil na tvář. Jakmile se jeho rty dotkly mé pokožky, ucítila jsem v břiše příjemně chvění. Bylo to tak roztomilé gesto. Určitě jsem se v té chvíli usmívala jako sluníčko, ale bylo mi to jedno. Barry si mého výrazu nejspíš všiml, protože se ke mně nahnul ještě blíž a znovu mě políbil, tentokrát na rty.

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top