,,Podívejte se, tady je to pro nás," oznámil pan Weasley s úsměvem, když došli na samý okraj lesa, na horní konec louky. Shodil z ramen batoh, který položil vedle malé tabulky zaražené do země s nápisem VÍZLY, a začal je seznamovat s pokyny.

,,Žádná kouzla a čáry, musíme si stany postavit sami, nemělo by to být tak těžké,"

Pak se otočil na Harryho.

,,Co myslíš Harry, čím máme začít?"

Harry se ovšem zatvářil dost zmateně, neměl absolutní ponětí, jak se staví stan, s Dursleyovými stanovat nikdy nebyl. I přes to se mu s pomocí Hermiony, která s rodiči stanovala často, podařilo jejich dva stany postavit. Pan Weasley byl z celého stavění šíleně nadšený, skoro to vypadalo, že má větší radost z toho, že se chová jako mudla než z toho, že je na famfrpálovém mistrovství. Jejich stany vypadaly zcela obyčejně, Hermioně na nich ale přeci jenom něco nesedělo, nešlo ale o jejich vzhled, ale o jejich velikost. S Percym, Billem a Charleym jich bude deset...deset na dva stany. Tázavě se podívala na Harryho, z jehož výrazu vyčetla totéž zmatení. Vypadalo to, ale že byli jediní, komu tento problém vrtal hlavou. Pan Weasley na nic nečekal a ihned do jednoho ze stanů vlezl.

,,Pojďte se podívat!" zavolal zevnitř.

První za ním vlezl do stanu Harry, potom Ron, hned za ním se vecpala dvojčata, zničehonic se ale Fred zastavil a rukou plácl svého bratra po zádech. Ten se také zastavil a nechápavě se na něho podíval. Fred nic neříkal, jen se mile usmál na Ginny a Hermionu a gestem ruky jim naznačil, ať vstoupí první.

,,Prosím dámy," přidal se k němu vesele Geroge, když mu došlo, co jeho bratr dělá a uvolnil vchod do stanu.

,,Zřejmě se jim už zlepšila nálada," zašeptala Ginny směrem k Hermioně, ta už se nadechovala k tomu, že jí na to něco odpoví, jakmile ale vstoupila do stanu, úplně oněměla. Jeho vnitřek totiž ani zdaleka nepřipomínal stan, vypadalo to spíš, jako by se ocitla v třípokojovém bytě. Zahlédla dokonce kuchyň a koupelnu. Jediné co jí trochu odpuzovalo, byl nepříjemný zápach.

Hned jak do stanu vstoupila i dvojčata začal uvnitř panovat čilý ruch. Pan Weasley začal okřikovat jak Rona, spěchajícího ihned do kuchyně, kde si chtěl ukořistit něco k jídlu, tak i ty dva, kteří si sedli do křesílek a nohy si pohodlně položili na stůl, což se jejich otcovi nelíbilo. Když nakonec pan Weasley pochopil, že okřikovat je k ničemu nevede, protože respekt v jeho rodině má bohužel jenom jeho žena, rezignovaně si povzdychl a rozhodl se, že nejlepší bude všechny vyhnat ven ze stanu, vzal tedy do ruky prázdnou konvičku na čaj.

,,Budeme potřebovat vodu," pronesl a začal z ní sfoukávat nánosy prachu.

Harrymu, Hermioně a Ronovi dal za úkol vodu donést, ostatní s ním měli jít nasbírat dříví, pan Weasely měl totiž v plánu vařit na ohni, tak jak to viděl mnohokrát u mudlů. Hermiona tedy popadla kastrol a vzala si od Artura i konvici na čaj, pak si ještě rychle prohlédla druhý o něco menší stan, ve kterém měla spát s Ginny, s úlevou zjistila, že ten tolik nezapáchal a pak už se vydala se svými dvěma kamarády k vodovodnímu kohoutku, který měl být podle plánku na druhé straně kempu. Jak se rozednívalo, rozpouštěla se pomalu mlha, takže si mohli kemp pořádně prohlédnout. S pomalu mizející mlhou začal celý kemp pozvolna ožívat. Byl přeplněný kouzelnickými rodinami, z nichž některé si s utajením se před mudly vážně nedělali hlavu a s klidem nechali své děti poletovat před stanem na košťatech. Bylo tam i nespočet cizinců mluvících jazyky, kterým ani jeden z nich nerozuměl.

,,Harry! Rone! Hermiono!" uslyšeli najednou svá jména, když vešli do shluku jetelem prorostlých stanů. Volal na ně jejich spolužák z Bradavic Seamus Finnigan.

,,Jak se vám líbí naše výzdoba?" zazubil se, když se k němu všichni tři vydali. Seděl před svým stanem taktéž prorostlým zelenou rostlinou, vedle něho seděla jeho matka a z druhé strany jeho nejlepší kamarád Dean Thomas, který také studoval v Bradavicích. Aniž by čekal na jakoukoli odpověď, oznámil jim, že ministerstvo jejich výzdobu neschvaluje, podle slov jeho matky se jí ale nehodlali zbavit. Dávali pomocí ní najevo, že fandí Irsku, ze kterého pocházeli a které bylo jedním z dvou družstev, které tento rok na mistrovství soutěžilo.

,,Zajímalo by mě, jak mají ozdobené stany Bulhaři," nadhodila Hermiona, když se s nimi rozloučili.

,,Tak se jdeme podívat," navrhl zvědavě Harry.

Vydali se tedy k mírnému svahu, na kterém se u několika desítek stanů vyjímala bulharská vlajka. Stany Bulharů nebyly prorostlé žádnou rostlinou, místo toho byly ozdobené plakáty, na kterých se vyjímala zarputila tvář nějakého chlapce.

,,To je Krum," oznámil jim Ron.

,,Kdo?" zeptala se ho Hermiona.

,,Přece Krum, vyprávěl jsem ti o něm, je to chytač bulharského družstva!" obořil se na ní.

,,Vypadá dost nerudně," konstatovala klidně, jakoby si jeho rozčarování kvůli své nevědomosti nevšimla a se zájmem si tvář toho neznámého chlapce prohlížela. Její slova Rona popudila ještě více. Ihned začal opěvovat Krumovo nadání pro famfrpál.

Když konečně došli ke kohoutku, byla u něho už vytvořena fronta dalších zájemců o vodu, postavili se tedy na její konec za dva muže, kteří se kvůli něčemu vzrušeně dohadovali. Naštěstí to netrvalo dlouho, za pár minut už měli všechny kastroly a konvice plné vody. Cestou zpátky potkávali mnoho známých tváří jako třeba Olivera Wooda bývalého kapitána nebelvírského kolejního družstva, který dokonce Harryho zatáhl do jeho stanu, aby ho mohl představit své rodině. Dále potkali Ernieho Macmillana z mrzimorské koleje a Cho Changovou, do které byl Harry zakoukaný, což potvrdil tím, že se nemotorně polil vodou, když na něho zamávala. Kromě bradavických spolužáku potkali také studenty z cizích kouzelnických škol.

,,Vám to ale trvalo," uvítal je George, když se s těžkým nádobím konečně doplahočili k jejich stanům. Už bylo na čase, od dvojčat se totiž ihned dozvěděli, že se pan Weasely už pěknou chvilku snaží neúspěšně rozdělat oheň za pomocí sirek.

,,Ukažte, pane Weasley," usmála se na něho Hermiona ochotně a vzala si od něho malou krabičku.

Zanedlouho jim už u stanu hořel malý plamínek, nějakou dobu ještě ale museli čekat, aby se oheň pořádně rozhořel a dalo se na něm vařit. Čekání si zkracovali pozorováním procházejících kouzelníků. Jejich stan zřejmě stál u hlavní cesty na hřiště, takže jich kolem procházelo opravdu hodně. Většina z nich byla z ministerstva a horečně se zdravili s panem Weaselym, ten pak především Harrymu a Hermioně stručně vykládal, co jsou ti všichni kouzelníci zač. Když se konečně mohli pustit do přípravy oběda, vynořili se jako na zvolanou z lesa Bill, Charley a Percy.

Na ohni už se jim smažily párky a vejce, když se u nich objevil břichatý kouzelník v dlouhém famfrpálovém hábitu.

,,Vítám tě Ludo!" zběsile na něho mával pan Weasley a široce se usmíval.

Kouzelník k nim ihned přispěchal a srdečně se s panem Weasleym přivítal.

,,Tohle je můj syn Percy, právě nastoupil na ministerstvo," začal pan Weasely s představováním, když k panu Pytlounovi přistoupil jeho syn a podával mu ruku.

,,Tohle je Fred...teda ne promiň to je George, Fred je tady" zamračil se na své další dva syny.

,,A to jsou Bill, Charlie, Ron, Ginny a Ronovi kamarádi Harry Potter a Hermiona Grangerová," vyjmenoval konečně všechny.

Pytlounův pohled samozřejmě ihned putoval k Harrymu, přesněji k jeho jizvě, ve chvilce od něho ale svůj pohled odklonil. Když začal pan Weasely představovat jeho se všemi si potřásl rukou.

,,Máš chuť si na ten zápas vsadit, Arture?" mrknul na pana Weasleyho dychtivě, když už byli všichni představeni a z kapsy vytáhl pěkně baňatý pytlík plný mincí.

Pan Weasley se na chvíli zamyslel, nemohl vsadit víc než jeden galeon, přesto nakonec souhlasil.

,,Vyhraje Irsko, ale Viktor Krum chytí zlatonku," vypadlo najednou z Hermiony. Bylo to tak nečekané, že se sama polekala toho, co právě řekla. Vůbec netušila, proč jí takový odhad napadl, ale z nějakého podivného důvodu cítila, že je prostě správný. Trochu si oddychla, když si jejích slov nikdo nevšiml, nebo všiml?

,,Vsadíme třicet sedm galeonů, patnáct srpců a tři svrčky," prohlásil najednou Fred, když spočítal všechny mince, které s Georgem dali dohromady.

,,A sázíme na to, že vyhraje Irsko, ale Viktor Krum chytí zlatonku," dodal za něho George. Hermiona se na ně ihned překvapeně podívala. Když si jejího pohledu všimli, spiklenecky na ní oba zamrkali.

Pan Weasley sice rázně nesouhlasil s tím, aby si jeho synové sázeli, opět mu to ale nebylo nic platné. Pytloun byl naopak z jejich zapojení se velice nadšený. Byl přesvědčený, že takový odhad těm dvou za žádnou cenu nemůže vyjít a těšil se, až bude jeho váček o několik mincí plnější. Spokojeně si sedl do trávy a poprosil je o šálek čaje, vyčkával totiž, až narazí na Bartyho Skrka, se kterým potřeboval mluvit, jakmile padlo jméno ministra kouzel, Percy se rozzářil jako sluníčko. Za nedlouho se u nich Barty opravdu objevil.

,,Barty!" zvolal Pytloun na staršího muže v perfektně nažehleném obleku s kravatou, který se zrovna pár stop od nich přemístil.

,,Zkus, jak se tu bezvadně sedí," poklepal vesele na trávu, když na ně Barty upřel svůj zrak.

,,Ne, děkuji," odmítl pan Skrk odměřeně a pak spustil něco o tom, že se musejí sejít s Bulhary, po tom namířil svůj zrak na pana Weasleyho a začal s ním řešit problém s létajícími koberci. Hermiona jejich rozhovor moc nevnímala, pořád měla ještě hlavu plnou té divné předtuchy ohledně nadcházejícího zápasu.

Jak čas ubíhal, začalo být v kempu víc a víc živo. Vypadalo to, že už se žádný kouzelník nesnaží skrýt svůj kouzelnický původ před případnými mudly. Někteří z nich létali vysoko nad kempem na košťatech a ze svých hůlek vypouštěli barevné ohňostroje. Jiní zase vytáhli všemožné hudební nástroje, takže se celým kempem nesla veselá hudba. Do toho všeho se začali snad všude objevovat prodavači s ručními vozíky a horlivě všem nabízeli své zboží.

,,Na tohle jsem si šetřil kapesné celé léto," vypískl Ron, který se s Harrym a Hermionou vydal do centra všeho veselí, a nedočkavým krokem si to zamířil k jednomu z prodavačů.

Oba dva jeho kamarádi mu byli ihned v patách. Hermiona si se zájmem prohlížela prodejcovo zboží, prodával toho opravdu hodně – svítící růžice, špičaté zelené čapky, bulharské šály, vlaječky, maličké modely kulových blesků nebo figurky slavných hráčů. Zkrátka vybrat si dokázal určitě každý, ať už fandil Irsku nebo Bulharsku. Ron si ihned koupil zelenou čapku, po které tančily zelené trojlístky, zelenou růžici a samozřejmě figurku Viktora Kruma, který sice k jeho irským věcem moc neladil, ale Ron ho prostě musel mít. Harryho pozornost zase upoutal druhý prodavač, který měl mezi svým zbožím něco, co vypadalo jako mosazný dalekohled posázený několika tlačítky.

,,To jsou všechnohledy," vysvětloval mu kouzelník, který je prodával.

,,Tak teď mě mrzí, že jsem už všechny své peníze utratil," pronesl sklesle Ron, když jim kouzelník prozradil, k čemu všemu jsou všechnohledy dobré.

,,Dejte mi tři!" pronesl Harry po jeho slovech a odhodlaně se podíval na prodávajícího kouzelníka.

Ron ihned celý zrudl, když mu došlo, proč si jich jeho kamarád kupuje tolik. Nedokázal moc dobře přijmout fakt, že Harry zdědil po svých rodičích velké jmění a měl tak daleko víc peněz než celá jeho rodina dohromady.

,,Už vám nedám nic k Vánocům," prohlásil Harry, když Ronovi a Hermioně podal každému jeden všechnohled.

Hermiona mu ihned nadšeně poděkovala a na oplátku obstarala několik programů nadcházející hry. Pak si ještě společně s Harrym koupila zelené růžice, koupila je pro Freda a George, kteří si jako jediní nic koupit nemohli, neboť všechny své peníze dali při vsázení Pytlounovi. Dvojčata jí po celou dobu jejich cesty na hřiště s širokým úsměvem děkovala.