Zlo z nejtemnějších hlubin
probouzí se ze spánku,
vyplouvá do světlých hladin,
se scénáři nových životů.

Do strastiplných tvorů lehko proniknou
rozevřou brány svému lidu,
myšlenky zatemní a ovládnou
bolesti uvolní vládu.

Zlaté srdce rozprodají
všechno dobré ze světa sprovodí,
květiny spálí
lásku promrhá,
tak pro co pak žít?
toť každý si pokládá.

Zpěváčci ze strachu přeměnili své písně
slunce se za mraky schovává,
z mazlíčků bestie stávaje se
a každý se jen temnu poddává.

Pak náhle budík v nedaleku uslyšíš
myslíš si, že už je konec?
byl to pouze sen?
závěsy s radostí roztahávaje,
avšak světem za oknem pouze zklamán jsi.

Ale čas bychom vrátit mohli
na radostný moment na věky se dívat,
nikdy nejsme úplně ztraceni
naděje nesmíme se vzdávat.