,,Co to má znamenat?" ozval se za nimi najednou přísný hlas madam Pomfreyové.

Fred od Hermiony polekaně odskočil a stejně jako Mia namířil na ošetřovatelku svůj pohled.

,,Slečna Grangerová musí odpočívat!" mluvila Pomfreyová dál.

Snažila si za každou cenu udržet kamennou tvář, ale když sledovala ty dva, jak na ní vykuleně celý rudý studem civí, nevydržela to a široce se na oba usmála.

,,Jen doufám, že za to nemůže nějaký váš žert," pronesla madam s pohledem upřeným na Freda, když se ti dva neměli ani po chvíli ticha ke slovu, ,,i když pak bych chápala proč se tak horlivě omlouvá," zamumlala si pro sebe potichu.

,,Ne, to ne," vyhrkla ze sebe Hermiona, když se konečně probrala z chvilkového šoku.

Fred na to jen nesouhlasně zakýval hlavou.

Oba dva byli zdá se pěkně vykolejení.

,,To jsem ráda," usmála se na ně znovu Pomfreyová.

,,Nechám vás tedy o samotě," dodala a nakročila si to zpátky ke svému kabinetu. Na poslední chvíli se na ně však ještě jednou otočila.

,,Nepřehánějte to," řekla a spiklenecky u toho zamrkala.

Fred i Hermiona si vyměnili zaražené pohledy.

,,Tak...já už budu muset jít za Georgem," vysoukal ze sebe Fred po chvíli ticha.

,,Dobře," pípla Hermiona.

Zrzek na ní znovu upřel pohled, sklonil se nad ní a věnoval jí rychlý polibek.

,,Uvidíme se zítra," řekl a pak zmizel z ošetřovny.

Celý následující týden chodily Hermioně výhružné dopisy dál. Někteří její nepřátelé jí dokonce poslali Huláky, které vybuchly u nebelvírského stolu a vykřikovaly na ní urážky, které samozřejmě slyšela celá síň. Dokonce i ti, kdo nečetli Týdeník čarodějek, teď už o domnělém trojúhelníku Harry – Krum – Hermiona věděli všechno.

,,Ono to zas utichne," snažil se přesvědčit Hermionu Harry.

Hermionu však nadávky v dopisech vůbec nezajímaly. Zrovna se totiž naproti ní posadil Fred. Zrzek, který jí pár nocí nedal absolutně spát. Namířila na něho svůj pohled a ihned se setkala s jeho čokoládovýma očima. Fred na ní mlčky mrknul, což způsobilo, že se Hermioně po tvářích rozlilo horko. Fredovi pobaveně zacukaly koutky.

,,Stejně by mě zajímalo, jak se Rita dozvídá ty všechny drby, o kterých pak píše," vyhrkla ze sebe Hermiona rychle, tak aby mohla svojí pozornost zaměstnat něčím jiným, než byl Fred.

Vážně nechtěla, aby si Harry nebo Ron něčeho všimli. Fred od ní neochotně odvrátil pohled.

,,Vemte si třeba Hagrida? Jak se dozvěděla o tom, že je napůl obr?" dodala.

,,Povídal o tom madame Maxime na plese," podotkl Ron.

,,Jo, ale Rita na plese nebyla," namítla na to Hermiona.

I když se snažila udržet pozornost při hovoru, který započala, pohled jí stále utíkal na zrzka sedícího před ní. Ani Fred na tom nebyl jinak. Proto byla Hermiona svým způsobem ráda, když se obě dvě dvojčata po chvíli zvedla a opustila Velkou síň. Nebyla zvyklá, že jí někdo tak vyváděl z míry.

Pár následujících dní Hermiona věnovala studiu kouzelných způsobů odposlouchávání. Vážně jí totiž zajímalo, jak ta zákeřná reportérka sháněla informace. Byla do tažení proti Ritě tak zabraná, že si nejen nevšimla uplynulých velikonočních prázdnin, ale také na chvilku zapomněla na to, co se stalo mezi ní a Fredem.

Konec velikonočních prázdnin sebou přinesl zvláštní událost. Viktora Kruma totiž v zapovězeném lese podle Harryho napadl pan Skrk, který ovšem ihned potom beze stopy zmizel.

Harry, Ron a Hermiona se rozhodli o této události napsat Siriusovi, který se před pár dny sešel s Harrym a přebýval na nějakou dobu v jedné horské jeskyni. Všichni tři stáli v sovinci a debatovali o tom, co se vlastně stalo a jak vše sepsat, když se najednou k Hermioně dostaly vzdálené hlasy.

,,Sst!" sykla.

Někdo vystupoval po schodech do sovince. Byly dva a přely se mezi sebou.

,,-jenže to už je vydírání, a mohli bychom se dostat do pořádného maléru-"

,,-zatím jsme se snažili jednat slušně, ale teď už se musíme chovat stejně podrazácky jako on. Určitě by se mu nezamlouvalo, kdyby se na ministerstvu kouzel dozvěděli, co udělal-"

,,Znovu ti říkám, že když tohle napíšeš na papír, je to vydírání!"

,,No jasně, ale kdyby nám zaplatil slušnou sumičku, aby ten dluh vyrovnal, to by ti nevadilo, co?"

Dveře sovince se s rachotem rozletěly. Na prahu zůstali stát jako přimrazení Fred s Georgem, když uviděli Harryho, Rona a Hermionu.

,,Co tady děláte?" vypálili svou otázku Ron a Fred současně.

,,Posíláme dopis," odpověděli jakoby jedním hlasem Harry a George.

,,Takhle brzy ráno?" podivili se oboustranně Hermiona i Fred a ihned po sobě střelili pohledem.

Fred však vzápětí od Hermiony pohled odklonil a pobaveně se ušklíbl.

,,Víte co – my se nebudeme vyptávat vás, co tady děláte, když vy se nebudete vyptávat nás."

V ruce držel zalepenou obálku.

,,A taky vás už nebudeme zdržovat," dodal, posměšně se jim uklonil, přičemž věnoval jeden extra pohled Hermioně a ukázal na dveře.

Ron se ani nepohnul. ,,Koho vlastně vydíráte?" zeptal se.

Úšklebek z Fredova obličeje naráz zmizel.

George se na své dvojče rychle ohlédl a teprve pak se usmál na mladšího bratra.

,,To byla jenom taková legrace," zahrával to do ztracena.

,,Ale neznělo to tak," namítl Ron.

Fred a George si spolu vyměnili pohled.

Potom Fred příkře vyjel.

,,Přestaň do všeho laskavě strkat nos, Rone. Taky by si přes něj mohl dostat!"

,,Je to kvůli Pytlounovi?" vyhrkla ze sebe Hermiona bezmyšlenkovitě.

Harry, Ron i George na ní vykulili překvapeně oči.

,,Ty o něčem víš?" zeptal se jí Ron, ,,co s Pytlounem?"

To už ale Fred chytil Hermionu silně za ruku a aniž by jí dal prostor pro jakýkoli protest, vytáhl jí na schodiště, po kterém ji za sebou vláčel dolů.

,,Co to má znamenat?" namířil Ron tázavý pohled na George.

,,Netuším," odpověděl mu George a úprkem se vydal za svým dvojčetem. U sovince ho však nikde nenašel a tak se celý zmatený vydal do hradu.