Info: Protože jsem od přírody teda velice inteligentní existence, tak jsem, jako největší chytrák začala psát tento příběh v 1. Osobě. No a já jsem taky jen člověk a člověk je (jak říká jeden můj vedoucí) tvor omylný a žádné velké dílo není bez chyby. Tudíž -
1) tak jako u nové knížky In love with lies, bude i toto (snad) více seriózní a "knižní"
2) bude to psané ve třetí osobě (Teď nějaké radostné výkřiky atd...)
Nenechte se rušit a pokračujeme s příběhem tam, kde minule zkončil.
PS: Ano ano jsem líná to přepsat od znova.
Pro ty co přeskočili sem, Maxík je Lokiho a Wandy syn, Lara je Peterova MJina dcera. Maxíka střelil Vision paprskem.

Když se Maxík probral, ležel stále na stejném místě. Zády opřený o zeď v prostorné předsíni na základně. Hlavou mu hučelo a oči ho bolely. Tlumeně slyšel hlasy, rozčilené hlasy. Slabě zvedl ruku a dotkl se bolavé hlavy.
„Já ho nechtěl trefit Wando!" zakřičel umělý hlas, až mu začalo v uších zvonit.
„Ale trefil." zavrčel mužský hlas, o dost příjemnější než ten první.
„Ty se do toho nepleť ty...ty... odporná stvůro!" vyprskl první.
„Vypadni odtud!" zasyčela zřetelně a nebezpečně žena.
„Wan notak-"
„Visione zranil jsi toho chlapce!"
„Mohl jsi ho zabít!"
„Na cos' myslel?!"
Náhle bylo hlasů až mnoho, Max se na ně nedokázal soustředit. Začaly se mu opět klížit oči a upadl do bezedné tmy.

Další probuzení už nebylo tak bolestivé, jako to první. Ležel na nemocničním lůžku v nemocniční části základny. Všude kolem bylo bílo a páchla tam desinfekce. Když pomalu otevřel oči, spatřil dva lidi - ženu, sedící na jeho posteli a držící ho za ruku a muže, stojícího za ní.
„Maxíku..." zašeptala žena a po utrápené tváři se jí rozlil úsměv.
„Maminko" hlesl slabě chlapec.
„Broučku můj." sklonila se k němu Wanda a pohladila ho po tváři. „Jak je ti, zlato?"
Maxík se na chvíli soustředil, co ho vlastně bolí a jak mu vlastně je. Bylo mu, jako by dostal pořádnou ránu kladivem do hlavy a ještě jednu do břicha. Celé tělo ho bolelo a v hlavě mu hučelo.
„Blbě..." shrnul to jedním slovem a pohledem přejel na otce. Ten ho sledovali s mírným úsměvem, v očích mu však hrála zlost.
„Tati, co se stalo?" pípl Max, lehce vyděšen tím vším.
„Vision tě trefil." odvětil na rovinu Loki.
Wanda Maxe jen smutně sledovala.
„Když jsme přišli," řekla, zatímco ho hladila ve vlasech, „ ležel jsi na zemi a Vision stál nad tebou. Nechápu co ho to popadlo."
„Já vím co to bylo," ozval se bůh lží. „Závist." doplnil místo něj jeho syn.
„Moc mě mrzí Maxi-" ve dveřích se objevil další hlas. Max za ním nemohl otočit hlavu, ale ještě poznal, kdo to je.
„Visione odejdi." zasyčeli najednou oba rodiče.
„Přišel jsem se jen omluvit." rozhodil rukama android. „To lidé dělají ne?"
„Ale ty nejsi ani zdaleka člověk." zavrčel Loki.
„To ty taky ne, ty odporný manipulátore." oplatil mu Vision.
Loki se rozesmál.
„Manipulátor? Já nevím kdo se tady snaží přebrat něčí ženu."
„Snoubenku." upozornil ho úsečně robot. „Nevzal sis jí."
„Snoubenka nebo žena, je to matka mého syna!" neudržel se bůh a zakřičel. „A teď vypadni než z tebe budou jen součástky."
„Syna stejně odporného jako ty." zasyčel Vision a spěšně utekl skrz zeď, než ho trefila rudá energie.
„Hloupej robot." postěžoval si Maxík.
„Pitomec." ulevil si Loki. „Nemáš hlad bojovníku?" koukl na syna již s úsměvem.
„Můžu zmrzlinu?" chlapcova očička se rozzářila. „Prosí, prosím smutně koukám!"
Wanda s Lokim se rozesmáli.
„Snad trošičku, co říkáte princi?" koukla na černovláska čarodějka.
„Maličký kousíček může." zašklebil se bůh a pocuchal Maxovi vlásky.

Nedlouho potom, co dojedl zmrzlinu, začal být Maxík ospalý. Rodiče ho tedy, navzdory jeho protestům, že se mu nechce, nechali spát a odešli z ošetřovny. Došli až do společenské místnosti, kde byl pohromadě celý tým. Všichni vypadali stejně nepříčetně, jako oni sami. Na Visiona, stojícího mezi nimi, svazovali spoustu nadávek a výčitek. Robot ani nestíhal odpovídat, jak na něj celá místnost křičela všude, kam se podíval.
„Jsi snad na hlavu?! Ten kluk mohl umřít!" zaburácel Tony.
„,Visione to už jsi přehnal, opravdu." zavrčel Steve. Závažnost situace poznáte bez problémů tak, že i jinak ledově klidný kapitán je nepříčetně rozpálený.
„Být tebou nedávám si moc šance na přežití." konstatovala jedovatě Natasha, když sponzorovala příchozí Wandu a Lokiho. „Myslím, že bez nějakého poškození nevyvázneš."
„To si piš, že ne." zavrčela nebezpečně čarodějka a rudá energie ji celou ozářila.
„Wan ať tu není nepořádek." předběhl Visiona Hawkeye v odpovědi. Plně rozuměl jejich rozčilení. Vždyť sám měl doma tři děti. Kdyby jim kdokoliv ublížil, tak už má v sobě minimálně tři šípy. Nemluvě o rozzuřené tetě Natashe a celém týmu. Byli hold jedna veliká rodina a když se děla nepravost, kor když se děla dětem, nemohli to nechat jen tak.
Vision mezitím couval do kouta, kam ho naštvaná čarodějka zahnala.
„Wando prosím, nedělej to." zvedl před sebe ruce v obraném gestu.
„Dej mi jediný důvod." zasyčela nazpět.
„Protože tě mi-"
„Opovaž se to doříct ty hnuse!" zakřičel na něj Loki, stojící kousíček za Wan.
Bylo vidět, že už neví co říct. Upřel na Wandu oči a lehce roztřeseným hlasem řekl:
„Wan...Wan já ho nechtěl trefit, přísahám."
„Tak mi řekni, koho jsi chtěl trefit místo něj?" zasyčela žena.
A to už byl Vision s výmluvami v koncích. Wanda se napřáhla, aby ho už magií zničila, když jí za zápěstí ozářené rudou energií, chytila pevná ruka.
„Wan tohle nedělej. Za to ti nestojí" řekl mírně Loki.
„Máš štěstí..." zasyčela nakonec a nechala energii vrátit se zpět.
„Visione," řekl rázně Kapitán „už nejsi hoden být Avengerem. Kdo souhlasí?"
V místnosti se rozhostilo ticho.
„Já." protnul ho, jako první Tony. „Pokud hodláš jen tak pálit smrtící paprsky, tak mezi námi nemáš co dělat." doplnila ho MJ a na znamení, že je pro zvedla ruku. Peter jí následoval.
„Maxík je hodný kluk, jen nechce, aby kdokoliv urážel jeho rodinu. V tom jsem s ním" propálil Spider man robota pohledem.
„Radši bych tě viděl rozmontovaného, ale co už." pohodil rádoby nepřítomně rameny Loki a také zvedl ruku.
„Já jsem taky s Wan a Maxem." zvedla ruku Nat.
„Na mojeho oblíbeného Maxíka se nesahá." zasyčela v souhlasu Carol.
Vision se zděšením sledoval, jak celý tým zvedá ruce. Upřel pohled na jedinou ženu, která v něm probouzela city.
„Wan... prosím."
„Ukaž se tady a garantuju ti, že z toho nevyjdeš tak lehce." zasyčela čarodějka.
„Takže Visione," zakončil to celé Steve „ještě dnes odpustíš základnu. Nejsi Avenger."