Vlna strachu ze mě definitivně padla, až po zaslechnutí zvuku pro ukončení hodiny. Své věci jsem se nenamáhal nijak urovnávat a velice neprakticky s nimi mrštil do batohu. Za chůze jsem následně otevřel zprávu a po zjištění od koho je zůstal stát na kraji chodby, abych nepřekážel procházejícím. Chitta. Na tváři mi přistál letmý úsměv, který hned na to byl kryt za sešitem, jenž jako jediný jsem pevně svíral. Důvod jeho psaní sice visel jen v nezájmu k tomu se něco naučit, ale i tak mě to potěšilo. Zvlášť, když mi tak náhle čas utíkal mnohem rychleji a než jsem se nadál byl tu konec dalšího dne. Zatím však jen školního.

Stojící na prahu školních dveří jsem vzhlížel k nebi, kde velice nízko kroužil houf ptactva. Blížící se déšť byl ve větru. Zhluboka se nadechnout bylo nemožné, neboť byl vzduch těžký a jen mě nutil ke kašli. Nezbývalo mi tak než jen doufat v suchý příchod, ale ani to nebylo jisté. Posbíral jsem si proto svých pár věcí a vyšlapanou cestičkou kráčel k zastávce, kde proti jiným dnům bylo pusto. Skromný počet lidí, kdy mi k jeho sečtení stačila jedna dlaň pro mne nebylo moc.

Z nejmenší kapsy svého batohu jsem vytáhl sluneční brýle i přesto, že slunce zakryl mrak a z kapsy kalhot vymotal sluchátka. Konektor byl již zapojen do mobilu a já tak pouze nasadil sluchátka, abych nemusel naslouchat slovům příchozích dam. Playlist se automaticky napojil na populární písně a po zaslechnutí tónů západního songu jsem přepl. Do oka i sluchu mi následně padl ton kytar v písni od ne tolik populární kapely. Ze špic na paty a zpátky jsem přesouval svou váhu, dokud autobus nezastavil na kraji chodníku. Správně vychovaný jsem dámy nechal vejít první a až pak sám nastoupil s usazením na oblíbeném místě. Neohřál jsem se na něm však dlouho. Po nástupu více lidí mi výchova nedovolovala zůstat sedět a já tak pustil starší. Úsměv mi to z tváře nebralo. Naopak přidávalo a taky s nástupem tváře, kterou jsem viděl již ráno.

„Slyšíš mě?" s hlasem hlavního zpěváka přišel i Chittův hlas, jako by věděl, v jaké pasáži se má zeptat. Jedno sluchátko jsem proto sundal a s otázkou pohlédl k němu. Pochopil jsem však až po sléze. Kdy se dveře autobusu otevřeli a já byl zatažen za rukáv, neboť jsme dojeli na konečnou. „Jsme v dešti."

A bylo tomu tak. Osvěžující kapky dopadaly na mou tvář a na nic se neptaly. V dáli se odrážel hrom, ale po blesku nebylo stopy. Jako malé děti jsme se následně na sebe usmáli a dobře věděli, na co ten druhý myslí. S pevně držícími popruhy batohu mě nohy vedly přes louže a Chittův smích nutil k útěku. Zatímco jiní se schovávali pod deštníky nebo stříšky, my bláznivě utíkali a okolí nám mohlo jen závidět. Samo sebou, že po oroseném nose mé ničím neužitečné brýle sklouzli dolů a nezbedné sklíčko se rozbilo. S povzdechem a nadávkou na jazyku jsem se předklonil, abych obě části zvedl a nikdo nepřišel k úrazu. Nebyl jsem však dostatečně rychlý.

Dlaň bruneta pevně svírala obě části, které mi s letmým úsměvem byly podány. Já však neměl na to je přijmout. S klopýtnutím dozadu jsem div neupadl, když jsem si uvědomil, jak blízko si stojíme. Někde opodál musel být i Chitta, jenž očekává, že ho brzy doženu. Nebo je již na cestě proto, aby mě z této situace dostal. Ovšem s čekáním jsem ztrácel naděje a jen se držel, aby slzy nevyšly na povrch. Nebylo důvod k pláči. Jen má psychika k tomu byla stavěna.

„Vezmeš si to nebo na mě budeš jen hledět?" můj pohled sklouzl k jeho dlani, zpět k tváři a zas na dlaň, kdy jsem natáhl tu svou. Samo sebou v naprostém třesu a jen tak se mé nohy nedaly k útěku. S úklonou a doufajíc, že je to vše, má chodidla byla skutečně na útěku. To by mě ovšem opět nemohl vyrušit jeho hlas a letmý dotek mého předloktí. „Jsi Taeyong, že ano?"

Ohlédnout se dozadu a hledat oporu ve svém kamarádovi bylo zbytečné. Vypařil se. Nechal mě samotného a ve spárech někoho, kdo ví, kdo jsem. Třes svých kolen jsem držel už jen tak tak. Ústoupil od mé osoby, jako by to vycítil avšak nepomohlo to. Stále jsem cítil narušení svého okruhu a doufal, že to brzy skončí. Že mi konečně vyčte ten troufalý čin, a pak mě nechá být.

„Zapomněl jsem se představit, Jung Jaehyun." 

> Song, který Taeyong zmiňuje naleznete nahoře. Čtou můj příběh nějací fanoušci kapely? ☞ Mr/s. Bonny ✿