Život v tváři smrti

Probudil jsem se na pláži
tam stál jeden muž,
měl černý kabát
velkou kápi a v ruce zrezlý nůž.

Řekl mi:
„Život je hra,
někde má cíl
a někde start.
Hoď kostkami ať uvidíš,
jaké štěstí dnes budeš mít.”

Natáhl ruku
v níž dvě kostky ležely,
se slovy: hochu, mě nikdo nevěří
mi kostky podal,
ať s nimi zatřesu
a svůj osud,
do nich přenesu.

Uposlechl jsem muže
a zatřásl s kostkami,
v tom padl jsem do mrákot
i se svými prosbami,
ať dvě tečky nepadnou
do mého životu temnotu nestáhnou.

* * *
Ahůůůj~
Jsem tu zase po týdnu s novou básničkou... Dobře, ten název mluví sám o sobě, ale nebojte, na Vánoce se také naladím... Snad :D
Dejte mi vědět, jak se vám tahle básnička líbila, či nelíbila. Jsem ráda za každý komentář a hlas, který sem dáváte.❤️
Já se pro dnešek loučím a přeji vám hezký večer!
Shamie~💜

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top