Všichni  klepali se zimou. Starší bratr a sestra se snažili nejmladší dva skrýt mezi sebou. Muž kráčel čím dál tím blíže.

„Nebojte se děti, my vám neublížíme.” natáhl k nim ruku.

~
o několik měsíců později
~
„Petere jak ti je?”

„Nic mi není Wan, neboj se.” odbyl ji a dál seděl v koutě. Včera se to stalo. Vědci odvedli Petera do laboratoře. Když se vrátil byl celý bledý a měl horečku. Ale dnes už vypadal lépe...jen měl podivnou nadlidskou sílu. A také lepivou kůži...a zesílené smysly...a až děsivě rychle reflexy.
Odmítal ale  říct, co s ním v laboratoři udělali.
„Použili na tebe Lokiho žezlo?” naléhala. „Petere notak co ti tam dělali?“
„Nic mi nedělali! Jen...jen mě kousl pavouk.” vykřikl Peter.

Byl o čtyři roky mladší než osmnáctiletá Wanda a její dvojče Pietro a o pět let starší než nejmladší Sofie. Rodiče jim zabil výbuch jedné ze Starkových bomb. Od té doby zůstali sami čtyři. Před pár měsíci se dostali do Sokovie k vědci Struckerovi, který na nich dělal pokusy.

Petera včera z rána vytáhli z cely, kde byli zavření a odvedli ho do podivné místnosti. Bylo tam obří terárium s pavouky. Peter se na ně měl podívat, protože prokázal u jakéhosi jejich testu, schopnost v biochemii. K jeho smůle, avšak k radosti vědců ho jeden z pavouků kousl.

„Pavouk?” zopakovala Wan.

„Ano ale... prý radioaktivní... proto ta reakce.” opřel se chlapec o stěnu a jemně, protože si ještě stále nezvykl na svou velikou sílu, objal  Sofii kolem ramen.

„Wan notak,” chytil ji za paži druhý z bratrů. „Peter to zvládne. Když jsme to zvládli my, tak i on.”

Měl pravdu. Na nich dvou dělal Strucker pokusy s Lokiho žezlem, chtěl vytvořit supervojáky. Wandě to dalo telekinetické a telepatické schopnosti a Pietrovi nadlidskou rychlost. Jen malou Sofii ještě nezkoušeli změnit v mutanta.

„Já se bojím.” pípla vyděšeně. „Pete já se bojím.”

„Nemusíš Sofi...” pousmál se až příliš hraně Peter.

„Tím si nebuď tak jistý.” zamumlal tiše Pietro. Ve vteřině byl u nejmladších a Wanda skoro stejně rychle.

„Notak děti vždyť to nic není. Sami jste se nabídli.” otevřel věku Strucker.

„Přohodnoceno.” zasyčela nebezpečně Wan a v očích jí problikla rudá barva.

„Jak rozkošné.” děsivě se usmál Strucker a než stihl i Peter zareagovat, všechny je omráčil elekrošokem. Pak od nich odtrhl vyděšenou Sofii a nesl ji někam pryč.

Peter, který se díky pavoučím schopnostem probral první, hned běžel ke mřížím a začal s nimi lomcovat. Jakkoliv ho ale pavouk posílil, na pevné železné mříže to nestačilo. Zdrceně si sedl ke zdi a čekal až se dvojčata probudí. Stalo se tak asi za hodinu a jejich reakce vypadala podobě, ale ani jejich snaha o zničení mříží neměla veliký účinek.

Po dlouhé době přišel jeden z dozorců a ohlásil jim, že je chce všechny vidět Strucker. Okamžitě se zvedli a šli za ním. Celá pevnost ale vypadala, jako veliké mraveniště. Všichni někde pobíhali a něco hledali. Když došlo do velící místnosti zjistili proč. Avengers útočili.

„... nemůžeme je zastavit ani porazit. Vymažte vše a vzdáme se.” zaslechli Struckera.

„A co vylepšení?" Odvětil mu jeden z vědců.

„Kromě dvojčat to nemá smysl a ani oni nejsou připraveni...” ale to už byli všichni tři v trapu.

„Najdi Sofii a dostaň ty dva pryč.” řekla k nejstaršímu bratrovi Wanda. „Já odlákám zbytek.”

Pietro jen přikývl, chytil Petera a byl pryč. Wanda vyrazila tam, kde byl Strucker.

Sofie se mezitím krčila v laboratoři, zmatená ze všeho. Schoulená na zemi a ozářená fialovou magií už ani nedoufala, že jí někdo najde. V tom se rozrazily dveře. Ve vteřině jí Pietro držel v náručí, ale Peter se jakékoliv pomoci bránil.
„Zvládnu to brácha neboj se.”

„Jestli tě zabijí tak tě Wanda zabije.” a byl pryč.

Peter mezitím vyskočil na strop a nenápadně po něm lezl. Vylezl nepozorovaně tajným východem z pevnosti a běžel pryč z města.

Sofii Pietro v nesmírné rychlosti vynesl ven a začal kličkovat mezi stromy. Nemohl se ale tušit se je jen těsně mine letící šíp Hawkeye a jeho výbuch odhodil Sofii do dálky.

„Je tam nějakej kluk!” zahlásil Clint do vysílačky.

„Ano, vylepšený.” odvětil Steve.
„Dávejte na něj bacha.”

„Já si toho neřáda vezmu do parády Kapitáne.” zasmál se Barton a schoval se za strom. Připravil si šíp, zaznamenal pohyb a vystřelil. Nic. Opět se schoval, vystřelil a- opět nic. Nechápavě se opět schoval, když mu něco nepostřehnutelného podrazilo nohy. Než se stihl vzpamatovat schytal střelu do boku.

„Ty jsi to nečekal?” zasmál se Pietro a zase běžel dál.

Boj už se chýlil ke konci, k vítězství Avengers. Sofie se schovávala pod vyvráceným stromem mezi kořeny.
Cap s Tonym se vydali pro Lokiho žezlo do pevnosti. Nemohli tušit, že na ně čeká překvapení v podobě mladé čarodějky. Rogerse vyrušila při jeho souboji se Struckerem a hned zase zmizela.

„Je tu další vylepšený, žena, neútočte.” oznámil týmu.

Scarlet witch se ale přesunula ke Starkovi, za tajné dveře v laboratoři. Když už byl u Lokiho žezla, přišla k němu a zmátla mu mysl. Pak už jen potěšeně sledovala, jak ho její iluze vyděsí a jak bere žezlo. Tohle se povedlo.

Natasha uklidnila Hulka a pomohla Clintovi do quinjetu. Už chtěla zahlásit k odletu, když si všimla divné fialové záře zpod vyvráceného stromu.

„Počkejte ještě chvíli.” vyběhla ven a rovnou k záři. Našla tam malou holčičku, klepající se strachy a čekající na svého brášku, kterého ale omráčil kus letícího kamene.

„Hohopak to tu máme?” sehla se špionka k dítěti. Holčička ucukla a zasyčela. „Ale notak broučku já ti ublížit nechci. Jen tě musím vzít sebou, aby se ti něco nestalo. ”

Dívenka zavrtěla hlavou. „Nejdu.”

„Notak, neboj se.” pevně ji chytila za zápěstí a než se nadála tak stála na nohou. „Když se nebudeš prát, bude to jednodušší.”

„Pusť mě!” začala Sofie ječet.

„Ale notak. ”protočila očima Natasha a hodila jí přes rameno. „Já ti říkala ať nezlobíš, dostaneš pouta.” s tím ji odnesla do Quinjetu. „Můžeš letět Starku.” zavolala a položila dítě na zem.

Holčička začala hnedka ječet.

„Cos to donesla za ječící pytel Nat?” zeptal se ztěžka Clint.

„Byla pod vyvráceným stromem.”odveětila Widow zatímco jí zapínala do sedadla a dávala jí pouta. „Ve válečné zóně.” dodala, když zachytila Steveův pohled.

„A co s ní budem dělat? Vždyť jen ječí.” zakryl si uši Tony a zvedl se od řízení, které přenechal Jarvisovi.

„Nebude. ” mykla rameny špiónka a nasadila Sofii roubík, jaký dali před časem i Lokimu, když měl nemístné poznámky.

„Thore co správy o Hulkovi?” změnila hned téma a sedla si si vedle Bruce.

„Stěny podsvětí se otřásají pod křikem jeho obje-” začal hromovládce, ale když si všichni složili hlavy do dlaní, rychle se snažil napravit co řekl. „Ale není to křik mrtvých, spíš jen kvílení a naříkání ukopnutých palců a namožených svalů.”

„Kamaráde už stačí.”poplácal ho se smíchem Stark po zádech.

Malá, černovlasá holčička doslova přišpendlená k sedačce se taky smála, i když jí nikdo nemohl slyšet.

Peter běžel. Běžel pryč, běžel jak nejrychleji dovedl. Skrýval se v lesích, občas nějakému houbaři ukradl co nasbíral do košíku.

Po třech dlouhých dnech se dostal do většího města, odkud odletěl letadlem do New York City. Na to jediné měl peníze. Dali je každému ze sourozenců v sociálním domě, kde čas bydleli, aby se mohli dostat za svou jedinou rodinou.

Po několika hodinách vystoupil z letadla a zamířil pěšky přes celé město do malé čtvrti Queens. Tam našel dům s číslem, které měl na malém a potrhaném papírku, jak ho stále mnul v prstech. Dovnitř a zazvonil na dveře se jménem Parker.

„Hned jsem tam!” ozval se přívětivý hlas mladé paní. „Kdo je tam?”

„Tady... Peter....Peter Maximoff.” řekl nejistě a sledovali kukátko, za kterým tušil ženu. „Jste...Jste May Parkerová?”  přečetl jméno z papírku.

„Ano...jsem.” zazněla odpověď. „Proč se ptáš?”

„Já... víte... řekli mi, že jste prý moje teta.”

Konečně první kapitola! Ani nevíte jak se těším na psaní téhle knížky. (Hlavně je to záminka, proč se podívat na Marvel zase znovu ale pššt nic jste neslyšeli.) Tak snad se bude líbit a nezapomeňte na hvězdičku a komentář 😌💞
Mějte se kočičky.
Silinem.