Loki téměř celou noc nezamhouřil oka. Zien klidně spinkala v pelíšku, za okny padaly provazy deště.
Myšlenky mu hlavou vířily tak prudce, že mu nedovolovaly klidně spát. Neustále si v hlavě přehrával rozhovor s Wandou a její vzpomínky. Nevěřil, že někdo tak mladý, jako ona čarodějka, si mohl projít takovým peklem. Nebo spíše nedokázal uvěřit, že podobným peklem, jako on sám. A ustát to v reaktivním zdraví. To on nedokázal. Stal se z něj stroj na zabíjení, necitná zrůda.
Bůh lží ležel na posteli, ruce pod hlavou, nohy překřížené a deku přehozenou přes sebe. Zaujatě pozoroval strop nad sebou a topil se ve vzpomínkách.

Začalo to v té jeskyni. Tehdy byl tak sám, nikdo mu nerozuměl. Dokonce ani matka neměla pochopení pro Lokiho náhle výkyvy nálad a nezbedné žertíky. A pak Thor zastřelil jeho draka... Jörmungard nebyl zlý. Jen byl ještě dráče, dítě, tak jako Loki. Našel jej v lese v opuštěném dračím hnízdě. Kroutil se mezi proutím jako okřídlená ještěrka a nešťastně na mladého prince upíral oči. Loki se jej ujal, cvičil jej, spřátelil se s ním. Jörmungard létal po jeho boku, byl s ním všude, kam se hnul.
Ale pak, jednoho osudného dne, Jörmi zamířil směrem k Všeotci a jeho prvorozenému. Ve vší rychlosti však nedokázal včas zastavit a přistát. Nešikovné pohyby dráčete a prudký vítr zapříčinily, že celý zjev působil, že se drak snaží zaútočit na Odina. A když už byl téměř u nich trefil jej šíp, vystřelený Thorovou pevnou rukou.
Jörmungard padl mrtev k zemi a zahradami se rozléhal Lokiho žalostný křik a pláč. Přišel o jedinou bytost, která mu byla schopna naslouchat.

Následovaly hádky jak s otcem, tak s bratrem. Považovali Lokiho za blázna a draka za zažehnanou hrozbu. A to už bylo na mladého prince falše dost. Odebral se do hor, vstříc neznámu, dál od všech. Byl tehdy již dost starý, aby ve skalách přežil avšak moc mladý na to, aby svého rozhodnutí nelitoval. Zima se mu vkradla až do kostí a děkoval strážkyním Ygdrasilu, že mu do cesty osudu postavily onu jeskyni. Uvnitř ní jej posadili k ohni, dali mu najíst a nabídli mi přístřeší i učení.

Lidé to byli vskutku zvláštní. Někteří měli kolem očí prapodivně vyhlížející, do černa zabarvenou kůži a mluvili o jakémsi Dormamu, jiní vypadali jako obyčejní Ásové, až na to, že vládli magii, tak jako Loki. Zprvu se mu s nimi v jeskyni líbilo, zdálo se, že mu konečně někdo rozumí. Začali jej učit, jak lépe zacházet s magií i s mečem, dýkami a kopím. Vše, co jeho bratr natrénoval za dlouhá léta, se Loki naučil za pár dní. Jeho magické umění mu v tom hodně pomáhalo.
Avšak i přesto, že dokázal neuvěřitelné věci, byl stále z velké části dítětem. Magii chtěl používat ke hrám a neškodným vtipům, ne k zabíjení, mrzačení a mučení. Ba naopak se mu pohled byť jen na zvířata v bolestné agónii přímo hnusil.

Nejstarší, zašedlý starý muž v šedém rouchu, jej učil kouzlům, které v životě neviděl. Naučil ho nahlížet do mysli jiných, pročítat a měnit jejich vzpomínky, manipulovat s osobnostmi a ničit dobré povahy. Ukázal mu ale také knihy, které v knihovnách Asgardu nikdy nemohl najít. Obsahovaly převážně černou magii a slova, která měla být zapomenuta.
A pak, přišla zkouška. Závěr jeho učení. Musel zničit život někomu, koho malomyslnost zatáhla do skal.
K jejich neštěstí se vydal mladý pár Ásů do skal v touze uniknout rozzuřeným rodinám a naplnit svou lásku.
Loki měl jediný úkol, zabít je. Jakkoli, pomalu či rychle, bolestně nebo milosrdně. Vybral si způsob jemu nejbližší. Dýky.
S bušícím srdcem sledoval, jak se před ním krčí zděšená dívka a chlapec, snažící se jí skrýt za sebe. Svazovala je zvláštní síla nepopsatelné barvy, jež se dala jen stěží vidět. Křik jejích úst by rval srdce, být slyšet přes pevně uvázané šátky přes jejich rty. Lokimu se v očích zaleskly slzy.
"Zabij je Loki." "Udělej to!" "Nebude jich škoda!" "Odeber jim břímě života pro větší dobro!"
Mladému princi po tvářích stekly slzy a zamlžily pohled na spoustu krve, která vytryskla z hrudi mladého muže. Padl mrtev k zemi. Mladý bůh se otočil k dívce, bledé strachy a s očima rudýma od slz, jako jeho vlastní. Dobře si pamatoval pohled do těch nevinných pomněnkových oči.
Kdosi mu pevně chytl krk a donutil jej neodvrátit pohled.
"Dívej se jí do očí Loki. Dívej se, jak zemře.”
Zaznělo mu ledově u ucha.
Nechci. Chci si jít hrát.

Probodnout lidskou kůži, i kůži Asgarďana, je překvapivě lehké, pomyslel si bůh lsi, zatímco se zvedl z postele a šel k oknu.

Wanda prudce otevřela oči zběsile vydýchávala. Hned na to bleskově vyletěla z postele a magií rozrazila dveře, čímž se ocitla v Lokiho pokoji.
„Tohle jsi udělal naposled!” zavrčela a už jej chtěla magií hodit proti štěně. Jaké bylo její překvapení, když se rudá energie neobjevila. Zmateně pohlédla na své prsty a pak na Lokiho. Ten se k pomalu otočil, tvář klidná, jako čerstvě padlý sníh.
„Jedině ten, kdo sešle runy, může na daném místě užívat magii. Základy Maximoff, základy.” protočil mimochodem oči a sedl si na židli. Pouhým pohybem ruky, nechal na stěnách zviditelnit prazvláštní runy, zářící zeleným světlem. „A teď mi vysvětli, proč u všech padlých nespíš, a ještě mi uprostřed noci vrážíš do pokoje. ”
Wanda, stále stojící v postoji připraveném k boji, jej propalovala alespoň pohledem, když už nemohla magií.
„S mou myslí, si hrát nebudeš.” zasyčela nebezpečně.
Loki povytáhla obočí.
„Nepopírám, že jsem to nikdy neudělal, ale zrovna teď jsem pouze nemohl usnout a přemýšlel. To se snad za ovládání mysli na Midgardu nepovažuje.”
„Tak mi vysvětli,” trvala na svém čarodějka a založila si ruce na hrudi „proč jsem viděla, jak... vyrůstáš na Asgardu, učíš se čarovat a zabíjíš lidi.” dořekla, když si srovnala čerstvé myšlenky v hlavě.
„Tak to ti skutečně říci nemohu.” zvonivě se zasmál Loki. „Snad jen, že do cizích myšlenek se neleze Wando Maximoff.” zasyčel na ni nazpět a jeho obličej potemněl.
„Co?- Já jsem ti do myšlenek nelezla!” dupavým krokem došla až k němu a beze strachu mu zabodla ukazováček do hrudi.
„Jak tedy víš, na co jsem před chvílí myslel?” zavrčel Laufeyson, avšak vyhlížel zatím klidně.
„Protože se mi přesně to, co jsem řekla právě zdálo. A teď koukej vyklopit, proč jsi mi to dal do hlavy.” trvala na svém čarodějka.
„Nic jsem ti do hlavy nedal!” zahřměl Loki a prudce se zvedl, čímž Wandu donutil udělat krok zpět. „Proč myslíš, že bych ti ukazoval zrovna tohle?! Já nevím co za hru hraješ Wando Maximoff, ale jedno si pamatuj.” pouhým krokem došel až k ní a chytil ji pevně pod krkem. Wandy ruce vystřelily k jejímu krku, ve snaze jeho stisk zmírnit, ale při jeho síle se jí to nedařilo.
Laufeyson se nahl k jejímu uchu a ledově zašeptal.
„Mohu tě teď hned zabít, nepotřebuju tě a sama jsi viděla, jak mladý jsem byl když jsem něčí život ukončil poprvé. Byla bys jen další bezvýznamná duše ve vesmíru. Takže si nezahrávej.” jen lehce zvedl ruku,ve které svíral Wandina hrdlo a čarodějka se musela kvůli výškovému rozdílu postavit na špičky.
„A teď k tvému snů.” pokračoval v monologu bůh klamu. „Nemám nejmenší tušení, co se ti zdálo a pokud to bylo, to co říkáš, netuším, jak je to možné. Kdybych ti chtěl dát do hlavy špatné vzpomínky, dám ti ty tvoje, nemyslíš?” naklonil hlavu ke straně a sledoval, jak dívka lape po dechu. „A ostatně, proč ti to potěšení nedopřát, když očividně tak toužíš po zahrávání s myslí.” přiložil jí druhou ruku na čelo a přinutil jí prožít nejhorší chvíle jejího života. Wanda upadla do bezvědomí a sklátila se mu do náruče. Loki ji s otráveným povzdechnutím zvedl a odnesl k ní na postel kam ji hrubě hodil. Zabouchl za ní dveře a posadil se zpět a svou postel.
Co rozhodně nečekal bylo, že sotva zavře oči, aby jim jej trošičku odpočinul, propadne se do příšerné noční můry.

Wanda ve snech prožívala neskutečnou bolest. Jako první ji donutil prožít první traumatizující zážitek.
Pamatovala si vše zcela jasně. Pietro vyběhl z pokoje, ona hned za ním.
„Tati neříkali jste, se v neděli budeme trénovat angličtinu?” zazněl chlapcův hlásek.
„Jistě zlato, jen jsme oprašovali starou Sokovijštinu.” zasmála se matka a pocuchal chlapci vlasy.
„Wando, vyber.” usmál se táta a ukázal jí krabici plnou kazet.
„Díl s ořechy.” usmála se Wanda a sáhla jistě po kazetě a vložila jí do přehrávače. Usadila se s bratrem před televizi a věnovala poslední pohled rodičům na gauči za nimi, než se plně ponořila do děje komedie.
Sotva se zasmála vtipnému rozsypání ořechy ohlušila ji rána a odhodila ji dopředu.
Když se probrala, ležela pod pohovkou a bratr vedle ní. Před nimi bomba s jasně čitelným nápisem. STARK

Další vzpomínka jí posunula dál o několik let. Vcházela do místnosti, kam ji vědci zavolali.
„Vaše jméno a status.” ozvalo se přes sklo z reproduktorů.
„Wanda Maximoff, dobrovolník.” řekla a pohlédla na modře zářící Lokiho žezlo.
„Dobrá, jdete k žezlu a dotkňete se ho.”
Pomalým krokem k němu došla a natáhla ruku. Sotva se ale její prsty dotkly modrého kamene, ozářila jí žlutá energie vycházejí zevnitř něj. V září matně viděla dvě letící postavy s plášti a zvláštními helmami. Jedna s malými růžky, druhá s velikými rohy.
Poté se bezvládně svalila k zemi. Nikdo z vědců neviděl, co se při její interakci s žezlem stalo.

Stála zpět v Sokovii. Bránila reaktor, jež mohl jediný zabránit zničení změně a rudou energií kosila roboty.
Ty jsi to nečekal?
Ta slova jí zazněla v hlavě, jako by stál vedle ní. Do srdce se jí zabodlo snad tisíc nožů a s křikem spadla na kolena, magií ničíc roboty.
Cestou pryč ničila vše, co jí přišlo do cesty. Všechna bolest vycházela ven v podobě rudé energie.

„Ale můžu vás vzít co nejvíce sebou.”
Rumlow odpálil nálož na svém těle. Nepřišel však výbuch, zadržela jej ona známá rudá telekineze. Čarodějka vubuchující tělo zvedla s těží do výše, na neštěstí však do vysokého domu.
„Same...budeme potřebovat záchranku...a hasiče. Máme hodně zraněných civilistů...” capitánova slova se ztrácela v křiku lidi kolem ní. Křičeli na ni, křičeli zděšením-

A najednou konec. Loki prudce otevřel oči, rád, že se mu silou vůle povedlo sny zrušit. Nevěděl, zda je zrušil i Wandě a přál si, aby ho to nezajímalo.

Dívka oddělená jen stěnou od boha lží úlevně ze spánku vydechla a oddala se klidné, bezedné tmě beze snů.

Tak po delší době další část. Pokud si někdo teď není úplně jistý co se sakra děje, nebojte, vše vysvětlím.
Mimochodem, Wandiny vzpomínky jsme mohli celkem tak, jak je to napsané vidět ve Wandavision.
Lokiho minulost jsem si upravila, protože aktuálně nemáme žádné zprávy o tom, jak to bylo s jeho mládím.
Jinak se mějte hezky a přežijte Coronu♥️
Papa
     Silinem 🐈