,,Dnes mě před tebou varoval Harry" řekla jsem jen tak jakoby nic.

Seděla jsem v komnatě nejvyšší potřeby, tak jako každý den v poslední době, přímo naproti blonďatému chlapci. Bylo to první doučování od plesu. Stále jsem tak úplně nevěděla, jak jsem se dostala do postele. Malfoy byl už od příchodu zamlklý a tak zůstalo na mě započít nějak konverzaci. Zřejmě se mi to ale moc nepovedlo, protože mi blonďák přede mnou, ani potom co jsem promluvila, nevěnoval pozornost.

Musela jsem se snažit víc. Chtěla jsem s ním mluvit, ne jen o plesu a o cestě z něho, ale i jen tak o různých věcech. Na začátku našeho scházení se jsem s ním sice nechtěla prohodit ani jedno jediné slovo, to se však postupem času změnilo. Zvykla jsem si na jeho přítomnost, s čímž mi do jistě míry pomohl předešlý večer strávený v jeho přítomnosti. Zkrátka už jsem k Malfoyovi necítila takový odpor jako dřív, ne že bych ho brala jako svého kamaráda, to ne. Prostě jsem ho už dokázala vystát a nebyla s ním tolik nervózní. A navíc se ve mně znovu začala probouzet má upovídaná povaha.

,,Viděl nás, když jsme se plížili z hradu" zkusila jsem na něho promluvit znovu.

Na to se jen s hlubokým nádechem zabořil hlouběji do malého černého křesílka a dál upíral svůj pohled do staré učebnice, kterou svíral v rukou. I když to nemohl vidět, zamračila jsem se na něho. Proč mě najednou ignoruje? Začala jsem se trochu bát, že se stalo něco, co si s plesu nepamatuji, něco díky čemu na mě teď nechce promluvit.

I když mě jeho mlčení trochu děsilo a zároveň iritovalo, rozhodla jsem se dál už nemluvit. Je možné, že by to bylo úplně zbytečné, neměla jsem ponětí o tom, zda se vůbec člověk jako je on dá proti jeho vůli rozmluvit, na to, abych to věděla, bych se s ním musela znát déle, než jsem se v tu chvíli znala. Odvrátila jsem od něho tedy svůj pohled, kterého si beztak ani nevšimnul a rozevřela si do klína jednu z vypůjčených knih z knihovny.

Textu v ní jsem se ale moc nevěnovala. Místo toho mi hlavou běhaly myšlenky na to, proč vlastně v našem doučování pokračujeme. Na začátku to bylo jasné, vysvětlovala jsem Malfoyovi různé věci, které nedokázal plně pochopit, postupem času ale naše doučování vypadalo tak, že jsme si naproti sobě jen četli každý svou knihu. Už nebylo co dalšího vysvětlovat.

S povzdychnutím jsem zaklapla knihu. Bylo zbytečné předstírat, že si v ní čtu, když jsem stejně přemýšlela nad něčím úplně jiným, navíc jsem začínala být lehce unavená. Když jsem zvedla svůj pohled, zjistila jsem, že mě ten jeho zkoumavě pozoruje. Lehce jsem se ošila v křesle. Jak dlouho už mě takhle sleduje?

,,Takže" promluvil, když si všimnul, že jsem zpozorovala jeho pohled a stejně jako já zaklapl svou knihu.

,,Před čím přesně tě Potter varoval?"

Překvapilo mě, jakou jsem měla radost z toho, že se semnou dal konečně do řeči a co víc, dokonce to vypadalo, že mě před tím vnímal. Svou radost jsem se ale snažila nedat na sobě nijak znát.

,,On a Ron si myslí, že ses stal smrtijedem" oznámila jsem mu.

Celá tahle jejich domněnka mi už od začátku přišla absurdní. Jak by se Malfoy mohl stát spojencem pána zla? Jeho rodiče sice jsou smrtijedi, ale přeci by nenechali svého syna, ještě k tomu tak mladého, stát se jím taky. To by snad neudělali žádní rodičové svému dítěti.

Zatímco jsem byla celá zabraná do těchto myšlenek, Malfoy odložil svojí knihu na zem a zvedl se z křesla. Ani bych si toho bývala nevšimla, kdyby si to jeho kroky nezamířili rovnou ke mně. Obešel mé křeslo a stoupl si těsně za něj.

,,A co si myslíš ty?" zašeptal mi těsně u ucha.

Jeho dech mě polechtal na krku, díky čemuž mi po celém těle vyskákala husí kůže.

,,Myslím si, že je to nesmysl" odpověděla jsem mu a vytvořila na své tváři nepatrný ušklebek.

,,Jsi si tím jistá?" odtáhnul svojí hlavu dál od mého krku.

Úšklebek z mé tváře rázem zmizel. Tato konverzace mě začala lehce znepokojovat, znepokojoval mě hlavně tón jeho hlasu, se kterým jeho poslední otázku pronesl. Odolala jsem nutkání otočit hlavu a upřít na něho svůj pohled. Necítila jsem se moc dobře, když stál těsně za mnou.

,,Neměla bych být?" pronesla jsem sebejistě a konečně jsem se na něho otočila, nedokázala jsem tomu nutkání dále odolat.

,,Co já vím" pokrčil rameny a zkřivil své rty do úšklebku.

Zase ten jeho typický Malfoyovský úšklebek. Pomyslela jsem si, a aniž bych si to uvědomila, začala jsem se mračit.

,,Nemůžeš být smrtijed"

,,Když myslíš"

Úšklebek z jeho tváře nezmizel a to mě rozpalovalo do ruda vzteky. Jeho hlas zněl tak povýšeně, stejně jako když si mě v minulých ročnících dobíral. Svraštila jsem své obočí. Zvedla jsem se z křesla, a aniž by to mohl čekat, přistoupila jsem k němu a pevně ho chytila za rukáv jeho sněhobílé košile.

Mé srdce vynechalo pár úderů, když jsem jeho rukáv vysunula, o něco víš a spatřila černé tetování vyjímající se na jeho bílé kůži. Rukáv jeho košile jsem okamžitě pustila a poodstoupila několik kroků od něho.

,,Klid Grangerová" řekl a snažil se ke mně znovu o těch několik kroků přiblížit.

,,Stůj!" vykřikla jsem a pohotově na něho zamířila svojí hůlkou.

Nemohla jsem tomu uvěřit. To co se mi zdálo, jako absolutní blbost byla očividně pravda.

Celou místnost protnul jeho hlasitý hrdelní smích.

,,Co je tu k smíchu?" vyštěkla jsem na něho, nezpouštíc z něho hrot své hůlky.

Zdálo se, že mu to ale nijak nevadilo. Bezstarostně se na mě usmíval, pak něco neslyšného zašeptal a znamení mu zmizelo z ruky. Mé obočí vyletělo snad někam ke stropu komnaty, když jsem to zpozorovala.

,,Myslel jsem, že jsi chytřejší a poznáš, že je to jen kouzlo" usmíval se na mě dál.

Absolutně jsem to nechápala. Protočil na mě očima a hlasitě si povzdychl.

,,Slyšel jsem, co ti Potter tuhle před jídelnou říkal a tak jsem si tohle vyčaroval, kdyby ses mě na to ptala" vysvětlil mi, když jsem na něho stále upírala zcela nechápavý výraz.

Až když mi došlo, co všechny tyto slova znamenají, nechápavý výraz z mé tváře zmizel.

,,Ty idiote!" vykřikla jsem na něho vytočeně a natáhla svojí druhou ruku, ve které jsem nesvírala hůlku po knize ležící na křesle.

,,Víš jak jsi mě vyděsil?" křičela jsem dál a hodila jí po něm.

Hlasitě se rozesmál a rukama si bránil svůj obličej před letící knihou.