Svérázný nápad, že by hodiny obrany proti černé magii mohl ostatním dávat Harry, nepřipomněla Hermiona celé dva týdny. Pochopila, že musí dát svému kamarádovi čas aby se mu to pořádně rozleželo v hlavě. Naléhání by vše jenom zhoršilo.

,,Tak jak se vyvíjí náš plán?" vyzvídal Fred, když se s ním jednoho odpoledne sešla venku na školních pozemcích.

S ním jediným mohla jejich nápad probírat a byla za to ráda. Bála se však, že se jí Harryho nepovede přesvědčit. Frustrovaně si proto povzdychla, ,,Nevím zda s ním bude Harry souhlasit," pronesla své obavy, ,,myslí si, že na to není dost dobrý čaroděj."

Na to se Fred ironicky uchechtl, ,,on že není dobrý čaroděj? Vždyť už stál tolikrát proti jisté smrti," namítl.

,,To jsme mu taky s Ronem říkali, ale akorát se naštval, křičel na nás něco o tom, že měl pouze štěstí," odpověděla mu na to Hermiona a zkroušeně se posadila na dřevěnou lavičku, u které stáli.

Fred se také posadil a rukou jí konejšivě obejmul kolem ramen. ,,Však ty ho nějak přesvědčíš," pronesl a pak jí jemně líbl na čelo. ,,Vlastně musíš."

,,Musím?" zopakovala po něm Hermiona tázavě.

Fred souhlasně zakýval hlavou, ,,Ukázalo se, že je náš nápad opravdu dobrý."

Hermiona ho stále tak trochu nechápala, ,,jak to myslíš?"

,,No...oťukával jsem s Georgem pár lidí, kteří by se stejně jako my rádi naučili něco z opravdové obrany proti černé magii, trochu se to rozkřiklo a teď za námi chodí stále více a více zájemců," prozradil jí.

,,Vážně?" podivila se Hermiona.

,,Jo, pořád se vyptávají kdy proběhne první setkání a tak mě napadlo, že by nebylo od věci využít výletu do Prasinek. Mohli bychom se tam všichni sejít, možná kdyby Harry viděl kolik lidí o jeho výuku stojí, konečně by si uvědomil, že je pro to ten nejlepší adept," rozpovídal se Fred o tom, co vymyslel.

Hermioně se jeho nápad zamlouval.

,,Stačí ho tedy jen přemluvit, aby se tam s námi všemi sešel."

,,Ty by si tam šel taky?" překvapilo Hermionu. Tak nějak si myslela, že s ní Fred souhlasil jen proto aby se její ročník mohl naučit něco víc, nečekala, že toho bude chtít být sám součástí.

,,Jasně, že jo," pronesl jako by to snad byla samozřejmost.

Hermiona na něho vrhla pochybovačný pohled, ,,víš že se jedná o doučování?"

,,Vím," přitakal.

,,Dobrovolné učení mi k tobě moc nejde," namítla i přesto.

,,Tohle ale přeci nebude jen tak ledajaké učení," odpověděl ji na to, ,,oba moc dobře víme, co nám všem hrozí a upřímně já se necítím být připravený tomu čelit, ale chci. Chci být užitečný."

Hermionu překvapilo s jakou vážností ty slova Fred pronesl. Byla však nesmírně vděčná za to, jak k tomu všemu přistupoval. Až do té chvíle ho brala pouze za věčného šprýmaře, který vše bral na lehkou váhu, protože pro něho vše byla jen legrace. Nyní však pochopila, že byl schopný o věcech i do hloubky přemýšlet, že si uvědomoval v jaké době se ocitli a nechce jen stát a čekat co nastane.

,,A navíc," promluvil Fred znovu, čímž přerušil její bloumání, ,,když budu docházet na doučování, budu moct s tebou trávit daleko víc času," pronesl s rošťáckým úsměvem, který se k němu přeci jenom hodil o něco víc než vážný výraz.

Hermiona hodila všechny zbývající starosti protentokrát za hlavu a s hravým úsměvem ho dlaní plácla do ramene, ,,já tušila, že o to nebudeš mít zájem jenom tak."

,,Asi mě máš přečteného," mykl Fred nevinně rameny, pak však po Hermioně vrhl lesknoucí se pohled a hned na to jí prudce povalil na lavičku a zalehl jí svým tělem.

Z Hermioniných útrob probublal pobavený smích, který ale vzápětí zrzek umlčel svými rty. Ztrávili spolu venku několik hodin. Povídali si o všem možném, líbali se a Hermiona si uvědomovala jak moc tohle přesně potřebovala – vypnout. Na chvíli na nic nemyslet. Byla za Freda tak moc vděčná a už jí ani nenapadlo pochybovat o tom zda se k sobě hodili. Byli sice poněkud rozdílní, to ano. Bezvadně se díky tomu však doplňovali.

Hermiona byla ze svého prozření tak nadšená, že se dokonce rozhodla konečně konfrontovat Harryho a přimět ho, aby s ní konečně souhlasil, proto když toho večera, kdy za okny zuřila divoká bouře, seděla společně s Ronem a Harrym v knihovně a hledali přísady do lektvarů pro Snapea, přišla na to znovu řeč.

,,Tak co, budeš nás učit?" optala se opatrně, když o jejím nápadu už nějakou chvíli debatovali.

Harry se na ní zadíval, ,,myslíš jen vás dva?"

V Hermioně trochu hrklo. ,,Totiž," začala nejistě, když už byl Harry téměř rozhodnutý ji s Ronem doučovat nechtěla to zkazit, musela mu však říct o dalších možných zájemcích, ,,víš...Jen prosím tě nezačni vyvádět, Harry...Já si vážně myslím, že bys měl pomáhat každému, kdo se chce něco naučit. Jde nám přece o to, abychom se uměli ubránit V-Voldemortovi. Nepřipadalo by mi fér, kdybychom tu šanci nenabídli i ostatním."

Harry se nad tím na okamžik viditelně zamyslel, to bylo dobré znamení. ,,Dobrá," přikývl pak, Hermiona si úlevně oddychla, ,,dost ale pochybuju o tom, že by se ode mě chtěl nechat učit ještě někdo jiný kromě vás dvou. Nezapomínejte že mě mají za cvoka," namítl hned na to Harry pochybovačně.

,,No, možná by tě překvapilo, kolik lidí by bylo ochotno poslechnout si, co jim můžeš říct," přesvědčovala ho vážně Hermiona doufajíc, že jí Fred říkal pravdu. ,,Poslyš," přiklonila se k němu a Ron se k nim také přiklonil a pozorně poslouchal, ,,víš přece, že na první říjnový víkend se plánuje návštěva Prasinek? Co kdybychom všem, kdo mají zájem, řekli aby se s námi v Prasinkách sešli?"

,,Proč se máme scházet mimo školu?" zajímalo Rona.

,,Protože si myslím," nakousla Hermiona a začala se znovu věnovat nákresu čínského zubatého zelí, ,,že by Umbridgeovou moc nepotěšilo, kdyby zjistila, co chystáme."

Harry s ní nakonec k jejímu překvapení opravdu souhlasil a tak mohla pověřit Freda informováním všech zájemců o doučování o plánovaném setkání. Ráno toho dne, kdy se konala výprava do Prasinek, bylo slunečné, ale větrné.

,,Kam vlastně jdeme?" zeptal se Harry, když míjeli Filche kontrolujícího, zda jim rodiče nebo poručníci návštěvu vesnice povolili. Ještě, že měl Siriuse, díky kterému mohl jít. ,,Ke Třem košťatům?"

,,Ne," zakývala Hermiona nesouhlasně hlavou, ,,Ne, tam je vždycky moc lidí a hrozný rámus. Setkáme se u Prasečí hlavy, to je ten druhý hostinec, ten co není na hlavní ulici. Studenti tam obvykle nechodí, takže si myslím, že nás tam nikdo nebude odposlouchávat."

Za nedlouho procházeli hlavní ulicí, minuli Taškářovy žertovné čarodějné rekvizity a nijak je nepřekvapilo, když tam zahlédli Freda, George a Leeho. Fred na Hermionu spiklenecky mrknul, ale jinak se věnoval svým spolužákům. Hermiona s Harrym a Ronem minula poštu, z níž v pravidelných intervalech vylétávaly sovy, a zabočila do úzké postranní uličky, na jejímž konci stál malý hostinec.

Vstoupili dovnitř na zpola pokrytou podlahu odpadky a špínou. Do nosů je udeřil nepříjemný kozí pach. Denní světlo tam skrz zaprášená arkýřová okna pronikalo jen poskrovnu, osvětlení zajišťovaly krátké oharky svíček přilepené na hrubých dřevěných stolech. Od barového pultu je pozoroval muž, který měl celou hlavu omotanou špinavými šedivými obvazy, přesto se mu však štěrbinou u úst dařilo lít do sebe jakousi ohnivě planoucí a dýmající tekutinu.

,,Co to bude?" zabručel na ně hostinský, který se k nim nepozorovaně přikradl ze zadní místnosti. Objednali si u něho tři máslové ležáky. Stařík sáhl pod pult a vytáhl tři nesmírně zaprášené a špinavé lahve.

Hermiona s menším odporem vzala tu svojí a vydala se k jednomu ze stolů. Chvíli přemýšlela zda se opravdu chtěla posadit na prachem a špínou pokrytou lavici. Kdyby ale stála asi by to nevypadalo dobře a tak se nakonec posadila. Harry s Ronem si k ní hned přisedli.

,,Teda," broukl Ron nadšeně. Špína všude kolem mu zjevně vůbec nevadila. ,,Tady bychom si mohli objednat cokoli by se nám zachtělo. Vždycky jsem si přál ochutnat ohnivou whisky," toužebně se podíval zpátky k výčepu.

,,Jsi přece prefekt!" zavrčela Hermiona frustrovaně. Ani tak jí však nenaštvala Ronova hloupá slova, jako spíš drobky, které cítila pod sebou. Na chvilku dokonce zalitovala, že s Fredem vybrali pro setkání zrovna tuto špelunku.

,,Tak kdo jsi vlastně říkala, že by sem za námi měl přijít?" zeptal se Harry, když otevřel rezavý uzávěr máslového ležáku a napil se.

,,Jenom pár lidí," hlesla stále rozmrzele Hermiona, když v tom se dveře hostince rozrazily a vpustily dovnitř hotový dav mladých studentů.