Vargen ylar i nattens skog
(The wolf is howling in the forest of the night
Vlk chodí  v nočním lese)

Han vill men kan inte sova
(He wants to, but cannot sleep
Chtěl by, ale nemůže spát)

Hungern river i hans varga buk
(The hunger is scratching his wolfen stomach
Hlad svírá jeho vlčí žaludek)

Och det är kallt i hans stova
(And it’s cold in his burrow
A v jeho doupěti je chlad)

Du varg du varg, kom inte hit
(Wolf, wolf, don’t you come here
Vlku, vlku, nechoď  sem)

Ungen min får du aldrig
( I will never let you take my child
Nikdy tě nenechám vzít mi mé dítě)

Vargen ylar i nattens skog
(The wolf is howling in the forest of the night
Vlk chodí po nočním lese)

Ylar av hunger o klagar
(Howling out of hunger and moaning
Chodí z hladu a vyje)

Men jag ska ge’n en grisa svans
(But I will give him a pig tail
Ale já mu dám jen prasečí ocas)

Sånt passar i varga magar
(That’s what the wolfen stomach needs
To je co si vlčí břicho zaslouží)

Du varg du varg, kom inte hit
(Wolf, wolf, don’t you come here)
Ungen min får du aldrig
( I will never let you take my child)

Vlčí ukolébavka.
Znali jí, co si pamatovali. Pár krásných slov, jež je dokázala vždy uklidnit. Zpívali si ji navzájem, kdykoliv se cítili špatně, či smutně. Sygin jí zpívala její matka, než zemřela na nemoc, jež sužovala království.
Sygin byla tehdy ještě dítě a ujali se jí v paláci. Tak se setkali. Loki zrovna zkoušel kouzla v zahradě, když za ním přišla. Od té doby byli nerozluční. Kam šel jeden, šel i druhý. Konečně se necítili každý sám.
Bylo to dlouho potom, co se Loki vrátil z oné jeskyně. A jeho vztah s otcem a bratrem se valně nezlepšil, možná spíše zhoršil. Naštěstí měl ji. Stála při něm a vyrostla po jeho boku v krásnou mladou ženu.
Miloval ji, více než kohokoli ze všech devíti světů, udělal by pro ni cokoliv, život by za ni dal. A ona pro něj také. Pár, jež tvořili, mnozí Ásové nazývali osudným. Někteří tvrdili, že Asgard zničí, jiní zas, že ho zachrání.

Sigyn byla sice ženou, ne moc vysokou ani silnou, ale díky své magii dokázala vyrovnat i tak dobrým válečnicím, jako byla Lady Sif.
Když Asgard vedl válku s Vanahaimem, účastnila se všech bitev. To jí mladý princ záviděl. Jemu nedovolili jít, ačkoli jeho bratrovi ano. Nechápal proč. Sílu měl nyní velikou, kouzla ovládal, tak jako Sygin, tak proč nemohl jít také?
Tehdy nevěděl, že je mrazivý obr, nemohl tudíž chápat, proč jej Odin nepouští. Na stranu Vánů se přidali i Jothuni, a kdyby zjistili, kým Loki je, zabili by jej.
Bůh lstí a příběhů tak došel k názoru, že Všeotec poslal Sygin místo něj v naději, že zemře, jelikož jejich vztah ani v nejmenším neschvaloval. Také kvůli Lokiho zatajeného původu.
A pak, jednoho dne, se armáda vrátila bez ní. Bez živé Sygin. Když spatřil mezi mrtvými tělo své milované, srdce se mu rozlomilo na tisíce a tisíce kousků. Celé dny do pohřbu strávil u ní a jen plakal a prosil jí za odpuštění.
Poslední rána přišla, když mu nebylo dovoleno vystřelit šíp k lodím s padlými, jelikož se neúčastnil bitvy.
Když pak všichni odešli, se slzami v očích sledoval její souhvězdí.

„Ungen min får du aldrig.” zašeptal do ticha a odešel do paláce.

Wanda naslouchala jeho hlasu, tiše zpívajícímu píseň v prastarém jazyce. Jeho hlas jí uklidňoval. Seděla na posteli v jeho náručí, z očí jí tekly slzy a její hruď se nepravdivě zvedala vzlyky.

„Už dobrý?” hlels bůh a opřel si hlavu o tu její.

„Uh-m” zafňukala dívka a odtáhla se od něj, slzy si stírajíc rukávem.
Loki jí jen s malinkým úsměvem sledoval a vzpomínal na zrzavou Sygin. Přál si ji zpět a místo toho mu dal osud Wandu.

„N-osíš mě častěji, než bych si přála.” poznamenala čarodějka v naději působit nad věcí. Loki se zvonivě zasmál.
„Snad ti není má náruč nepříjemná.”

  „To bych neřekla...” zamumlala Wanda a lehce sklonila hlavu.

„Vážně už dobrý?” zvedl jí jemně Loki hlavu prsty. Ve tváři se mu značila něha, o které by se dalo s těží říct, že je falešná. Bůh lstí a falše není zlým člověkem. Jen umí své emoce a chování moc dobře předstírat a krýt.

Wanda mu pohlédla do očí a došel jí dech. Krása dvou jezírek nekonečného vesmíru na ni shlížela z tváře jako z mramoru. On věděl, jaký na ni má jeho pohled vliv, ostatně proto jí dál strnule hleděl do očí.

Tak jako Wandu fascinovaly oči boha lží, Loki byl unešen krásou očí malé čarodějky.
Čistá zelená se mísila s odstíny červené magické aury a to dodávalo jejímu pohledu na nadlidské magičnosti.

Lokiho oči zářily záhadou, nekonečnou moudrostí a sny, jež svět nikdy neměl spatřit. Azurově modrá se mísila se safírově zelenou a tmavly v černočernou zorničku.
Pouhým pohledem jí očaroval kouzlem, či snad jen okouzlil šarmem. Tak či onak, Wanda se musela přinutit odtrhnout pohled. Nechtěla mu propadnout, avšak cítila, že mu její duše pomaličku víc a víc patří.

„Jdi už. Zvládnu to.” zamumlala a slabě jej odstrčila od sebe.
Bůh lstí neváhal a spěšně odešel, nechávajíc Wandu samotnou, s jejími myšlenkami.

Sotva se za ním zavřely dveře, Wandy se zmocnil spánek.
Spala dlouho, celou noc až do dalšího dne. Probudily jí až paprsky poledního slunce šimrající jí skrz okno do tváří.
Vstala a zamířila přímou cestou do koupelny, udělat ze sebe normálně vypadajícího člověka.

Loki již dávno seděl ve své pracovně a  zrovna jedl svůj oběd, když Zizi vyskočila a nahla se přes stůl k němu.
Bůh ani nevzhlédl od svého talíře a povzdechl si.
„Co se děje Čiči?”

„Proč nemůžu jít taky?” zeptala se polokočka tónem malého dítěte.

„Už jsem to několikrát říkal.” odvětil Loki a odložil příbor „Ty hlídáš tohle místo.”

„Ale proč nemůže hlídat ona?” dotírala dál Zien.

„Protože jsem to řekl!” zahřměl bůh přísně, ale nekřičel. Zizi mu jen věnovala pobavený úšklebek a odešla zpět ke svému křeslu a knize, nechávajíc nechápajícího boha iluzí za sebou.
Loki mávnutím ruky uklidil prázdný talíř a podíval se na hodiny.

„A naše čarodějka je kde? To chce spát až do večera?” prohodil nespokojeně do větru. Zizi, které jeho slova samozřejmě neutekla se potutelně zasmála a schovala více za knihu.
Bůh klamu se zvedl a zamířil rovnou do pokoje najít Wandu. Ta seděla již upravená na své posteli a sledovala své ruce.

Divže nevyskočila z kůže, když Loki taktně zaklepal na dveře jejího pokoje a poté i vstoupil.

„Co chceš?” vyprskla na něj nevrle, zatímco si černovlásek sedal na křeslo naproti ní.

„Jdeš dnes? Nebo si dál hraješ na sabotéra?” oplatil jí stejně jedovatě Loki.

„Sabotéra?- netuším, o čem to mluvíš Odinsone.” zavrčela v odpověď Wanda.

„Střídáš nálady rychleji než ponožky, Maximoff.” prohodil modrooký bůh a začal si prohrávat s přebalem knihy na stole vedle něj. „Zeptám tedy se už jen jednou - jdeš dnes na ten večírek? Nebo mám počítat s tím, že jsi pro mne naprosto zbytečná a nadále si tě nevšímat?”

„Dej mi důvod, Odinsone, a půjdu.” ušklíbla se čarodějka a založila si ruce na hrudi.
Loki prudce zaklapl knihu a upřel na ni pronikavý, zlostný pohled, rty zkřivené v úšklebek.

„Takže zaprvé,” zavrčel nebezpečně „neoslovuj mne jako syna Odina.” Wandě se zdálo, že jméno svého otce řekl s hmatatelným znechucením. Než se nad tím však stihla zamyslet, Loki pokračoval dál, snad ještě nebezpečnějším tónem.

„A tvým důvodem je, že tě nenechám zemřít v nějakém vězení s blokátorem magie na krku. V dalším případě bys zemřela na ulici zimou, nebo něčí rukou. Mám na tebe páku Maximoff, nezahrávej si.”
Hřejivá náruč zchladla a stala se z ní mrazivá jeskyně.
Wandě roztál úšklebek na ústech a napřímila se.

  „Řekněme, že půjdu.” začala opatrně „Co tam budu dělat? Striptérku ožralům?” neodpustila si jedovatou tečku nakonec.
Bůh lsi a falše se zvonivě, možná až maniakálně rozesmál.

„Maximoff, tvůj úkol, je ti již znám.” řekl, po několika marných pokusech přestat se smát.
Wanda se nesmála, pouze mu věnovala další popuzený pohled.

„Řekni, co po mě doopravdy chceš, nebo si to z tebe vytáhnu sama.” zavrčela. Napětí mezi nimi by se dalo krájet. Byli tak stejní...a přitom tak odlišní.

Loki se zhluboka nadechl, narovnal v zádech a zadíval se do stěny.
„Jsi chytřejší než jsem předpokládal, Scarlet witch.” prohodil, zatímco mávnutím zápěstí vypustil do pokoje zelenou mlhu, která se rozlila do všech koutů pokoje. Poslední, co chtěl byl nezvaný posluchač, jež by znal jeho plány.

„Chceš vědět, o co mi jde? Nuže dobrá.” řekl, ruce teatrálně založené na hrudi a pohled plný záhad. „Jedno
bys však měla vědět. ” dodal, zatímco se zvedl z křesla, naklánějíc se nad hnědovlasou dívku. „Pokud někdy zjistíš úplně vše, co je zde mým záměrem, zemřu první já a pak i ty. Řeknu ti teď vše, co tě neohrozí, a ty mi za to slíbíš věrnost. Nehynoucí věrnost. Rozumíš?”

Wanda přikývla. Neměla proč s ním nesouhlasit. Už zkusila v životě vše - dobro, zlo, zlo pro dobro, dobro pro zlo. Stát se pravou rukou možného uchvatitele světa jí už nemůže překvapit.

„Nuže? Začneš?” zeptala se drze a zatlačila mu rukou do hrudi, jak se nad ní nakláněl.

„Mile rád.” ušklíbl se Loki a sedl si zpět. „Takže, jak už jsi velice bystře zjistila, mým záměrem nejsou zbraně, drogy ani peníze. Jediné co chci, je vláda. K té se nedostává snadno, kdosi mi ji však nabídl. ” dramaticky se odmlčel a dál tak Wandě čas na zpracování. Vyprávět uměl, to se musí uznat.

„Ovšem ani on mi vládu nemůže dát jen tak,” pokračovala luskl čarodějce před očima, v názorné ukázce. „Takže sháním jisté kameny. Ne ledajaké, to ovšem tvou dívčí hlavičku zajímat nemusí. Možná je znáš, jeden z nich ti dal schopnosti mága a tvému robotickému příteli daroval duši. Kámen mysli. Společně s Tesseractem je jedný, o kterém vím, že je na Midgardu a kde přesně se nechází. Ovšem dostat se k němu, a k možným dalším, není tak snadné, jak se zdá.
Příležitost mi poskytlo vaše překvapivě vyspělé podsvětí. Není firmy, za kterou by nestál někdo, kdo nemá s ilegálním obchodem alespoň něco málo společného. ” zakončil neurčitě svůj monolog.

„Takže chceš říct, že tohle je firma?” zeptala se zmateně Wanda.

„Ano, přesně tak. To jsi ještě nepřišla na to, že hlavní částí areálu je dílna?” zasmál se Loki.
Čarodějka jen zamrkala, zatímco bůh lží se dál smál jejímu výrazu. Skoro jí děsilo, jak rychle dokázal měnit nálady. Ona to však dovedla ještě rychleji.

Když se Loki, po dlouhých minutách přestal smát, zvedl se a ukázal na dveře. Se slovy: „Pojď, ukážu ti to.” vyšel ven a zamířil kamsi spletitými chodbami. Wanda jej kvapně následovala.

Když se bůh lsti konečně zastavil, stanuli na ochozu nad čímsi, co by se dalo nazvat tovární halou. Ovšem místo strojů zde bylo nesčetné množství lidí, stojících u stolků a odlevajících cosi do silikonových formiček.
Celým místem se rozlévala jediná sladká vůně - vůně mýdla.

Wanda si v tu chvíli myslela, že jí snad vypadnou oči z důlků. Čekala cokoli- ikdyž co vlastně čekala? Továrnu na stroje? Dílnu s oblečením? Všemu se musela v duchu zasmát.
Zatímco sledovala, jak lidé taví, odlévají a vyndávají mýdla z forem, pomalu jí Lokiho plán začínal dávat smysl.

Bůh lstí, jako by četl její myšlenky, nenuceně navázal na své předešlé vysvětlování, zatímco se opřel o železné zábradlí na ochozu.

  „Kdo by za prodejem ručně vyráběných mýdel čekal zločin?” zasmál se nad vlastní genialitou.

   „A kdo by za ilegálním obchodníkem čekal Boha?” řekla Wanda s úšklebkem. Onen bůh se v duši zaradoval a po tváři se mu rozlil nebezpečný úsměv. Wanda v tom byla odteď s ním.

-

Dotáhnout korzet, navléct silonky, upravit rtěnku, vlasy, nehty. Doladit účes, na hruď nasadila veliký přívěsek na koženém provázku, na prsty navlékla několik prstýnků. Zahleděla se do zrcadla před sebou a musela se samolibě pousmát. Teď jsi pravá čarodějka.
Pečlivě sčesané vlasy tvořily spletitý účes a splývaly jí na zátylek. Na víčkách očí jí červeně plály jemné stíny podtrhnuté černými linkami.

Otevřely se dveře a dovnitř vpadla Zien, jako vždy v koženém topu a kraťasech.
Sotva Wandu spatřila zůstala údivem stát na místě jako spařená.

   „Wow,” vydechla a posadila se na postel „A já myslela, že víc sexy už být nemůžeš.”

   „Díky...asi.” pousmála se Wanda a upravila si vlasy. Pohlédla na hodiny - nejvyšší čas jít.

   „Hodně štěstí, Nejko!” popřála jí Zizi, zatímco vyskočila a objala ji.

  „Nej-co?” zeptala se Wanda.

  „Nejka! Nejlepší kámoška.” zasmála se Zien a pustila ji. „Všichni chlapi tě budou chtít, kočko.”

„Vedle tebe bych vypadala, jako ošklivé káčátko.” usmála se s odpovědí Wan a vyšla ze dveří, upravujíc si lem šatů u stehen.
Cestou po chodbě na sobě cítila pohledy všech, kteří ji míjeli. Nevadilo jí to. Hrdě zvedla hlavu a šla dál.

   „Kde zase vě-”
Lokimu se zasekla věta v krku. Z důvodu jemu neznámému, upřel oči na přicházející čarodějku a stálo ho hodně sebekontroly, než pohled dokázal odtrhnout. Wanda si naštěstí ničeho nevšimla, jinak by jej jistě počastovala nejednou drzou poznámkou.
Ať si to přiznával či ne, chtěl ji víc, než kteroukoli jinou. Jen ještě nevěděl, zda ji chce dostat k sobě do postele, nebo ji chce skrýt v náručí před světem.

    „Ano?” potutelně se usmála Wanda. „Je vaše božská výsost připravena?”
V jejím hlase byla jasně patrná hořká drzost. Loki se ušklíbl.

„Bůh, je vždy připraven. ” přejel jí pohledem a zastavil se očima na jejím krku, na rubínu v jejím dekoltu. Ve tváři se mu mihla nespokojenost a koutek úst se zvedl do lišáckého, ale jemného úsměvu.
   „Pojď sem.” přikázal jí, v hlase záhadu.

Wanda jej první chtěla poslat do příslušných mezí a to velmi nepěknými slovíčky, ale cosi v bohových očích jí přesvědčilo udělat krok blíže k Lokimu.

Ten jí jemně chytil za čelist a donutil ji tak lehce zvednout hlavu. Zadíval se jí hluboko do očí a více se ušklíbl.  Druhou rukou jí jemně přejel po odhalené linii krku, až Wanda ucítila po těle mráz, který by se s trochou fantazie dal přirovnat ke statické elektřině.

I přesto, že jí bůh neplechy již nedržel za krk, něco jí stále bránilo dýchat svobodně. Zvedla ruku ke krku a nahmatala hladkou, na dotek pevnou kůži. Hrdlo jí obepínalo něco, co by se dalo nazvat obojkem. Z přední strany byl na očku připevněn rubín, který jí předtím zdobil výstřih.

Když dávala ruku zpět dolů, všimla si, že i její zápěstí je čímsi obeptuté. Kolem kloubu měla čistý, lesklý, stříbrný kroužek. Přejela po něm prsty druhé ruky jako by hledala, jak jej sundat - stejně jako obojek však byl příliš těsný, aby jej přetáhla přes prsty. 

  „Mám rád metafory.” protl její zkoumání nových šperků Loki.  „Uhádneš, co znamená tato?”
Wanda pohlédla na boha a zpět na svá zápěstí, obeptutá stříbrem.
V odpověď jen lehce zavrtěla hlavou.

Loki si povzdechl. Jaká mohla být zábava, kdyby byla důvtipnější.
Vzal dívčinu ruku za zápěstí a prsty přejel po náramku.

„Pouta, Maximoff, pouta jsou tou metaforou.” ušklíbl se. Wanda by dala roku do ohně za to, že sevření  kolem jejího krku, i kolem zápěstí zesílilo. „Pouta, jež tě váží loejalitou ke mně. Pouta, jež svazují tvou magii. Pouto, které je mezi tebou a...”

Lokimu došla slova. Už zase neviděl v dívce před sebou Wandu, ale Sygin.
Bylo snad možné, aby byla Wanda její reinkarnací? Tolik se jí podobala...

„Mezi námi žádné pou-" začala Wanda, když Loki nepokračoval ve větě, ale byla bohem hned přerušena.

  „Pouto, které je mezi tebou a Avengers. A jedno z těchto pout dnes necháš spálit. ”

  „Zníš chytře, když mluvíš v obrazech.” zašeptala Wanda, aniž by si svá slova plně uvědomila.
Bůh lstí jí věnoval okouzlující úsměv a jemně ji políbil na klouby prstů.

„Pamatuj, že jsi mou ctěnou partnerkou. Budeš dělat vše co ostatní ženy, dokud jim neřeknou, aby odešly. Ty zůstáváš se mnou i přes zákaz ostatních.”

-

Když vystupovali z auta, připadala si jako celebrita, až na chybějící blesky fotoaparátů a fanoušky. Loki jí nabídl rámně a vedl do vysoké, z většiny prosklené budovy. Uvnitř se k nim přidal svalnatý muž v černém obleku a vedl je k ostatním hostům.

Wanda se nemohla ubránit pohledům na všechny kolem. Nepřišlo jí, že mezi ně patří. Všichni byli tak "nóbl" a elegantní. Jí se tyto dvě vlastnosti vyhýbaly obloukem.

Loki se k ní lehce sklonil.
  „Snad nejsi nervózní, má drahá.” zašeptal a na tváři se mu rozlil malinký úšklebek.

   „Co je to za lidi?” zeptala se čarodějka.
Loki se hraně rozesmál.
  „Ale ty přece víš, kdo ti jsou lidé kolem nás, zlatíčko.”

Wanda cítila, jak se náramky a náhrdelník zužují a berou jí tak volnost dýchat.

„Ty víš, kdo jsou." Zopakoval Loki polohlasem.

   „Jistě, drahý.” hlesla Wanda a rukou přejela po černé kůži, jež obepínala její krk. Stisk náhle povolil.

„Thomasi!”

Naproti nim stanula hnědovlasá žena v nazelenalých šatech. Loki jí věnoval vřelý úsměv.
„Zdravím, lady Suzanne.”

Žena mu odpověděla smíchem.
  „Ty, a tvé rozkošné nazývání žen lady. Ještě, že tě neslyší Richard.”

Suzanne překypovala energií, která z ní doslova zářila ve světle zelené barvě jejich šatů a zlatých šperků.
Otočila se k Wandě a natáhla k ní ruku v přívětivém gestu.
„Jmenuji se Suzanne Green. Čekali jsme, kdy si Thomas přivede družku také.”

    „Pro Elizabeth,potěšením tě potkat, Suzzi.” pravil Loki místo Wandy, záměrně měníc její jméno. Ta na něj pohlédla, hledajíc slova. Loki jí však opět předběhl.
„Zlobil by se Richard, kdybych teď jeho královnu, spolu s tou mou, pozval na drink?” zeptal se s okouzlujícím úsměvem. Wanda se přistihla, jak si jeho slova opakuje několikrát v duchu.

  „Takže Elizabeth, Thomasi? Jak vznešené jméno.”
Právě příchozí muž v černém obleku a s vlasy na krátko sestřiženými, zvedl prsty Wandinu bradu, aby si ji prohlédl. Ulízaný a slizký už od pohledu.
„Jak rozkošná tvářička. ” zašklebil se na ni.
Prsty jí přejel po bradě až ke krku, ke se zastavil na černém uplém náhrdelníku. Jakmile se ho však jeho prsty dotkly, Wanda pevně sevřela jeho zápěstí.

  „Nesahat.” zavrčel, jako zhmotnění Wandiných myšlenek Loki.
„Richarde, znáš pravidla. ”

   „Pravě jsi chtěl pozvat mou dámu na drink, Thomasi. Nevykládej mi o pravidlech. A ty na mě nesahej, čubko.” zasyčel nakonec jedovatě a vytrhl Wandě ze sevření zápěstí.

  „Takže vy mě ohmatávat můžete a já se nesmím ani bránit?” osočila se drze Wanda.

Richard nevěřícně zamrkal.
„Tobě tvůj přítel nevysvětloval, jak to zde chodí? Že žena je zde pouze nástroj k potěšení muže? Že se nekrade, ale často půjčuje jiným?”

„Tak se smiřte s tím, že tato žena je jiná.” odsekla ještě více drze Wanda.

Loki jí, k jejímu překvapení, položil ruku na záda v opoře.
  „A s tím, že tato žena je jen moje. Není na půjčení. Nemám pravdu, zlato?”

Když k němu Wanda zvedla pohled a střetla se s jeho pohledem, ucítila náhle zvláštní šimrání v břiše. Schovala však pomyslné motýlky do malé zlaté klece a jen se usmála.
   „Ano, přesně tak, miláčku.”