Vlastně jsem jim řekla téměř pravdu, že jsem se připravovala na zkoušku, což jsem taky dělala. Co na tom, že s Malfoyem, to už vědět nemuseli. Zbytek týdne utekl rychle. Nakonec jsem se nechala Ronem a Harrym přemluvit a pomohla jim vymyslet lektvary, a to takové, které by mohli bezchybně připravit a o kterých by si Snape nemyslel, že jsou to lektvary pro úplné začátečníky. 

A pak už nadešel čas zkoušky. Všichni jsme nedočkavě čekali u svých připravených kotlíků na příchod profesora. Jako při každých zkouškách i v tu chvíli byla všude cítit nervozita nás všech, která ještě zesílila, když do třídy konečně dorazil Snape. Všechny nás nezapomněl obdařit svým přísným pohledem. 

,,Pusťte se do práce, máte na to přesně hodinu" vyzval nás. Všichni ho jako na povel poslechli.
I já jsem se dala do přípravy mého lektvaru. Řídila jsem se všemi radami, které mi Malfoy dal. Plášť mozkomora jsem nastříhala na úhledné malé kousky. Poctivě jsem lektvar míchala bez použití urychlovacího kouzla a dokonce jsem si sehnala i odvar z lístků paměťovky, který mi dala profesorka Prýtová. 

,,Veritasérum?" ozval se za mnou přísný hlas profesora Snapea, který se procházel mezi našimi vřoucímy kotlíky. Leknutím jsem sebou malinko trhla. 

,,Ano" odpověděla jsem a otočila se čelem k němu. Na chvilku se mu na tváři objevil překvapený výraz. 

,,Dobrý výběr" uznal a pak se posunul dál k dalšímu studentovi. Udělalo mi radost, že jsem ho svým lektvarem překvapila, kdyby jen věděl, kdo mi ho poradil a naučil připravit, nejspíš by mu údivem vypadly oči z důlku, ostatně to asi každému.

Svojí práci jsem dokončila chvilku před koncem stanoveného času. Musím říct, že mě až překvapilo, jak se mi lektvar povedl. Jeho vůně byla omamující a to znamenalo jen jedno, že je dobře připravený. Vypadal dokonce ještě lépe, než ten předtím. Musela jsem aspoň pohledem zavadit o toho, komu za to všechno vděčím. Přistihla jsem ho, jak se na mě také dívá. To bylo divné. Raději jsem rychle uhnula pohledem. 

Teď stačilo už jen počkat do dalšího dne, kdy nám budou oznámeny výsledky.
Nervozita dosáhla nejvyššího stupně, když jsme na ně všichni druhý den netrpělivě čekali. 

,,Nejlepší lektvar připravila překvapivě slečna Grangerová" prohlásil Snape, když došla řada k mému jménu. 

Na mé tváři se objevil hrdý úsměv. Neubránila jsem se a musela jsem se znovu podívat Malfoyovým směrem. Když se naše pohledy střetly, odolala jsem veliké chuti opět uhnout, místo toho jsem se na něho lehce pousmála na znamení díku. Pak jsem se rozhlédla kolem sebe, abych se ujistila, že si mého krátkého střetu pohledu s Malfoyem nikdo nevšiml, to bych opravdu nechtěla.

,,Dobrá práce Hermiono" pochválil mě Harry, když hodina lektvarů skončila a my vycházeli z učebny. 

,,Jak jsi to dokázala?" zajímalo Rona, jako by si snad nemyslel, že bych měla na to připravit tak dobrý lektvar. 

,,Hodně jsem to cvičila" zalhala jsem. 

,,To se tak dělá, víš, když chceš dobrou známku a ne se pořád jenom spoléhat na svou chytrou kamarádku" dodala jsem jízlivě. Nemohla jsem si to odpustit. 

Na to neměl co říct, zjevně to ode mě nečekal. 

,,Hlavní je, že se nám to všem povedlo" prolomil trapné ticho, které po mé poznámce nastalo optimisticky Harry. Ano, všichni jsme touto zkouškou úspěšně prošli. Ron to měl sice jen tak tak, ale Snape se nad ním nakonec slitoval, nejspíš ho nemínil učit déle, než bylo nutné. Zbytek dne se nedělo nic zajímavého, jen Ron vypadal nějak zamyšleně. 

,,Stejně to nechápu" pronesl z ničeho nic u večeře. 

,,Co?" zeptala jsem se ho, když zabodnul svůj pohled na mě, nejspíš abych pochopila, na koho to bylo mířeno. 

Zhluboka se nadechl. 

,,Tobě přeci příprava lektvarů nikdy moc nešla" odpověděl potichu. 

,,Co tím chceš říct?" nechápala jsem. 

,,Jak to, že jsi najednou připravila úplně nejlepší lektvar?" zeptal se mě. Nečekala bych, že mu to bude tolik vrtat v hlavě. 

,,Prostě jsem se dobře připravila" odpověděla jsem mu na to a snažila se tvářit co nejvíc přesvědčivě. 

Ron na to jenom pokýval hlavou. 

,,Jsem unavená" oznámila jsem jemu a Harrymu a radši se zvedla od stolu. 

V ložnicích na mě opět čekal Malfoy, už to začínalo být nějak pravidelné. To kvůli tomu, aby mě tam zastihl ani nešel na večeři? 

,,Vypadalo to, že se lektvar povedl" řekl hned, jak mě uviděl. 

,,Ano" souhlasila jsem. 

On už nic neříkal, jen mlčel. Napadlo mě, že asi čeká na slovní poděkování, jak taky jinak, copak by Malfoyovi mohl stačit jen malý úsměv? 

,,Díky za to doučování, fakt mi to pomohlo" dodala jsem tedy. Znervózňovala mě jeho přítomnost, popravdě už jsem si přála, aby odešel a aby tohle jeho divné chování a pomáhání mi skončilo. 

,,Možná bych tě mohl naučit další" nabídl mi. 

Ne, díky, opravdu už o jeho společnost nestojím. 

,,Myslím, že jeden lektvar mi stačí" snažila jsem se jeho nabídkou odmítnout, co možná nejlíp.
On se ale zamračil. Zvedl se z křesla, ve kterém jako vždy seděl, udělal pár kroků a zastavil se těsně u mě. 

,,Jak myslíš Grangerová" zašeptal a pak odešel. Ani nevím proč, ale srdce mi bušilo jako o závod. Nechápala jsem, o co mu šlo. Proč mě chtěl dál doučovat? A proč byl tak naštvaný kvůli mému odmítnutí?