,,Máme problém" vyštěkl na mě Skrk ihned po tom, co jsem vešla do umýváren. Vůbec ho nenapadlo, že mě tím vyděsí skoro k smrti.

,,Smrtijedi něco plánují" pokračoval dál, přičemž přecházel od jedné stěny místnosti k druhé.

Chvíli trvalo, než jsem se probrala z prvotního šoku a vstřebala to, co mi právě oznámil.

,,Co plánují?" vrhla jsem na něho tázavý pohled.

,,To nevím" odpověděl. Zastavil se u jedné ze zdí a začal si vynervovaně okusovat palec své ruky.

Absolutně jsem nechápala, co se to právě děje. Snaží se na mě hrát nějaké divadlo? Chce mě vyděsit?

,,Myslím, že v tom má prsty Draco Malfoy" nasměroval na mě svůj pohled.

,,Draco?" zopakovala jsem po něm.

,,Jo" hlesl a pak se ke mně začal nebezpečně přibližovat.

,,Teď je tvoje chvíle" řekl, když nás od sebe dělilo pár centimetrů.

Srdce mi tlouklo tak divoce, že jsem si myslela, že každou chvíli prorazí můj hrudní koš.

,,Musíš od něho zjistit, co se chystá" mluvil dál Skrk.

Vím, že tohle byla ta nejmíň vhodná chvíle na smích, ale já si nemohla pomoct. Vážně může být můj život tak absurdní a zrovna když se pohádám s Malfoyem začne být naše přátelství možná i užitečné?

,,Je tu něco k smíchu?" nechápal Skrk a o kousek ode mě odstoupil.

,,Myslím, že tenhle úkol nebudu moct splnit" oznámila jsem mu, když mě smích přešel.

,,Proč proboha?" zamračil se.

,,Doslova před pár minutami jsem se s Malfoyem pohádala" vysvětlila jsem mu.

Stejně nestojím o to být součástí nějakých jeho plánů. Dost na tom, že mu pomáhám neumřít hlady. Je to Skrk takže z toho určitě nekouká nic dobrého. Jen by mě tedy vážně zajímalo, kam tímhle vším směřuje.

,,Cože?" zvýšil na mě hlas.

,,Tak ty poděláš tu jedinou věc, díky které jsi užitečná?"

,,Myslela jsem si, že jsem užitečná kvůli své chytrosti" dovolila jsem si na něho také zvýšit hlas. Vlastně jsem ani nevěděla, kde se to tak najednou ve mně vzalo.

,,Musíš se s ním udobřit" ignoroval mojí poznámku.

,,Nechci se s ním udobřovat" protestovala jsem. Stejně Skrkovi nevěřím, že mluví pravdu. A pokud jí mluví, tak je do plánů smrtijedů zapletený taky, co víc, určitě je jejich strůjcem.

,,Nějak to udělej" pokračoval dál v ignorování všeho, co řeknu.

Už mě vážně přestávalo bavit, jak na mě každý hrál nějakou svojí hru. Proč já? Proč prostě nemůže být všechno jako na začátku školního roku, kdy se moje největší starosti točily kolem učení.

,,Něco ti udělal?" promluvil po krátké odmlce Skrk. Vypadalo to jako by se v jeho pohledu snad zrcadlila starost.

,,Jestli jo, mohl bych se klidně postarat o to, aby si ho už nikdy v životě neviděla"

Snad by ho nechtěl zabít, zachvátila mě panika.

,,Nic mi neudělal" vyhrkla jsem ze sebe vyděšeně.

Možná bude bezpečnější, když se mu svěřím s tím, proč jsme se s Malfoym pohádali.

,,Vlastně o nic nejde jen.." snažila jsem se přijít na to jak formulovat to všechno co se mezi mnou a Dracem tento rok dělo.

,,Připadá mi, že mi jenom lže"

Nic na to neříkal, tak jsem pokračovala větou, která se mi jako první utvořila v hlavě.

,,Je zvláštní, že tohle říkám zrovna tobě"

,,Myslíš si, že ti taky lžu?" vrhl na mě tázavý pohled.

,,Není to snad jasné?" ušklíbla jsem se.

,,Chápu" sklopil svůj pohled na zem.

,,Víš co, zapomeň na Malfoye, pokusím se to vyřešit nějak jinak"