Byla jsem ráda, že se s Malfoyem nebudu muset udobřit. Nechtěla jsem s ním mluvit a ještě víc jsem se nechtěla stát součástí jakéhokoli Bártyho plánu. Stejně mi ale vrtaly v hlavě jisté pochybnosti. Co když Skrk z nějakého podivného důvodu říkal pravdu a Malfoy něco chystá se smrtijedy? Sice vím, že Malfoy s největší pravděpodobností není jeden z nich, viděla jsem přeci jeho zápěstí, i když za dost pochybné události ovlivněné Malfoyovým vtípkem. Vlastně si tím úplně jistá být nemůžu. Co když jsem byla naivní, když jsem uvěřila tomu, že se chce změnit a nebýt takový jako Lucius? Pomáhal mi sice do Bradavic dostat Křiklana, ale co když to dělal záměrně? Všechno mohl být jen jeho záměr i to pozvání na rande i ten polibek. I když bych tomu nikdy nevěřila, při těchto myšlenkách jsem uvnitř své hrudi cítila zvláštní pocit prázdnoty. Co to znamená? Dokázal si mě snad Malfoy získat?

Všechny mé otázky ale zůstaly nezodpovězené. Malfoy se mi dost zdárně vyhýbal a když už jsme museli být v jedné místnosti při společném vyučování, choval se jako bych byla vzduch. Ani jednou o mě ani nezavadil pohledem. Vím, že jsem náš vztah ukončila já a že si vlastně ani nejsem jistá čemu věřit. Tak proč mě ale jeho ignorace tak zraňovala? Je to kvůli tomu, že jsem s ním v poslední době trávila nejvíce času? Že jsem si zvykla na jeho společnost? Nebo v tom bylo něco víc?

,,Stalo se něco Mio?" vytrhla mě po několika uplynulých dnech z mého nekonečného zamyšlení má zrzavá kamarádka.

,,Poslední dobou vypadáš jako tělo bez duše a všimla jsem si, že si sebe s Malfoyem vůbec nevšímáte" mluvila dál a upírala na mě starostlivý pohled.

,,Nic mi není, jen jsme se s Malfoyem nepohodli" povzdychla jsem si. Neměla jsem důvod jí o tom neříct. Ginny je teď poslední kamarádka, která mi zbyla. I přes to se mi ale naše hádka s Malfoyem nechtěla rozebírat.

,,Jak jste se nepohodli?" zajímalo jí. Mohlo mě napadnout, že bude zvědavá.

,,Nechci se o tom bavit" namířila jsem na ní prosebný pohled.

,,Jediné co ti řeknu je, že ať už mezi námi bylo s Malfoyem cokoli skončilo to"

Tím jsem si byla jistá. Ne že by to bylo úplně mé rozhodnutí, spíš se tak podle všeho rozhodl on, když nadále pokračoval v úplném ignorování mé osoby. Chápala jsem, že to co jsem řekla, ho mohlo ranit, ale že až tak moc? Větší překvapení pro mě už bylo jen to, jak moc mi vlastně chyběl. Jednou jsem se dokonce rozhodla zajít do komnaty nejvyšší potřeby v čas našeho doučování a zjistit zda nepřijde. Samozřejmě, že se neukázal. Nedokázala jsem se vyznat ve svých pocitech. Naštěstí tu ale byl jeden uprchlý vězeň, kterému jsem stále donášela jídlo a který se postaral o to, abych na Malfoye alespoň na chvíli zapomněla.

,,Dnes si uděláme výlet" oznámil mi jednoho večera, když jsem se objevila v dámských umývárnách.

,,Výlet?" překvapeně jsem na něho pohlédla. Musím říct, že po našem rozhovoru o hádce s Malfoyem už mě tolik neznervózňovalo být v jeho přítomnosti. Tohle jeho prohlášení mě ale znervóznilo dost.

,,Ano, říkala si, že mi nevěříš, je na čase ti dokázat, že mluvím pravdu" odpověděl odhodlaně.

,,Ale jaký výlet, kam?" zajímalo mě.

,,To uvidíš, sejdeme se za dvě hodiny na půli cesty k Hagridově chýši a vem si sebou neviditelný plášť" nakázal mi.

,,Neviditelný plášť má ale Harry" namítla jsem.

Na jeho tváři se objevil nepatrný úsměv.

,,Vem mu ho,, podíval se mi do očí ,,však ty si nějak poradíš"

Po těchto slovech přímo před mýma očima zmizel.

Nebyl čas přemýšlet nad tím, co to všechno má znamenat, jaký výlet mě čeká a co má Skrk zalubem. Bála jsem se, že když ho neposlechnu a nepřijdu na smluvené místo, naštve se a to by se mi určitě nelíbilo. Byl tu ale problém. Jak mám u Merlina Harrymu vzít plášť? Jistě, mohla bych se normálně zeptat, zda mi ho nepůjčí, ale co bych řekla, když by se mě zeptal, proč ho potřebuju? On by se určitě zeptal. Zamyšleně jsem procházela Bradavickými chodbami a měla namířeno k chlapeckým ložnicím naší koleje. Když jsem před nimi uviděla Nevila. V mé hlavě se ihned zrodil plán.

,,Ahoj Nevile, nevíš, jestli jsou Ron a Harry u sebe v pokoji?" zeptala jsem se ho. Byl to jejich spolubydlící, takže určitě musel vědět, jestli tam jsou.

,,Um..ne, právě někam odešli" odpověděl mi trochu nepřítomně Nevil, nejspíš jsem ho vyrušila z přemýšlení.

,,Aha.." povzdychla jsem si i když ve skutečnosti mi jejich nepřítomnost v pokoji hrála do karet. Nevil se na mě nejistě usmál a pak odešel pryč.

Pořádně jsem se kolem sebe rozhlédla, zda nikdo nenív mé blízkosti a pak na nic nečekala a vešla do pokoje, kde měli Harry, Rona Nevil své věci. Věděla jsem, která postel je Harryho, i když jsme měli zakázáno navštěvovat se v ložnicích, párkrát jsem tu byla. Rychle jsem přistoupila k posteli a nadzvedla jí. Jak jsem očekávala na dně úložnéhoprostoru, byl pohozený tmavě hnědý plášť. Měla jsem štěstí, že ho zrovna Harryk ničemu nepotřeboval. Popadla jsem ho, zavřela úložný prostor a nenápadně opustila pokoj. Modlila jsem se, abych po cestě na opuštěné dámské umývárny nikoho nepotkala, alespoň ne nikoho komu by bylo divné, že v rukách svírám cizí plášť. Svůj jsem totiž měla na sobě. Šla jsem do umýváren, abych tam s ním byla ukrytá. Ani mě přes mojí nervozitu nenapadlo, že jsem si ho mohla jednoduše na sebe obléknout a nemusela bych si dělat starosti s tím,zda mě někdo uvidí. Zřejmě nebudu zase tak chytrá, jak jsem si myslela. Naštěstí můj plán vyšel a já se neviděná dostala do svého cíle. Nezbývalo mi nic jiného než počkat až přijde čas naší schůzky se Skrkem. Hlavou mi běhaly myšlenky na to, jakým způsobem Harrymu plášť vrátím. Doufala jsem, že se mi to podaří tak aby si Harry ani nevšiml, že mu zmizel.