Loki seděl ve své pracovně za stolem plným nejrůznějších papírů a map. Byl konečně spokojen. Plán vycházel lépe než čekal. Wandu měl na své straně, ať už chtěla, či nechtěla. Jediný problém tu byl ten otravný soucit, který se v něm při každém jejich setkání probouzel. Zauvažoval, zda přeci jen nevybral špatně, protože soucit byla, podle něj, jediná věc, která mohla jeho plány zhatit.

Poslední co chtěl bylo se do čarodějky zamilovat. Naopak ona jej musela milovat nekonečně a oddaně. S kteroukoliv jinou dívkou by to bylo snadné, ale s Wandou? Avšak v čem je to vlastně jiné? Pomyslel si bůh lží. Vždyť je to midgraďanka, jako každá jiná. Té by nepropadl.

A tahle pouhá midgraďanka, právě sladce spala v pokoji, jako z nejkrásnějších snů. V takových, se zrovna i teď potápěla, dokud s hlasitým žuchnutím nespadla na zem. Polekaně se začala rozhlížet kde je a zvedla se na nohy.

Další šok přišel, když se zahlédla v zrdcadle. Špinavá, rozcuchaná, patrně v cizím oblečení... až po chvíli se jí v hlavě srovnalo, kde se nachází a co se děje. S výdechem se posadila na postel a promnula si čelo.

Do jaké patálie ses to zase připletla ty holka bláznivá.

Měla chuť se rozplakat. Brečet jako malé dítě a čekat, až jí někdo utiší a odvede domů. Tak moc chtěla domů. Ale kde to bylo? Základna? Ne...Sice tam měla přátele, ale nebyla tam doma. Měla je ráda, ale přitom cítila, že mezi ně nepatří. Byla jen zbraň. Časovaná bomba, kterou mohli hodit mezi nepřátele a nešpinit si ruce.

Jistě, pomohla jim. Ale kdo jí kdy poděkoval? Jediné co dostala, bylo vězení v pokojíčku a zamilovaný syntezoid.

Zatřepala hlavou, aby zahnala špatné vzpomínky. Opět se zadívala na svůj odraz v zrcadle. Kruhy pod očima zmizely, ale bledá kůže přetrvala. Nemluvě o strašné špíně, která se jí, před tím, než usnula, nechtěla umývat.

S povzdechnutím se zvedla a zamířila do koupelny. Hned jak ji otevřela, vyrazila jí dech. Tak jako vše, co zatím viděla, i koupelna byla dost luxusní. V mysli jí vyvstala otázka, kde na to Loki vzal peníze, hned si ale odpověděla, že to co vidí, je jen magické dílo. Ale i tak bylo skvostné.

Naproti dveřím, v rohu, stál prosklený sprchový kout a vedle něj černé, luxusní umyvadlo se zrdcadlem. Po obou stranách koupelny, byly na zdech rozmístěné skříňky, lazené do černé a bílé. V rohu napravo ode dveří, kralovala velká rohová vana.

Když se Wanda vzpamatovala, zavřela za sebou dveře a vydala se ke skříňkám. Po několika minutách hledání, se jí povedlo objevit, kde jsou ručníky, sprchový gel a šampony.

Sundala si oblečení a stoupla si pod sprchu. Jakmile se teplé kapičky vody dotkly jejích vlasů, po celém těle se jí rozlila úleva. Smyla ze sebe tu opravnou špínu i zbytky make-upu. Opláchla obláčky bílé pěny, usadila se na podlahu a opřela se o kachličky, ohřáté vodou. Zadívala se na protější stěnu koupelny, na kterou skrz zamlžené sklo koutu matně viděla.

Kachličky tvořily černobílou šachovnici. Byla si téměř jistá, že žádný opravdový význam nemají, i tak ji ale donutily přemýšlet.

Černá a bílá. Figurky v šachách. Zlí a dobří. Dobro a zlo.

Jsi dobrá, nebo zlá Wando?

Jako by celá koupelna hlásala jednu a tu samou otázku. Čarodějka si rezignovaně povzdechla, přitáhla kolena i hrudi, objala je pažemi a položila na ně unavenou hlavu. Nekrátko potom se rozplakala.
Tak jako teplá voda sprchy z ní odplavila špínu, slzy z ní odplavily bolest. Alespoň trošku.

Když se po půlhodině pláče zvedla, zavřela kohoutek a vyšla ze sprchy, cítila se už o dost lépe. Ten kámen na hrudi nezmizel, byl ale o dost lehčí a snáze se zvládal u unést. Vytřela si vlasy bílým ručníkem a pak je to něj smotala. Stejně bělostným ručníkem si obalila i tělo od hrudi dolů.

Vyšla z koupelny a zamířila k veliké skříní, ze které vytáhla tmavě červený župan, černé kalhoty a červenou halenku. Sundala si ručník a hodila jej do koše na špinavé prádlo. Hodila přes sebe župan a zavázala jej kolem pasu. Nechtělo se jí převlékat se, byla na to líná. Lenost se u ní rozvinula, co jí nařídili domácí vězení.

Vstávala pozdě, celý den chodila v pyžamu, přestala cvičit a jíst zdravě. Celkově přestala dbát o sebe, jak o tělo tak i duši. Na stehnech a břiše se jí začaly objevovat roztomilé faldíky a o duši snad netřeba mluvit dál. Denně upadala do depresí, celé hodiny plakala, byla zoufalá, ztracená a smutná. Tak jako teď.

Čarodějka se usadila na křeslo vedle okna a zavřela oči. Náhle ji opustilo vlastní vědomí. Propadla se do bezedné tmy a padla dál, níž a níž. Kdyby jí viděl někdo, jak tam sedí, myslel by si, že spí. Jediný fakt, co jí dělil od obyčejného spánku byl ten, že celá zářila rudou energií a několik věcí kolem ní poletovalo, díky telekinezi.

Loki, sedící ve své pracovně nad spoustou map a papírů, ucítil obrovský pohyb v magii. Jako by se něco uvnitř něj, pokusilo dostat ven a pak zase prudce dovnitř. Vylekalo ho to. V jeho okolí byla jen jediná bytost, jež mohla způsobit takový pohyb energie...

„Ne,ne,ne, ještě mám čas!" zašeptal se zřejmým zděšením. Žádná reakce. Chvíli přemýšlel, zda je to jen vtip, či nějaká zkouška, když mu najednou došlo, co se vlastně děje.
„Ta čarodějka hloupá, co vyvádí." zamumlal pro sebe a spěšně vyrazil ke svému pokoji, přes který prošel k jejímu.

To, co spatřil, jej nanejvýš vyděsilo. Dívka seděla v křesla, hlava jí spadla na rameno, oči zavřené a celá ozářená rudou magickou září. Překvapeně zamrkal a přemýšlel, co to má být.

„Hej...Wando!" opatrně k ní zamířil. Dívka neodpověděla.„Midgarďanko... čarodějko... slyšíš mě?!" s nataženou rukou se přiblížil až k ní.

Nechtěl se jí dotýkat, věděl, že taková moc by ho mohla i zabít. Kor když jí Wanda nemohla ovládat. Nevěděl ale, co dělat. Vlastně nemohl dělat nic. Leda na ni mluvit a zkoušet jí pobrat.

„Notak Wando poslouchej, vzbuď se." pravil rázným hlasem. Konečně přišla nějaká reakce, i když to bylo jen, že na něj rudá energie hodila vázu ze stolu.

„Jestli je to jen legrace, přísahám že máš dýku v hrudi, čarodějko." zkusil to znovu. Dívka sebou škubla a víčka očí se jí zatřepala. Pomalu a unaveně otevřela oči, rudá záře kolem ní však neustávala. S překvapením upřela pohled na tvář před sebou.

„Super, už jsi vzhůru." nevesele se zasmál Loki „Teď přestaň zářit ano?"
Wanda mu ale věnovala jen vyděšený a zmatený pohled.

„Neříkej, že nevíš jak." V odpověď dívka zavrtěla hlavou. „Norny..." protřel si Loki oči a posadil se na křeslo naproti ní.
„Chceš ať ti pomůžu?" zeptal se pro jistotu, aby nepřišel k úrazu.

„J-jo." hlesla Wanda, hlas se jí třásl, jako osika ve větru.

„Dobrá tak...zhluboka se nadechni..." začal bůh v naději, že jí bude schopen pomoci a nadechl se, jak jí radil. Wanda jej poslechla a pomalu se nadechla.

„Skvěle," usmál se bůh „A teď výdech."
Wanda vydechla. Chvíli trvalo, než se Lokimu povedlo čarodějku uklidnit natolik, aby přestala zářit, ale po úporné půlhodině se podařilo.

Energetické vyčerpání ze záchvatu mělo za následek, že Wanda opět upadla do bezvědomí. Bůh lstí se zprvu lekl, že bude muset celý ten hrůzný okamžik, kdy se každou vteřinu strachoval jak o svůj, tak o Wandy život, absolvovat znovu.

Když ale viděl, že dívka jen spí, opatrně jí zvedl do náruče a položil na postel. Zahleděl se na ni a zvažoval, zda nezůstat s ní, kdyby se něco dělo. Spící Wanda ale rozhodla za něj.

S mumláním „Pietro... zůstaň se mnou..." se ze spánku natáhla po Lokiho paži a pevně ji sevřela. Ten neměl nejmenší tušení, kdo Pietro je, či byl, ale čarodějčino sevření jej přimělo zůstat. Opatrně se posadil na postel vedle ní, přikryl jí dekou a opřel se o pelest postele. Wanda stále ve spánku omotala obě paže kolem tě jeho a hlavu mu nevědomky položila na hruď.
Loki se nad tím usmál. Byl si jist, že tohle by za vědomí neudělala.