,,Jsi naštvaná?" hlesl Fred, když už Ginny nebyla v doslechu a zhluboka si povzdychl. ,,Jasně, že jsi," dodal, aniž by dal Hermioně šanci cokoli odpovědět, a schoval svůj obličej do dlaní, ,,já jsem takový idiot."

Ve skutečnosti Hermiona ani moc naštvaná nebyla. Jasně, pořád Fred zapomněl na jejich rande, místo kterého se věnoval jiné holce, ale ten jeho zničený výraz, který na ní před tím, než schoval svůj obličej do dlaní, upínal, jí dokonale obměkčil. Bylo více než jasné, že ho propásnuté rande mrzelo. A také to, že jí za nikoho nevyměnil.

Zrzek stál stále na stejném místě a frustrovaně si mnul obličej. Hermiona by se nejraději zvedla a sevřela ho v objetí, aby ho utěšila, ale nakonec se rozhodla ho trochu pozlobit. Ani nevěděla, kde se v ní tak rozverná nálada vzala, nejspíš za to mohla Ginny a její nápad s kopancem.

,,Jsem naštvaná, to máš pravdu," pronesla co možná nejvážnějším hlasem a snažila si udržet při tom nečitelný výraz, ,,místo našeho rande si čas trávil s jinou holkou."

Fred k ní konečně zase vzhlédl. V očích se mu zrcadlil smutek. Přispěchal k ní a kleknul si k jejím nohám. ,,Já vím, ale když já se cítil tak strašně provinile, že kvůli mně Katie krvácela, že jsem s ní zůstal, aby nebyla na ošetřovně sama, vůbec jsem nemyslel na čas, a když jsem si uvědomil, že jsme měli mít rande, už jsi byla pryč," chrlil ze sebe a propaloval jí svým pohledem. ,,Odpustíš mi to?" dodal prosebně s tak sladkým pohledem, že se pod jeho tíhou Hermiona málem roztekla.

Pořád však nepolevila ve své frašce. ,,Odpustím," pronesla, ale ještě než se Fred stačil radovat rázně zvedla ukazováček, ,,ale pod jednou podmínkou."

,,Cokoli si budeš přát," řekl na to zrzek bez zaváhání.

To už byla pro Hermionu ta poslední kapka. Nemohla to už více vydržet a po jejím obličeji se rozlil hřejivý úsměv. ,,To rande mi vynahradíš!" řekla ještě na oko vážně, ale hned na to se rozesmála.

Fred na ní chvíli překvapeně civěl, než mu došlo, co se celou dobu dělo. ,,Ty sis ze mě utahovala?" vyhrkl ze sebe, ale i když chtěl být dotčený, nakonec se přidal k Hermioně a také se rozesmál. Po chvíli plné upřímného smíchu si Fred kleknul na kolena. Ruku pomalu přiložil na Hermioninu tvář a naklonil se k ní tak blízko, aby jí mohl vtisknout polibek.

Hermiona ve vteřině celá zrůžověla. Když se od ní Fred zase odtáhnul, zacítila překvapivou touho chytit ho za hábit a znovu si ho k sobě přitisknout. Neměla k tomu ale dost odvahy a tak to zkusila jinak. ,,Snad nedoufáš, že mi celé rande vynahradíš jednou malou pusou," pronesla a popudlivě si u toho odfrkla.

Fredova ústa se roztáhla do křivého úšklebku. ,,Jasně, že ne," řekl a ve vteřině se jeho rty znovu přitiskly k těm jejím. Tentokrát to byla o něco vášnivější pusa, která se zanedlouho změnila v pomalé líbání, když Hermiona nesměle pootevřela rty a otevřela tak cestu pro Fredův jazyk.

Naposledy se takhle líbali onoho večera o prázdninách na půdě a oba si v tu chvíli bolestně uvědomovali, jak moc jim to celou dobu chybělo. Fred se na kolenou více narovnal. Hermiona instinktivně roztáhla nohy od sebe, aby ho k sobě pustila blíž a on na nic nečekal a přitiskl se k jejímu tělu. Za nedlouho jim však byla tato poloha nepohodlná a tak Fred s bušícím srdcem,na zem pokrytou trávou, rozložil svůj hábit, aby se na něj mohli posadit.

Moc dlouho však sedět nevydrželi. Místo toho Hermiona skončila v leže na zádech a Fred se na ní toužebně tisknul. Opět se líbali. Chvíli to vypadalo, že u vášnivého líbání také zůstanou, ale Fred se nakonec osmělil a pomalu svými dlouhými prsty zabloudil k lemu Hermionina trička. Když Hermiona ucítila konečky jeho prstů na své holé kůži na břiše, naskákala jí po celém těle husí kůže. Ani na sekundu však nepomyslela na to, zda by ho měla zastavit, naopak prahla po jeho dotecích víc a víc.

Fred na nic nečekal a vklouzl pod její tričko celými dlaněmi, přičemž se k jeho uším dostal Hermionin toužebný vzdych. Když si uvědomila, co jí vyletělo z úst, jemně zatnula zuby kolem Fredova spodního rtu. Styděla se za to. Její počínání však probudil tichý vzdych i u Freda, což jí trochu uklidnilo. Zrzek se k ní ještě více natiskl, i když si myslela, že už to víc nejde. Poté sebou však trochu v šoku trhla. Na stehně jí totiž zatlačilo cosi tvrdého. Nebyla hloupá, ihned věděla, o co se jedná. Trochu jí to ale vyděsilo a celá se napnula.

Fredovi její strnulost neušla a ihned se od ní odtáhnul. Když zachytil její pohled směřující někam na jeho kalhoty, ihned mu došlo, čeho se tak vylekala. ,,Promiň," vysoukal ze sebe a ještě o trochu víc se od ní odtáhnul.

,,C-ne...já...neomlouvej se," vykoktala ze sebe Hermiona a tváře měla v jednom ohni.

,,Ale jo, musím se omluvit," protestoval Fred, ,,takhle by to být nemělo."

,,Jak to myslíš?" nechápala.

,,Tak, že chci, aby to bylo speciální, ne někde na trávě pod hradem," odpověděl. Pak se v koutcích jeho úst objevil vřelý úsměv. Znovu se k ní naklonil a lehce jí políbil na nos.

Zůstali tam tak spolu ležet až do večera. Nějakou dobu si povídali, smáli se a pak si Hermiona vzala svojí knížku a zatímco jí Fred láskyplně pozoroval, si četla. Když se setmělo, vydali se zpátky do hradu. Ruku v ruce došli až do nebelvírské společenské místnosti, kde narazili na Rona a Harryho. Oba se skláněli na zpola popsanými pergameny a nepěkně se u toho mračili. Museli psát úkoly snad celý den. Hermiona ty dva chvíli zamyšleně sledovala, pak si rezignovaně povzdechla a natáhla se k Fredově uchu. ,,Budu tu chvíli s nimi a pomůžu jim," zašeptala.

Fred se jí podíval do očí a souhlasně kývl hlavou, ,,dobře, já půjdu za Georgem," řekl, políbil jí do koutku úst a pak zmizel na schodech vedoucích k ložnicím.

,,Už budete hotoví?" tázala se Hermiona, když se posadila ke svým dvěma přátelům.

,,Ne!" odpověděl stroze Ron.

,,Největší Jupiterův měsíc je Ganymédes a ne Kallistó," poznamenala Hermiona a ukázala mu přes rameno na jednu řádku jeho pojednání z astronomie, ,,a ty sopky jsou na Ió."

,,Díky," zavrčel Ron a začal chybné věty přeškrtávat.

,,Promiň, ale jen jsem..." vychrlila ze sebe Hermiona a snažila se na svého nabubřelého kamaráda opět nenaštvat. Vždyť mu chtěla jen pomoct, a to i přes to, že se včera opět pohádali. On na ní však ihned vyjel.

,,Nemám teď čas na nějaké tvoje řeči, Hermiono, rozumíš? Jsem až po krk..."

,,Achjo, dejte to sem!" vyhrkla však ona nečekaně, neboť si opravdu nechtěla kazit zbytek dne další hádkou.

,,Cože?" nechápal Ron.

,,Dejte mi ty úkoly," opakovala Hermiona, ,,já vám je projdu a opravím."

Ron na ní vykulil oči, ,,to myslíš vážně?"

,,Teda, Hermiono, tys nászachránila," přidal se do jejich rozhovoru Harry a svorně jí podal své popsané pergameny. ,,Asi bys měla chodit na rande častěji," dodal a spiklenecky na ní mrknul.