Ačkoli si Fred jejich vzájemného dotyku vůbec nevšiml, Hermiona ho vnímala dost jasně. Bylo to, jakoby jí tělem projela jakási zvláštní energie, která rozvibrovala každičký nerv v jejím těle.

,,Myslel jsem si, že ty by si na něco přišla," mluvil Fred.

Hermiona ho však nedokázala absolutně vnímat. Jediné na co se zmohla, bylo tupé civění na jeho ruku položenou na té její.

Netrvalo to dlouho a Fred si jejího zvláštního chování všiml. Nechápavě sledoval její zasněný výraz a pak sklonil pohled k jejich rukám.

,,Vnímáš mě?" zvedl tu svojí a zamával jí s ní před obličejem.

,,Jo...jo, jasně," vykoktala ze sebe hned na to stydlivě.

Podle tepla, které cítila na svých tvářích, jí bylo jasné, že celé její líce pokrývá rudá barva. Rychle popadla Fredův pergamen a držela si ho před obličejem, předstírajíc, že si čte, co je v něm napsáno.

I když Fred nechtěl, neubránil se lehkému ušklíbnutí nad jejím chováním.

Hermiona se konečně trochu vzpamatovala a začala si pročítat Fredovi poznámky o tom, co by mělo zaříkávadlo, které chce vymyslet, dělat. Bohužel zjistila, že žádné takové neznala.

,,Budu se muset kouknout do několika knih," oznámila Fredovi po krátkém rozmýšlení.

,,Fajn," vyskočil Fred na nohy, ,,pomůžu ti je najít."

Hermionu jeho horlivost trochu překvapila. Asi mu na těch vzdušných zámcích vážně záleželo. Nadiktovala mu tedy názvy knih, o kterých si myslela, že by jim mohly pomoct a sama se dala do hledání dalších. Netrvalo to dlouho a na stolku, u kterého ještě před chvíli seděli, se vytvořil nemalý komín různě tlustých knih. Když našli všechny, dala se Hermiona do horlivého listování. Zapomněla snad na svůj původní plán?

,,Mám to," výskla vítězoslavně. Fred, který zadumaně listoval stále v jedné a té samé knize, zatímco Hermiona bleskovou rychlostí prosvištěla všechny ostatní, vylekaně nadskočil.

Z Hermioniny tváře ale najednou nadšený výraz zmizel.

,,Co si našla?" zajímalo Freda.

Hermiona na něho ustaraně pohlédla.

,,Jedná se o docela jednoduché zaklínadlo," řekla, ale tvářila se, jakoby právě říkala tu nejhorší zprávu, jakou mohla.

,,No a v čem je problém?" nechápal Fred její výraz.

,,Problém je v tom, že bychom museli samotné vzdušné zámky úplně předělat, nejsem si úplně jistá jak, co ale vím jistě je to, že to zabere nějaký čas," vysvětlila mu konečně Hermiona proč se tváří tak zklamaně.

Fred chápavě pokýval hlavou.

,,To vypadá složitě," poznamenal.

Pak na Hermionu upřel svůj prosebný pohled.

,,Pomůžeš mi s tím?"

Hermiona se nad jeho prosbou krátce zamyslela. Měla by mu pomoct? Přeci jenom potřebuje pracovat na té věci se skřítky a ne na nějakém jeho vynálezu. Pak jí najednou napadl skvělý kompromis.

,,Pomůžu," odpověděla mu.

Fredova tvář se rozzářila štěstím.

,,Ale..." pronesla Hermiona, přičemž mu úsměv trochu povadl.

,,Až to doděláme, pomůžeš zase s jedním projektem ty mně," dodala. Více hlav se přeci rovná více nápadů. Nemuselo by být špatné, kdyby jí Fred pomohl. Na nápady on je přeci mistr.

,,S čímkoli," vyhrkl ze sebe Fred ihned, aniž by se zajímal s čím, že to chce Hermiona vlastně pomoct. Hlavně aby jeho vzdušné zámky fungovaly. Cítil totiž, že je ten nápad něčím jedinečný.

,,Dobře," usmála se na něho spokojeně Hermiona.

,,Dáme se do toho po večeři," dodala, když si na hodinách visících na stěně všimla kolik už je hodin.

,,Domluveno," oplatil jí Fred úsměv a pak vystřelil z knihovny jako neřízená střela.

Taky mi mohl pomoct ty knihy uklidit. Povzdychla si Hermiona a popadla první knihu.

***

,,To jste dostali tolik domácích úkolů?" zeptala se Harryho a Rona pobaveně Hermiona, která si k nim zrovna přisedla ke stolu ve Velké síni a zaslechla, jak si několik lidí z její koleje stěžovalo na jakýsi úkol z jasnovidectví, které si ona tento rok naštěstí ze svého rozvrhu vyškrtla.

,,Hermiono," pronesl rázně Ron její jméno.

,,Přišla si o velkou věc," dodal a zatvářil se zasněně.

,,O jakou?" podívala se na něho Hermiona zvědavě.

,,Ten nový profesor...Moody...přeměnil Draca ve fredku a pak s ním máchal vzduchem...měla si ho vidět, skoro se rozbrečel," začal ze sebe Ron horlivě chrlit slova.

,,Cože?" vykulila na něho Hermiona oči.

,,Na žáky se přeci kouzla používat nesmějí," namítla.

,,Hermiono!" utrhl se na ní Ron, ,,kazíš mi nejlepší okamžik mého života!"

V tom se u jejich stolu objevila obě dvojčata a přidala se do jejich rozhovoru.

,,Ten Moody je ale třída co?" spustil Fred, který si sedl vedle Hermiony. Ta si nemohla pomoct a ihned na něho upřela svůj pohled, on si toho ale vůbec nevšiml.

,,Nemá chybu," mínil George, který si sedl naproti svému dvojčeti.

,,Měli jsme s ním dnes hodinu," vysvětlil jim.

,,A jaké to bylo?" zajímal se Harry dychtivě.

Obě dvojčata jim začali vyprávět o hodině s jejich novým učitelem, na kterého nešetřili chválou. Dle jejich slov takovou hodinu ještě nezažili.

,,Už jste vy dva vyzkoumali něco s tím turnajem?" zeptal se jich Harry, když se přestali bavit o Moodym.

Než stihla dvojčata cokoli odpovědět, ozval se Ron, který nechápavě sledoval jak se Hermiona hbitě zvedala od stolu.

,,Kam zase jdeš?" zajímalo ho.

,,Do knihovny," odpověděla mu jakoby nic.

,,Zase? To snad nemyslíš vážně?" řekl Harry, který ji začal také upřeně pozorovat.

,,Musím," pokrčila rameny, ,,mám hodně práce."

Na nic dalšího nečekala a spěšným krokem se vydala pryč ze síně.

,,Chápeš to?" podíval se Ron udiveně na Harryho.

,,Ne," zakýval Harry hlavou.

,,No nic," promluvil Fred a zvedl se na nohy.

,,Taky budu muset jít, uvidíme se ve společence," dodal a než stihl kdokoli cokoli říct, zmizel.

,,Kam tak pospíchá?" zajímal se Ron.

George k jeho údivu ale jen pokrčil rameny.