Smrt

Než skočím
dívám se smrti do očí,
to neznámo, ten strach
tak nebezpečné a přesto lákavé.

Když kapky krve se smíchají s potem
svíjející se v bolestech,
vydám poslední nádech a výdech
padám do černé propasti,
ze které už není cesty zpět
a tak opouštím svůj svět.

Padajíc do temnoty
bolest ze mě opadá,
nevím však proč, ani kam se vydávám?

Začne však zářiti světlo nebeské
bílá vše pohltí,
začnou znít v hlavě hlasy andělské
vydají se mi naproti.

Žádná bolest, žádná krev
všechno dobré je zas zpět,
avšak jedna věc je jinak:
už nemám minulost,
už nejsem děd
už jsem jen batole,
a objevuji nový svět.

,,Na každém konci tunelu je světlo, ale ne vždy září hodně...”

* * *
Здравствуйте!
(Dobře, to bylo možná až moc... :'D)
Ahujte! :D
1) Ano, jsem tu s další depresivní básničkou, ALE já to napravím...! (prostě mi to nějak z té hlavy leze a nechce to přestat :D)
2) Už se blížíme k 24. a to je špatné, protože absolutně nestíhám psát příběh... (nebojte, něco mám!) ✔️
Ještě bych chtěla dodat, že tahle situace s COVID-19 má také dobrý konec!

Tak to bude pro dnes vše a já vám přeji hezký zbytek večera!
Vaše Shamie~💜

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top