Zizi se procházela po chodbě a broukala si písničku. S úsměvem na tváři poskakovala, jako veselé dítě, ale její radost byla jen záštitou žalu, bolesti a strachu. Učili jí, neukázat slabost. Nikdo neviděl, jak se Mekenzien doopravdy chová. Jen ti, kterým věřila a dokázala se jim svěřit i s tím nejhorším ze sebe, znali Zizi jako bojácnou, zničenou a smutnou. Smutek jí provázel celý život. Nikdy neviděla svou matku a přesto ji nenáviděla. A když už si našla někoho, kdo ji mohl nahradit, vzali ji jí. A pak přišla i o Deana. Někoho, kdo ji i přes všechny její špatné vlastnosti dokázal stále podporovat, držet ji nad vodou a nenechat zemřít v osamění.
Ironií bylo, že Loki ji neznal vůbec, a přesto jí byl stejnou oporou. Možná o tom ani nevěděl. Potom, co ztratila jedinou oporu ve svém životě, se upnula na první osobu, která byla poblíž: její únosce, muž, který ji měl zabít.
Když ji ale i ten zradil, její zničená a zoufalá duše, se upnula k poslednímu, koho by čekala: k samotnému Bohu lsi a falše.

Došla až k veliké tělocvičně s nejrůznějšími zbraněmi a náčiním. Nikdo v ní nebyl a to, že je stále v provozu, naznačovaly jen činky rozházené kolem skříně, jak se je nechtělo chlapům uklízet. Došla ode dveří až k protější stěně, kde byla střelnice. Do kočičích uši si nasadila špunty a vzala do rukou menší pistoli.
Vložila do ní zásobník a postavila se naproti siluetě člověka s terčem na hrudi. Pevně sevřela pistoli v rukou a zamířila. Zatajila dech a jemně stiskla citlivou spoušť. Místnosti se ozval hlasitý výstřel a náboj proťal terč na siluetě. Další ho v zápětí následoval. Když střílela, na nic nemyslela. Svět kolem ní přestal existovat a vnímala jen výstřely z pistole a text písně, který ji hrál hlavou. Dokud střílela do figurín, neměla problém. Ale když došlo na živé lidi, nikdy nebyla tak přesná, ani tak odhodlaná trefit cíl. Jakkoli se jí snažili naučit nebát se výstřelů a přemoci strach, vždy se bála, když měla na někoho vystřelit.

Z koncentrace jí vyrušilo otevření dveří. Otočila se k příchozímu i s namířenou pistolí, takže mířila oné osobě přímo na hruď.
Napjatý postoj uvolnila hned, když spatřila, že příchozí je Wanda. Otočila se zpět k terči, opět zamířila a vystřelila, než položila pistoli a vyndala si špunty z oušek.
„Co naše princezna hledá?" zeptala se sladce a škodolibě naznačila poklonu.
Čarodějka jen protočila očima.
„Přišla jsem si zacvičit, nenech se rušit." mávla rukou.
„Tak to se přidám." vyskočila Zien a zamířila k ní.
„Ne, díky." odmítla jí stroze Wanda a otočila se ke cvičebnímu náčiní.
„To nebyla otázka." opáčila kočičí dívka. „Umíš bojovat? Dáme si zápas." oznámila jí, jako by ji ani nezajímalo, zda Wanda chce. Popadla jí za zápěstí a dotáhla doprostřed tělocvičny. Tam se postavila naproti ní do bojové pozice a provokativně na ni zamávala prsty. Co rozhodně nečekala bylo, že jí rudá energie pošle ihned k zemi.
„Výhra." zasmála se čarodějka a vrátila se zpět ke skříni s náčiním.
„Nehraješ fér." postěžovala si Zizi a zvedla se.
„Nemám náladu se hrát fér." řekla narovinu čarodějka a začala se protahovat.
„Já zas nemám náladu na to, střílet tady jako psychopat do figurín. Ale dělám to." zvedla se kočka a šla k ní. „Nemám náladu na to žít. Ale žiju. Nemám náladu na to se smát. Ale směju se. " pokračovala v monologu.
„Tak...to nedělej, když nechceš." odpověděla jí nejistě Wanda.
„Jenže to je ten vtip v tom víš." luskla jí před očima Zien. „Kdybych dělala jen to, na co mám zrovna náladu, tak jen stojím a pravděpodobně už jsem mrtvá. Ale já se smrti bojím. Takže žiju. A dělám věci, díky kterým žiju. Střílím, směju se a zpívám. "

Wanda se zastavila v pohybu a udiveně jí sledovala. Kdyby jí někdo dal slova, která kočka právě řekla, napsané přísahala by, že jsou od nějakého dítěte. Zadívala se Zizi do kakaových očí. Spatřila k jejímu údivu nevinnost, a zároveň i krutost. Bolest i štěstí. Zlost i smutek. Jen z toho jediného pohledu a pár slov jí bylo jasné, že ta kočka je velmi komplikovaný člověk. Trochu dítě, trochu psychopatický zabiák a trochu jako ona sama. Ztracená ve světě, upínající se ke každému, kdo ji nabídne pomoc. První Vision a muž jež měl Zizi zabít a teď Loki.

„Tak si pojď dát zápas." připustila po několika minutách ticha.
„Jupí!" vypískla kočka a vyskočila. Wanda se tomu jen zasmála a společně došly doprostřed tělocvičny. Zizi se s úšklebkem postavila naproti čarodějky a opět provokativně zamávala prsty. Wanda se rozhodla tentokrát ji nerozmáznout o zem magií a vyrazila proti ní rukou. Kočka jí obratně chytila a vykroutila. Wandě dalo značnou práci jí z jejího sevření vytrhnout.
Ačkoliv byl jejich souboj přátelský, bylo jasně vidět, že jakkoli je Wanda mocná čarodějka, v boji bez magie jí Zizi hravě překoná. Když pak Wanda skončila přišpendlená k zemi, neschopná pohybu, pustila ji a prohlásila:
„Vyhrála jsem. A teď to bylo fér."
Čarodějka se zasmála.
„Pustíš mě už?"
„Ale jo, pustím." oplatila jí smích Zien a podala jí ruku.
„Pojď, něco ti ukážu." vzala ji za zápěstí a táhla z tělocvičny dřív, než stihla Wanda protestovat.

„Kam to jdeme?" zeptala se čarodějka, když jí Zizi táhla křížem krážem spletitými chodbami.
„Do útočiště." odvětila Zizi a ukázala na světle fialové dveře. Když je otevřela, naskytl s Wandě pohled na překrásný pokoj, stejné barvy jako dveře, s velikou pohovkou uprostřed. Zien bez váhání skočila mezi sametové polštáře a roztáhla se na zádech.
„Hezký pokojíček." poznamenala Wanda a zavřela dveře.
„Lepší než pelíšek." zamumla Zizi.
Wanda se posadila vedle ní.
„To ti nevadí, že tě nutí spát v pelechu pro kočky,-" zasekla se s oslovením.
„Zizi." představila se kočka, odtušíc její otázku. „A ne nevadí mi to. Taky by sis zvykla." usmála se.
Zizi, jsi divná, pomyslela si Wanda.
Když tak na ni koukala, jak se válela mezi polštáři v přiléhavých legínách a crop-top mikině, nikdy by nečekala, se bude mluvit tak moc jako dítě. Z jejího vzhledu by čekala arogantní a povýšenou děvku. Začínala se stydět za to, že si to o ní první myslela.

„Hele víš co?" řekla náhle Zien a zvedla se do sedu vedle Wandy.
„Hm?" otočila k ní hlavu čarodějka.
„My dvě," ukázala Zizi první na sebe a pak na Wandu „budeme nejlepší kamarádky."
Hnědovlasá čarodějka se zasmála.
„My dvě? Vždyť ani nevíš kdo jsem." dodala tišeji a sklonila hlavu.
„Ale jasně že vím, kdo jsi." dala jí kočka ruku na rameno. „Jsi moje nejlepší kámoška!"
Wandu její tón donutil zvednout hlavu a usmál se. Cosi v Zien jí donutilo zvednout ruku a nastavit malíček.
„Nej kámošky navěky?" zeptala se, pokoušejíc se o tón malé školačky.
Zizi zahákla svůj malíček za její a přikývla.
„Nej kámošky navěky."

Loki procházel knihy, rozhozené všude po stole. Pokud se děje to, co si myslí... Wanda je každopádně ta, o které se píše jako o vládci chaosu. O Scarlet norn, Scarlet witch, Šarlatové čarodějce. Mělo mu to dojít.
Ze čtení jej vyrušilo hlasité švitoření dvou ženských hlasů. Přibližovalo se, až uslyšel zaklepání na dveře své pracovny. Líně zvedl pohled od knihy a jedním pohybem uklidil všechny ostatní spisy a svazky s magií.
„Kdo otravuje?" otázal se neskrytě otráven.
„Vedu tu holku, pane. " oznámila Zien a otevřela dveře. „Chtěl'ste, abych ji přivedla, ne?"
„Jistě" odkašlal si Loki a věnoval dívkám pokřivený úsměv. „Čiči, tvoje knížka je stále u křesla." řekl sladce a obrátil pohled plně k Wandě, která šla pomalým krokem k jeho stolu. Cítil, jak od ní nemůže odtrhnout oči, a když se nahla přes stůl k němu, přísahal by, že se mu zatajil dech a srdce div nevyskočilo z hrudi.
„Kam zmizela tvá nedůvěra vůči mně?" poznamenal s úšklebkem a odložil knihu, hlavu pokládajíc na ruce opřené lokty o stůl.
„Řekněme, že Zizi má nakažlivě dobrou náladu." oplatila mu úšklebek čarodějka a posadila se. „Cos chtěl?"

„Víš čeho jsi vůbec schopna, Wando Maximoff?" zeptal se na rovinu bůh lstí, čímž si vysloužil nechápavý výraz hnědovlásky.
„Tak jinak," vzal knihu, kterou zrovna četl a nalistovat stranu se zvláštnímy symboly a ukázal jí Wandě.
„Tohle jsi ty. Říká ti to něco?"
„Co?"
Že byla čarodějka zmatená bylo slabé slovo. Zmateně si prohlížela podivný obrázek v knize. Uprostřed byla jakási silueta, kolem které prastaré runy, kterým nerozuměla, tvořily kruh. Celé stránce vévodil nadpis rovněž ve starých runách.
„Co je to?"
„Scarlet Norn," řekl Loki, „Ty jí ale znáš spíše jako Scarlet witch či Šarlatovou čarodějku."
Wanda jen stále nechápavě zamrkala.
„Je to jen jméno, jako Iron man nebo Capitan america." řekla nesměle. Nechápala, kam tím bůh míří.
„Jen jméno?!" rozhodil rukama Loki. „Norny na nebesích, proč je Midgard tak zaostalé místo?" zajel si rukama do vlasů, opřel hlavu o opěradlo židle a zavřel oči.
„Maximoff, Scarlet Norn je největším strachem všech čarodějů celých devíti světů. Až na mne tedy." dodal s úšklebkem a otevřel oči.
Wanda koukala na obrázek a v hlavě si srovnávala jeho slova.
„Chceš říct že- jakože já- co?!"
Zděšeně dívala na stránku v knize. Pokud je pravda co ten parchant říká...co když je nebezpečnější než myslela? Co když je bohyně a ani o tom neví?
„Přesně tak. Ty, jsi Scarlet norn." odpověděl bůh lstí a zahleděl se Wandě do vyděšených očí, lehce se lesknoucích slzami. „Jsi mocná čarodějka, vládkyně magie chaosu a ničitelka světů. Jen ukrytá v malé holce."
To bylo na Wandu až příliš. Z její tváře se naprosto vytratil vyrovnaný a veselý výraz a nahradil jej zděšený pohled. Z očí se jí začaly kutálet slzy a cítila, jak se horká magie probývá skrz její ruce ven. Dívala se do prázdna a vstřebávala ta slova, nevnímajíc Lokiho ani Zizi. Magie chaosu... ničitelka světů...mocná čarodějka... Bylo možné, aby byla tím, kým Loki říká? Než se stihla nad touto otázkou zamyslet, magie jí nekontrolovatelně vytryskla z rukou a shodila několik polic s knihami. Spadla na kolena, rukama si držíc hruď.
Loki se polekaně otočil na hromádku knih a pak zpět na Wandu.
„Zien zmiz odsud." poručil jí, aniž by na ni pohlédl. Kočka mu věnovala nechápavý pohled, avšak rychlostí blesku zmizela ve dveřích.
Bůh se opatrně zvedl ze židle a natáhl ruku k čarodějce, nyní ozářené rudou energií.
„Hej..." začal mírně „nemusíš panikařit."
Wanda na něj pohlédla, oči zarudlé od slz a dech překotně rychlý.
„Koukej na mě...Wando." zaváhal chvíli s oslovením Loki. „Zklidni se ano?"
Čarodějka na něj upřela pohled, kterým jako by ho žádala o pomoc.

Prosím, pomož mi. Zastav to! Zastav mě! Prosím!
Lokiho zarazilo, když zaslechl její myšlenky. Opatrně sevřel její ruku, klekl si vedle ní a pohlédl jí do očí.
„Můžu něco zkusit udělat," začal mírným tónem „ale pravděpodobně tě to bude bolet. Nekekni se."
Sotva to dořekl, zavřel oči a jeho ruce, kterými svíral Wandinu ruku, se rozzářily zeleným světlem.
Wanda ucítila palčivou bolest na čele a v dlaních. Jako by ji někdo dělal ostrým železem díru do hlavy.
S kňučením zaryla nehty volné ruky do bohova zápěstí, v zoufalé snaze odtrhnout jeho ruce a zastavit tak ukrutnou bolest. Cítila, jak se magie vrací zpět do ní a pomalu utichá. Lokiho kouzlo jí, alespoň na chvíli, uzavřelo v jejím těle a znemožnilo jí jakkoli vyjít ven.
Zelená záře se pomalu vrátila do jeho rukou a uvolnil stisk na Wandy ruce.
Ta se na něj dívala, v očích ještě více slz než předtím, avšak spolu s neskutečnou úlevou, že nedošlo k větším škodám. Loki se pousmál.
„Není zač."
Wanda jen rozklepaně přikývla a zahleděla se na své ruce. Magický záchvat, ke kterému nakonec nedošlo, se ve vteřině přeměnil na záchvat panický, doprovázený hysterickým pláčem.
Loki, opět překvapen její náhlou změnou nálady, jí nesměle položil ruku na rameno.
Čekal, že se stane spousta věcí. Že jej odhodí magie či Wandy ruka. Čekal, že čarodějka nezareaguje nijak, že se rozpláče ještě víc.
Co ale rozhodně nečekal bylo, že se mu zoufale vrhne do náruče.
Překvapeně kolem ní lehce omotal ruce a nechal se tisknout. Wanda mu v hysterii zaryla nehty do zad a její slzy zmáčely bohovo rameno. Nesrozumitelně šeptala vyděšená slova a víc a víc se na něj tiskla.
Loki jí zcela automaticky pevně objal a začal šeptat uklidňující slova, ač v prastarém jazyce. Takhle vždy utěšoval Sygin...než zemřela.
V té chvíli přišel na to, proč jej Wanda tak přitahuje. Scházela mu, dál by cokoli, aby jí měl zpět a Wanda mu ji připomínala více, než kterákoli Áska či Midgarďanka, a více, než si dokázal připustit.
Pomaličku se opatrně zvedl i s Wandou v náručí. Skryl jí za iluzi ničeho ve svých rukou a vyrazil ke svému pokoji. Nepotřeboval, aby se o nich dvou kdokoli dozvěděl.

Po tisíciletích další kapitola! Že mi to ale trvalo...
Na moji obranu, má skoro 2100 slov. Každopádně dejte vědět jak se líbí <3

A taky otazečka.
Viděli jste už TFATWS? Já se do toho tak zamilovala. Dokonce jsem naše stěně pojmenovala Bucky😂

PS: pusťte si písničku v médiích

No nic, mějte se
Silinem 🐈