Teď si možná říkáte, že to vše začíná až přehnaně rychle. Nenechte se ale zmást. Víte, já to nedokázala. Neposlechla jsem Tess. Nedokázala jsem za ním jít. I když jsem se na tuto chvíli v představách připravovala snad milionkrát, nestačilo to. Totiž když vás od sebe s člověkem, kterého téměř půlku svého života obdivujete, dělí jen pár nepatrných krůčků, lehce se může stát, že prostě zpanikaříte, necháte se ovlivnit vašim strachem.

Hlavu jsem měla plnou obav z toho, že když cokoli řeknu, budu vypadat jako nějaká praštěná fanynka. Ale já byla více než to. Nebo jsem si to alespoň myslela. Chtěla jsem, aby si to myslel i on. Tak moc mi na tom záleželo. A možná právě proto jsem to nezvládla.

,,To nejde" promluvila jsem roztřeseným hlasem, když s nepatrným úsměvem uhnul pohledem jinam.

Má kamarádka si nahlas povzdychla a dala své dlaně dolů z mých ramen.

,,Jdeme" zavelela jsem a i když jsem chtěla být co nejrychleji co nejdál od něho, ještě naposledy jsem se podívala jeho směrem. Svojí pozornost mi už ale nevěnoval. Věnoval ji nějaké dívce. Neznala jsem ji, a přesto jsem ji nenáviděla za to, jak moc jsem ji záviděla. Kéž bych byla taky tak odvážná a dokázala bych za ním jít a promluvit na něho.

***

,,Tak a dost!" prolomila Tess ticho, které mezi námi panovalo, když jsem si už asi po desáté v pěti minutách tlumeně povzdychla nad otevřenou knížkou, můžete hádat třikrát, kdo byl jejím autorem, a postavila se doprostřed místnosti. Věděla, že i když mám pohled zabodnutý mezi řádky, vnímám jí.

,,Nevím, co na tom dědkovi vidíš, ale nebudu se koukat, jak se kvůli němu trápíš"

Ihned potom mi na jedné stránce přistál žlutý papírek.

,,Ten tvůj senpai, crush, nebo nevím, jak mu mám říkat, má dnes večer jakési autorské čtení v knihovně" vysvětlila mi, když jsem na něho koulela očima.

,,A?" nechápavě jsem na ní pohlédla.

Založila si ruce v bok a začala přecházet sem a tam po místnosti.

,,To znamená má milá Ellie, že ty" zastavila se a ukázala na mě prstem.

,,Zvedneš svůj zadek a napochoduješ si to konečně za ním"

,,Sama?" vyprskla jsem ze sebe zděšeně.

Tess se zhluboka nadechla a dala se znovu do pohybu.

,,No, když tě tak vidím a hlavně ten tvůj zaražený výraz" zkusila ho sama napodobit.

„Nejspíš se budu muset obětovat a jít tam s tebou"

Trvalo mi nějakou dobu, po kterou jsem na ní jen vyjeveně civěla, než mi konečně došel význam všeho, co právě řekla. Odhodila jsem svojí drahocennou knihu na postel, zvedla se ze židle a přistoupila k mé kamarádce.

,,Musíš mě k němu dostat, i kdyby si mě měla táhnout za vlasy" chytila jsem ji pevně za ramena a začala s nimi lomcovat.

,,Dobře, dobře" napřáhla před sebe ruce, když to začínalo vypadat, že z ní asi vytřepu duši a široce se na mě usmála.

,,Jsi nejlepší" vyjekla jsem a šťastně ji sevřela v objetí.

,,Až teď mi začíná docházet, co to pro mě znamená" zabrblala do mého trička a pak se ode mě odtáhla.

,,Budu muset přežít nejméně hodinu nudného žblechtání"

,,To přežiješ" mrkla jsem na ní a s poťouchlým úsměvem jsem se znovu usadila na židli.

Tess mlčky trhla rameny.

,,Hádám, že nic jiného mi ani nezbývá"