,,A...ahoj," pozdravila jsem Barryho nejistě.

Pohled na něho mě trochu vyděsil. Svaly v jeho obličeji měl napjaté, rty křečovitě svíral k sobě a v očích se mu jasně zrcadlil vztek. Do mysli mi pronikly poplašné otázky. Je na mě naštvaný? Dává mi snad za vinu, že nás spolu vyfotili? Proto sem přišel? Takhle jsem ho ještě nikdy neviděla, a proto mě pohled na něho dost děsil. Nevěděla jsem co od něho čekat. Během chvilky svůj obličej naštěstí povolil, což mé poplašné myšlenky dokázalo trochu uklidnit.

,,Asi si to na internetu už viděla" promluvil ke mně a přisedl si na druhý konec mé postele.

,,Jo" hlesla jsem.

,,Mrzí mě to, měl jsem tušit, že Janette něco provede" upřel na mě svůj pohled, který už nebyl naštvaný, spíš smutný.

Nechápavě jsem svraštila obočí.

,,Janette?"

,,Jo, dal bych ruku do ohně za to, že ty fotky vyfotila ona a rozeslala je, kde mohla" procedil skrz zuby a opět vypadal naštvaně.

,,Mluvil jsem i s Frankem, prý o tobě s žádným novinářem nemluvil, ale vyptávala se ho na tebe ona"

Jen jsem na něho mlčky civěla. Vážně za to všechno může Janette? Proč to sakra dělá?

,,Chci se k tomu veřejně vyjádřit, už mám sjednanou schůzku s jedním novinářem" vytrhl mě jeho hlas z přemýšlení.

,,Veřejně vyjádřit?" zopakovala jsem po něm tázavě. Musela jsem vypadat jako úplný idiot.

Barry souhlasně zakýval hlavou a pak si ztrápeně povzdychl.

,,Nechci, aby si o sobě musela číst takové věci a tak vše uvedu na pravou míru, řeknu, že jsem tě pouze vezl domů a že spolu pracujeme na tvé knize" mluvil a přitom si rukou mnul čelo.

Při jeho slovech mě nepatrně zabolelo u srdce. Vždyť on mě nevezl jen domů. Navíc jsem si vzpomínala, že mezi námi proběhlo něco jako náznak polibku. Na druhou stranu jsem ale chápala, proč tohle říká, přeci novinářům nebude vyprávět o tom, co se skoro stalo v autě. Vždyť ani já jsem o tom ještě nikomu neřekla a bratrovi jsem tvrdila, že mi Barry jen pomáhá se psaním.

,,Přišlo mi fér ti to říct, aby si pak z toho vyjádření nebyla překvapená"

,,To je od tebe hezké" dostala jsem ze sebe a pokusila se o úsměv.

,,To ale není jediná věc kvůli, které jsem tady" zadíval se mi do očí.

Na mé tváři se objevil tázavý výraz.

,,Chtěl bych tě jako omluvu, někam pozvat"

,,Pozvat?..Kam a co když nás zase někdo uvidí?" vyhrkla jsem ze sebe trochu poplašeně.

,,Neuvidí" odpověděl mi na to Barry důrazně. Nechápala jsem, jak si něčím takovým může být tak jistý.

,,Prosím, řekni ano" promluvil prosebně a zatvářil se tak smutně, že jsem ho prostě nemohla odmítnout.

,,Tak dobře" zakývala jsem souhlasně hlavou.

Barryho tvář se v té chvíli rozzářila širokým úsměvem.

,,Skvěle, zítra tě tu večer vyzvednu" promluvil vesele a pak se zvedl z mé postele.

,,Dobře" vyslovila jsem po druhé stejné slovo. Cítila jsem se trochu zmatená kvůli tomu pozvání. Celé to mezi námi začínalo být takové zvláštní a zamotané.

Barry se na mě ještě naposledy usmál, pak se se mnou rozloučil a zmizel z mého pokoje, ve kterém jsem tak zůstala sama pouze ze svými myšlenkami. Nebylo tomu tak ale na dlouho.

,,Takže mezi vámi něco je!" vtrhla do mého pokoje culící se Tess.

Vrhla jsem na ní tázavý pohled.

Má kamarádka si povzdychla.

,,Poslouchala jsem vás za dveřmi" přiznala se, ale netvářila se moc, že by se za svoje chování styděla. Tvář jí totiž zdobil šibalský úsměv. Zpražila jsem jí zamračeným pohledem. Ona na to však nedbala a skočila ke mně na postel.